RECENZE: Řeka

Mlčky ho pozorovali. Jeho pulzující tichost je děsila až do morku kostí. Zesilující vítr hnal oheň přímo k nim...

Dva kamarádi se vydali do divoké přírody, aby se plavili po řece a užívali si všudypřítomného klidu a míru. Jejich srdce bila pro divočinu. Tentokrát ale bude všechno jinak, protože do cesty se jim postavil požár obřích rozměrů a později se začne ukazovat, že oheň nebude jediný nepřítel, s kterým budou muset svést bitvu. Spalující živel se blíží a ve vzduchu je kouř. Wynn a Jack musí rychle rozhodnout, zda prchnout, nebo pomáhat. Začne se ukazovat, že ani nejlepší přátelé se nemusí v důležitých věcech shodnout. Tváří v tvář smrti poznávají své pravé já. A nemusí to být zrovna příjemné poznání.

Vzduch bude hodně horký. Tak vzniká ohnivá bouře. Valící se kouř je ve skutečnosti plyn a při správném větru se vznítí. Na čtyři sta metrů daleko tě usmaží na uhel...

Dobrodružná povaha a fakt, že autor je profesionálním kajakářem se do knihy neskutečně propsala, takže se dá říct, že Peter píše to, co žije. A je očividné, že obojí mu jde dobře. Mohlo by se zdát, že celý příběh bude dlouhá adrenalinová jízda bez odpočinku, ale po začtení se velice rychle ukazuje, že dílo které mám před sebou bude hodně popisné a přemýšlivé. To poklidné tempo vyprávění mě ukolébalo a to do té míry, že se mi zdálo, jako by poslední třetina knihy dostala několik dávek kofeinu.

Když se nad tím zpětně zamyslím, celé to do sebe pěkně zapadlo, a stalo se to, k čemu se celou dobu schylovalo. To nebezpečí, ta pomalu se stahující smyčka, která je natažená přes krky hrdinů, úplně jsem cítil to spalující se dřevo všude kolem. Kdybych otočil list a ten by najednou začal hořet, asi by mě to ani nepřekvapilo.

Stačí několik kapitol Řeky a je jasně rozehraná hra, která může mít jen tři konce, to je tak očividné, až to bije do očí. Vtip je ale v tom, že každý závěr je stejně pravděpodobný, a tak jsem mohl jen hádat, který to asi bude. Osobně jsem tipoval, že vrahem bude zahradník, ale jestli jsem se trefil, to vám neprozradím. Není to ale o velkých zvratech, je to o kontrastu smrti a života v přírodě, který je zcela běžný, jen my lidé, jsme se naučili to nevnímat. Hlavní hrdinové tento kontrast ale vnímají velice dobře, je ale zajímavé, že každý úplně odlišným způsobem. Ten protiklad se mi líbil tak moc, že jsem si je oblíbil oba dva a cítil jsem ke každému velké sympatie. Jejich pohledy na svět a způsob života mě pohltily, záviděl jsem jim a obdivoval je zároveň. Wynn a Jack? Ano ty znám, to jsou ti sympatičtí chlapíci, kteří vědí, jak skutečně žít.

Pádloval ze všech sil a svaly na zádech a pažích ho pálily bolestí, ale věděl, že by to dokázal vydržet celý den. Oddechoval přitom s pravidelností supícího vlaku...

Blížím se nelítostně k cílové pásce dnešní recenze a jsou mi jasné dvě věci: dnešek je dnem, kdy jsem dočetl další bezva knihu a taky zjistil, že na kajak mě nikdo nedostane ani párem volů. No nic, koukám na hodiny a zjišťuji, že už je nejvyšší čas. Ptáte se na co? To je snad jasné, vrhnout se na další knihu!