Představte si dokonalého hrdinu. Je pohledný, žádoucí (čehož bohatě využívá), vzdělaný, vyzná se v umění, v hudbě, hodně toho četl, zejména klasiky a rád je cituje ve správnou chvíli, procestoval celý svět, ovládá bojová umění a je nechutně bohatý. Jak to všechno ve svých zhruba 30 letech stihl není podstatné (pokud vám to vrtá hlavou), důležité je, že má smysl pro spravedlnost a občas ji bere do vlastních rukou. To je Win. Že vám někoho připomíná? On sám se přirovnává k Bruce Waynovi a není daleko od pravdy, ale věděli jste, že i takoví hrdinové někdy chybují? Vítejte u prvního dílu série Win od známého amerického autora Harlana Cobena Říkejte mi Win. A ničemu se nedivte!
Bohatá dědička Patricia Lockwoodová byla před lety unesena a měsíce držena neznámo kde. Podařilo se jí uprchnout, ale věci ukradené její rodině se nikdy nenašly.
Až do současnosti, kdy je ve svém bytě nalezen zavražděný samotář...
Podle slova „tati“ usuzuji, že je jedna z jeho dcer. Zas z toho nebuďte tak omráčení. Není zrovna vkusné se chvástat, ale v dedukcích jsem poměrně dobrý…
Detektivní příběh
Tento příběh vypráví svými vlastními slovy sám Win. Tak mu aspoň všichni říkají. Ve skutečnosti jde o Windsora Horna Lockwooda III., dědice starého váženého rodu Lockwoodů. Jeho otec ještě stále žije v ohromujícím sídle Lockwood, ale trpí Alzheimerovou chorobou. To, že byl před lety zavražděn jeho bratr Aldrich a zároveň unesena a v „Chatrči hrůzy“ měsíce krutě mučena Winova sestřenice Patricie, si však dobře pamatuje. Stejně jako Win. A oba si také pamatují, že ve stejnou dobu zmizely dva vzácné obrazy od Vermeera a Picassa a Winův osobní kufřík s monogramem. Patricie se sice nakonec zachránila, ale ukradené věci ani pachatelé se nikdy nenašli. Až do dneška.
K uctívání patří i zneužívání. Poučila jsem se. Ti, kdo milují Boha, se Boha vesměs taky bojí. Od toho je taky slovo bohabojný, ne? Ti nejoddanější, co pořád dokola melou o Boží lásce, jsou zároveň ti, kdo vykládají o ohni pekelném a věčném zatracení.
Wina zkontaktuje FBI. V půdním bytě jednoho newyorského luxusního domu je totiž nalezena mrtvola neznámého muže a s ním i Vermeerův obraz a záhadný kufřík. Wina zaujme především jedna souvislost, kterou agenti FBI později objeví. Neznámého mrtvého muže ztotožní s vůdcem teroristické skupiny mladých studentů, kteří před desítkami let svým činem zavinili smrt několika lidí. Co měl ale tento muž společného s krádeží obrazů? Je tu snad také nějaká spojitost s únosem Patricie? A kde se tam vzal ten kufřík? To vše Winovi nedá spát, a tak se pustí do vlastního vyšetřování. A ne ledajakého.
Win má svoje metody, někdy opravdu svérázné a možná tak trochu přes čáru, i když jinak by asi na to, že případ je vlastně neskutečným propletencem rodinných a dalších vztahů všech zúčastněných, agentů FBI nevyjímaje, který má kořeny daleko v minulosti, nikdy nepřišel. Bude mu to chvíli trvat a udělá i pár chyb, které ho na moment svedou z cesty, ale především ohrozí na životě – on to ale zvládne, a nakonec pravdu zjistí. Nebude však nijak hezká, a navíc ho postaví před nečekané (i když tušené) životní rozhodnutí.
„Vzpomínky se nám neuchovávají v lebce na nějakém mikročipu nebo v registrační skříni někde hluboko v mozkové kůře. Vzpomínky jsou něco, co rekonstruujeme a skládáme dohromady. Jsou to útržky, jež zpracováváme, abychom dali dohromady, co si myslíme, že se stalo, anebo v to aspoň doufáme. Zkrátka naše vzpomínky jsou jen zřídkakdy přesné. Jsou to podjaté rekonstrukce. Ještě stručněji – vidíme to, co vidět chceme.
Moje ohodnocení
Knihu Říkejte mi Winjsem četla jedním dechem, jako kdybych se dívala na poutavý film. Win je svérázný a má svůj styl. Má také své názory, které se vůbec nebojí vyslovit, a které se vám mnohdy nemusí líbit. On si však za nimi stojí, i když moc dobře ví (a směje se tomu), že nejsou vždy úplně v pořádku, ale spíš přímo na hraně. A pozor! Nikdy se nezamiluje – i když, kdo ví?
Abyste si Wina opravdu užili, musíte si udržet určitý nadhled a nebrat ho až tak smrtelně vážně. Stejně jako sám příběh, který zkrátka patří, se vším všudy, do svého žánru. Je hodně složitý, místy až zdánlivě překombinovaný, ale mistrně napsaný a skvěle poskládaný a odehrává se v něm spousta zajímavých událostí, zvratů a napětí. Detaily zápletky jsou dotažené a dávají smysl. Dohromady tak tvoří velice čtivou a napínavou záležitost, která vás donutí se plně soustředit a dobře vnímat všechny autorem poskytnuté nápovědy. Zkrátka, ačkoli hlavní hrdina je spíš než dokonalý Batman, nedokonalý Bruce Wayne, čeká vás určitě dokonalý thriller a myslím, že se na další díly Winova příběhu, který předvídá ještě hodně zajímavá pokračování, budete těšit stejně jako já. Příjemnou zábavu!
Pokud chcete změnit něčí chování, zapamatujte si jedině tohle – lidské bytosti dělají to, co je v jejich vlastním zájmu. Vždycky. To je jediná motivace. Udělají „správnou věc“, pokud těmto zájmům odpovídá. Ano, je to cynické, ale taky je to pravda. Jestliže chcete změnit něčí smýšlení, tajemství nespočívá v ohleduplnosti, uctivosti, smířlivosti nebo v přednesení přesvědčivých a nezvratných faktů, abyste zmíněné mysli dokázali, že se mýlí. A pro ty ze skutečně naivního tábora, tajemství nespočívá ani v tom, že se budete dovolávat andělů nebo lidskosti. Nic z toho nezabírá. Něčí názor můžete změnit, jedině pokud dotyčného přimějete uvěřit, že postavit se na vaší stranu je v jeho nejlepším zájmu. Tečka.
Jaký je Štěpán Kozub bez kostýmů a scénářů? Nový knižní rozhovor s ním nabízí víc než jen zajímavosti z jeho života, poodkrývá nám jeho duši, zkušenosti, to, jaký je sám mimo kamery.
