Napadlo vás někdy, při pohledu na to hebké, čtyřnohé stvoření, co se vám svým mňoukáním snaží říct? Proč se o vás otírá nebo vyluzuje kníkavý zvuk? Stejnou otázku si kladla i naše redaktorka Hanka, a proto si vzala na paškál knihu zabývající se právě „kočičí řečí“.
Susanne Schötz je spíše vědkyně než spisovatelka, přesto dokázala napsat poutavou knihu vhodnou pro daleko širší oblast čtenářů než pouze odbornou. Na univerzitě ve švédském Lundu přednáší fonetiku a zabývá se současně i analýzou kočičích zvuků – jak reagují na lidský hlas a jak se jejich reakce liší či shodují v různých situacích.
Studie, na které se podílí, průběžně zkoumá padesát koček v několika švédských domácnostech. Sama Susanne Schötz jich má pět a není tedy příliš divu, že předmětem jejího podrobného zkoumání jsou zvláště ony. Tajná řeč koček aneb První slovník z kočičiny do člověčiny, vydaná v letošním roce v edici Pangea, má celkem dvě stě jedna stran a buďte si jisti, že se toho v nich mnoho naučíte, ale také se báječně pobavíte.
Dá se naučit řeči koček?
Nelámali jste si už někdy hlavu tím, co vám chce vaše kočka vlastně říct? Susanne Schötz se této záhadě snaží přijít na kloub pomocí foneticko-lingvistických metod. Jako hrdá majitelka pěti koček...
„Kočky jsou nádherná zvířata, která nám poskytnou spoustu radosti – a pokud se naučíme navzájem lépe komunikovat, může být náš vztah ještě lepší.
Hned v úvodu se dozvíte zajímavou, pro majitele koček zřejmě neveselou zprávu. Kočičí řeč zůstane vždy tajná. Ale! Zjistíte také, že každá kočka má tak trochu svůj vlastní jazyk, který využívá vůči konkrétním lidem podle potřeby a opakovaně zkouší, co na koho lépe funguje. Nemá tedy sice „řeč“, ale komunikuje způsoby, které jí přinášejí nejlepší výsledky. Takže něco je přece odtajněno…
Kočky mají také různé dialekty, podle toho, odkud pochází... to jste nevěděli, že? Je mnoho druhů kočičího vyjadřování, například – každá „normální“ kočka zapojuje kromě zvuků i vizuální signály – držení těla, uší, ocásku – a stejně jako my lidé, i ona moduluje, zesiluje či zeslabuje svůj hlas, podle toho, jak se zrovna cítí. To možná není nic divného, ale překvapivé je, že stejně tak vnímá i lidskou řeč. A dokonce ji i napodobuje! Je také zvláštní, že i když kočky slovům nerozumí a ani je neumí vyslovit, v mnoha případech používají souhlásky a samohlásky. Ale gramatiku – budete jim závidět – tu kočky nemají...
„Velká rozmanitost variant hlásek a jejich nuancí je překvapivá a u každé kočky odlišná. Studium této rozmanitosti nebere konce.“
Je toho hodně, co nám Susanne Schötz poví. Jste-li jen obyčejnými milovníky koček, některé kapitoly vám možná budou znít trochu příliš vědecky, v jiných se však zase u konkrétních historek se Susanninými kočkami od srdce zasmějete. A jste-li jejich přímí majitelé, resp. mazlíčci, pak jistě oceníte všechny dobré rady – na konci knihy totiž najdete zajímavé přílohy – Tabulku zvuků, Odborné pojmy, Konkrétní rady a Návod na vlastní studii hlasu své kočky. V každém případě vám zaručuji, že po přečtení knížky Tajná řeč koček, už těmto milým, hebkým, uvnitř divokým a pěkně vychytralým tvorům mnohem lépe porozumíte - mňau.
