RECENZE: Tanec skalpelů

Copak to nechápeš? Já ho nechci. Já už ho v domě nechci. Už to děcko nechci ani vidět. Přála bych si, abychom ho nikdy neměli!

V záplavě všemožných romantických příběhů a nikdy nekončící série detektivek, působí Jonasova literární tvorba jako zjevení. Románový antihrdina, sériový vrah Carl Cederfeldt, je velkým hitem a čtenáři ho milují. Ačkoliv to vypadá, že Jonas pracuje na další knize, skutečnost je taková, že zažívá silnou tvůrčí krizi, ze které se snaží marně dostat. Obrazy všemožných hrůz, krve a různorodých způsobů mučení ho opustily a nahradila je prázdnota.

Když se zdá, že Jonasova sklíčenost už nemůže být horší, začne se jeho život měnit v noční můru. Vypadá to, jako by se Carl Cederfeldt začal zhmotňovat ve skutečném světě a s ním i jeho hrůzné činy, které byly napsány na papír. Postihlo spisovatele hororů šílenství, nebo je sériový vrah, kterého vymyslel, opravdový a nyní skutečně běhá po ulicích a zabíjí lidi? Nebo snad je tím vrahem autor sám?

Jak psal jednu scénu krvavější než druhou, všiml si dvou věcí. Zaprvé – v popisování zvráceností je dobrý. Zadruhé – líbí se mu to. Poprvé v životě se cítil jako ryba ve vodě...

Všechno to začalo jako analýza spisovatelské kreativity a skončilo to koncem, ze kterého naskakuje husí kůže. Co ale bylo mezi tím? Pravděpodobně jsem rozmlsaný a pokřivený z těch desítek knih Stephena Kinga, se kterými jsem už měl tu čest, ale nepřipadá mi, že by Tanec Skalpelů byl bůhvíjak hororový román, i když někomu to tak může připadat, to uznávám. Dovedu si představit, že naše šéfredaktorka by měla po přečtení pár kapitol noční můry několik měsíců. Kdybych to tedy měl žánrově uvést na pravou míru, vymazal bych z přebalu nápis „horor“ a nahradil ho souslovím: Temný psychothriller. S důrazem na slovo „temný“.

V záři reflektorů je po celou délku příběhu hlavní postava a díky tomu se těm vedlejším dostává minimálního prostoru. To, že se autor svému hrdinovi věnuje v takové šíři, ale není v tomto případě vůbec na škodu, protože je natolik zajímavý, že se čtenář nemá šanci nudit. Věškerý děj se odehrává ve Švédsku a tak se můžete těšit na spoustu veledlouhých a těžko vyslovitelných názvů měst, čtvrtí a ulic. Jestli máte rádi jazykolamy, tak tuhle knížku musíte mít.

Najednou věděl, že všechny ty události předcházejících týdnů měly vést k tomuto místu, k této chvíli. Možná k tomu vedl celý jeho život. Teď se stane to, co se má stát. Ať už je to cokoliv...

Hodnotit šílenství je šílené samo o sobě, ale i přesto se o to pokusím. Rozuzlení pro mě nebylo nikterak překvapivé a zvraty jsem dokázal předvídat. I přesto mě společnost šíleného Carla a sklíčeného Jonase bavila a byl jsem rád její součástí. Tanec skalpelů je sympaticky napsaný psychothriller, který nebylo těžké si užít. Mrazivá atmosféra dokáže rychle vtáhnout a Carlovy kousky zase slušně vyděsit. Bude to smělé tvrzení, ale myslím si, že tento román dokáže oslovit i fanoušky Kingovy literární tvorby. A to už je slušné lákadlo.