Sharon J. Bolton nás nedávno navštívila v našem pražském knihkupectví. Díky tomu pronikla do širšího povědomí českých čtenářů a my vám díky tomu přinášíme recenzi na první díl její série s Lacey Flintovou.
„…v žádném případě to není legrace. Proč se tu tedy někdo pochechtává? Pak se ozve další zvuk, skřípavý a škrábavý…“
Anglická spisovatelka Sharon J. Bolton (1960) se narodila v hrabství Lancashire ve Velké Británii. Jako dítě snila, že se stane herečkou a tanečnicí, vždy toužila věnovat se umění. Po absolvování univerzity se dlouhou dobu pohybovala v marketingu. Když se později s manželem odstěhovala z Londýna na venkov, poblíž Oxfordu, napsala, při péči o svého syna, svůj první thriller. Její knihy si postupně získaly nadšené ohlasy čtenářů i respekt literárních kritiků a je považována za největší britský literární objev posledních let. Obdržela řadu významných ocenění, včetně toho nejprestižnějšího, cenu Dagger in the Library.
V českém překladu jsme se s touto autorkou již mohli seznámit díky nakladatelství Domino prostřednictvím samostatných krimi příběhů Obětina a Má ji rád, nemá ji rád, ale především sérií, do které obsadila jako hlavní hrdinku vyšetřovatelku Lacey Flintovou, která jí tak přirostla k srdci. Patří sem knihy Už mě vidíš?, Volavka, Tak to je, tak to bude, a nyní i čtvrtý díl této série Temné říční proudy, který v těchto dnech vychází a který autorka osobně pokřtila v Praze.
Já jsem právě přečetla díl první – Už mě vidíš? (Now You See Me, 2011). Bolton celý příběh vypráví ich formou, ústy hlavní postavy, což s ohledem na konečné rozuzlení zápletky, považuji za perfektní autorský výkon. Rovněž popis složitých charakterů osob i situací, specifické atmosféry starého i nového Londýna, ale hlavně oněch brutálních vražd, je tak detailní a představitelný, že je až dokonalý. Ostatně tak, jako i zvolený styl celého románu. Zkrátka, jsem plná dojmů, a tak se o ně musím podělit.
Každý z nás už jistě slyšel o Jacku Rozparovači, sériovém vrahovi, řádícím v Londýně v osmdesátých letech devatenáctého stolení. Nyní, ve století jedenadvacátém, ve kterém se děj knihy odehrává, je tu zas…někdo se jej snaží napodobit. Ale je tomu skutečně tak? Objevují se sice zohavená ženská těla i dopisy, dokonce zabíjí ve stejných dnech a i přesto, že si vybírá jiné oběti - dobře situované ženy, matky - všechno tomu nasvědčuje. Nebyl by to však pořádný thriller, kdyby bylo všechno tak jednoznačné.
První oběť, bestiálně zavražděnou ženu, objeví u svého vozu mladá začínající londýnská policistka Lacey Flintová. Jak to, že právě ona je zločinu tak blízko? Je to náhoda? Pátrání po vrahovi se ujímá inspektorka Tullochová, po boku s bývalým agentem Markem Joesburym a do svého týmu, jako hlavního svědka, ale především jako expertku na historii kriminality a Jacka Rozparovače zvláště, přiberou i Lacey Flintovou.
Tullochová má Lacey ráda, ale jak je to s Joesburym? Má, spolu s námi, jedno velké podezření…a Lacey to, zdá se, není příjemné… Jak oběti přibývají - a že opravdu přibývají! - stává se mezi vrahem a policií tato osobitá vyšetřovatelka, dívka, o níž dlouho nebudete vědět co si myslet, jakýmsi prostředníkem. A vypadá to, že sama neví proč.
Tohle a všechno ostatní se dozvíte, musíte ale přečíst všech 502 stran. Mohu však každého budoucího čtenáře knihy Už mě vidíš? ujistit, že s tím nebude mít žádný problém. Naopak, problém bude mít se odtrhnout. Vyvrcholení děje je tak zajímavé a napínavé, že skoro přehlédnete i dvě nepřesnosti, kterých se autorka, dle mého názoru dopustila. Ty Vám však neprozradím, možná si jich ani nevšimnete, a já myslím, že zcela postačí, až zjistíte, že jste vlastně měli pravdu, i když jen poloviční, když už jste si mysleli, jak jste se ve svých úsudcích spletli.
V této knize budete ležet a mě nezbývá než doporučit, abyste si ji rozhodně nebrali na dovolenou k moři…spálíte se, nevykoupete se a vůbec se nevyspíte…tak jako já.
