Ocitám se v druhé polovině léta, ale za okny to vypadá, jako by se podzim nemohl dočkat, až na
něho přijde řada. Arthur Moses už má většinu života za sebou, a i když se to tak může jevit, není to
konec, ještě dostane šanci vykonat pár dobrých skutků a potěšit několik srdcí. S náladou příjemné
melancholie se dívám, jak se stránka plní mými slovy a užívám si ten hřejivý pocit, který na mě
přenesl neobyčejně obyčejný příběh pana Truluva. Získal jsem si vaši pozornost?
Jestli ho jeho práce něco naučila, pak to bylo tohle. Jaro zrození, plnost léta, exploze podzimní nádhery a tichost zimy...
Citlivý román o třech lidech, kteří po prožité ztrátě hledají cestu z osamělosti k novému štěstí.
Vdovec Artur se seznámí s problémovou dospívající dívkou Maddy, která se snaží vyhnout škole a raději tráví čas na hřbitově....
Arthur má mnohem blíže ke stovce než k padesátce, jeho celoživotní láska Nola ho před půl rokem opustila a on od té doby chodí den co den k jejímu hrobu, aby jí pověděl, co je nového. Zdá se, že hřbitov je studnicí příběhů, které čekají až si je Arthur poslechne. Brzy se ukáže, že ty příběhy neslyší jen on, ale také jedna nešťastná mladá dívka.
Jako by se život sám rozhodl, že bude Maddy nastavovat svou temnou tvář. Její matka zemřela pár týdnů po porodu a jejího otce to zlomilo. Někomu se to může zdát divné, ale mladá dívka nalézá klid na místním hřbitově, který začne pravidelně navštěvovat. Brzy potkává zvláštního staříka Arthura a ono setkání jim oběma změní život.
Arthur si myslí, že stárnutí přináší především schopnost vyhýbat se zbytečnému kritizování a místo toho zaujmout postoj vstřícného soucitu...
A do třetice všeho dobrého, nesmím zapomenout na Lucille, všetečnou dámu v důchodovém věku, která umí v kuchyni vyložená kouzla. Ani ona to nebude mít lehké, protože i ji potká bolestivá ztráta, která ji sblíží s Arthurem a Maddy. Není náhodou čas přestat lelkovat, začít číst a zjistit, jak to se všemi třemi dopadne? Nejdřív ale dočtěte moji recenzi až do konce, ať víte, do čeho jdete.
Budu tě milovat za světla i poté, co mi slunce sejde z očí, budu tě milovat i poté, co můj život skončí...
Jak zní rozsudek? Po zběžném zhlédnutí knihy a přečtení anotace by si leckdo mohl vzpomenout na Stoletého staříka (zdravíme Dášu), ale v tomto duchu se příběh neodehrává. Počátek vyprávění je dosti dramatický a celkem ponurý, postavy za sebou mají tragický zážitek nebo je takový ještě čeká, ale za polovinou se depresivní mlha pomalu rozežene a zpoza mraků vysvitne hřejivé sluníčko.
Příběh není kdovíjak hluboký, ani filozofický, spíše se soustředí na všední život obyčejných dnů a vyrovnávání se se ztrátou. Arthur samotný je dobrák od kosti (možná až malinko prvoplánový ) a je to vyloženě ten typ charakteru, který nemá na duši jediný tmavý flíček. Sledovat jeho počínání mě dokázalo jak dojmout, tak i rozesmát a nakonec došlo i na slzy, kterým se nešlo ubránit.
A bolí ho v krku. Taky nohy. Paže. Srdce. Duše. Bolí ho jeho ložnice, oblečení, brýle i kuchyňská linka. Tohle všechno ho dnes bolí...
Nakonec se z toho přeci jen vyklubal "feel good" román,po kterém se opravdu cítím dobře a má důvěra v lidstvo se znovu obnovila. Velice příjemně zvolená "stopáž" vyloženě napomáhá tomu, aby kniha byla odpočinková. A přesně tak to tedy je, pokud se hodlá člověk na chvíli odklonit z toho hutného proudu thrillerů a detektivek, čeká na něho Elizabeth Berg a její Příběh Arthura Truluva. Krásné knize se těžko odolává.
V království, kde tajemná mlha děsí obyvatele a magická infekce znamená jistou smrt, Elspeth už 11 let skrývá svou nákazu a její následky. V její mysli sídlí Noční běs, který sílí každým dnem...
