Léto sice už téměř skončilo, ale i tak bych přišel s tipem na letní čtení. Ať už ho využijete jako imaginární přenesení se do teplejšího počasí nebo si jej necháte až na příští letní dovolenou, jedná se o čtení do slunných dnů jako vyšité. Tím tipem je román „Tři“ od Valérie Perrinové. A ano, čtete správně, jedná se o román, žádná detektivka, nikdo nikoho nevraždí… i když… no, k tomu se ještě dostanu.
1986. Adrien, Étienne a Nina se potkají na základce. Okamžitě se spřátelí. Jsou nerozluční. Milují stejné věci, stejnou muziku. Společně se učí i poflakují, bojují s učiteli a hledají své místo v rodinách i ve světě dospělých....
Protože nejsem v románech zrovna kovaný, autory tolik neznám. To platí i v případě Valérie Perrinové. Je to francouzská spisovatelka, fotografka a scenáristka, která se ve světě románu proslavila knihami Les Oubliés du dimanche a Vyměnit vodu květinám (abych pravdu řekl, tak oba názvy slyším poprvé, ale ten první mi v hlavě zní s perfektním francouzským přízvukem Le ublijé d dymánš).
Příběh
Román Tři popisuje vztah mezi třemi (překvapivě) přáteli. Dva chlapci, Adrien a Étienne, a jedna dívka, Nina. Jejich nerozlučné přátelství popisuje autorka od samého počátku, od prvního dne základní školy. Tito tři se spolu učí, jedí spolu, poslouchají stejnou hudbu, prostě dělají všechno spolu.
Jak trojice dospívá a stárne, život jim do cesty staví stále komplikovanější překážky. Autorka čtenářům odhaluje osudy této partičky v několika časových rovinách a postupně propojuje souvislosti mezi minulostí a přítomností. V podstatě se čtenář na šesti stech stránkách snaží dobrat tomu, jak se nerozlučná trojice ocitla v současné situaci. A ta je následující: Každý žije v jiném městě, ztratili vzájemný kontakt nebo sebou navzájem pohrdají. Jejich životy alespoň na dálku opět spojí nález automobilu s lidskými ostatky na zadním sedadle na dně jezera. Na místě, kde se jako mladí často scházeli.
Verdikt
Román je ve své podstatě vyobrazením tenkosti hranice mezi přátelstvím a láskou. Velice surově ukazuje nástrahy spoluzávislosti. Skvěle popisuje žárlivost, ať už milostnou nebo na úspěch někoho jiného. Hodně reálně je v příběhu popisována také citlivost a zranitelnost, ať už jde o pocity dítěte nebo dospělého člověka.
Abych nemluvil pouze o smutných aspektech, zaručuji vám, že v knize najdete i spoustu krásných momentů, které vznikají díky přátelství, jako je soudržnost, obětavost a vzájemná pomoc. Citlivější čtenáři si možná v dojemnějších nebo smutných pasážích trochu pobrečí (alespoň v duchu), ale můžu slíbit, že se i zasmějete.
Tuhle ódu na přátelství ocení především romanticky založení čtenáři a také ti, kteří rádi skrz knihu nebo film prožívají vztahovou dynamiku protagonistů. Je to krásné čtení, které zanechá příjemný pocit na vaší duši (pokud nějakou máte) a očekávám, že až mě potkáte někde v brněnských ulicích, řeknete mi, že jsem měl pravdu.
A předhodím vám ještě další tři důvody, proč si knihu přečíst:
V průběhu čtení vás ne jednou napadne, kdy se z téhle francouzské trojky stane trojka švédská (a nemusíte říkat, že to tak není, lžete jen sami sobě).
Zjistíte, že život na francouzském venkově je skoro stejný jako život u nás na venkově (čti na Vysočině).
Naučíte se něco o důležitosti poštovního tajemství (i když největším tajemstvím zůstává, jak se vám ve schránce objevila doručenka o nezastižení, když jste byli celý den doma).
Nejkrásnější dětská kniha se vrací! A dokonce svítí!
Přidejte se s dětmi na stopu mimozemskému životu. Proměňte se zase na malou chvíli v kosmonautky i geology a objevujte s námi odpovědi na to, jestli by život mohl existovat také na Venuši, Marsu či Titanu.
