Co se vám vybaví, když se řekne léto? Mně zaručeně venkovská krajina, pole, zlatavé klasy a modré nebe. Od ninějška se mi ovšem cestou mezi zlatými poli bude vybavovat jen temné nebe a kniha Kristýny Trpkové, Vesnice.
V polích nedaleko obce Lipová jsou objeveny lidské ostatky. S největší pravděpodobností patří jednomu z pohřešovaných dětí, které zde během uplynulých let beze stopy zmizely. Nejenže vše nasvědčuje tomu, že chlapec byl dlouhé...
Kniha je druhým dílem z autorčiny série o dvou svérázných detektivech Lauře Linhartové a Adamu Benešovi. Kromě zmíněných postav na sebe díly nenavazují, je tedy jedno, v jakém pořadí se je rozhodnete číst, ani s jedním ovšem neuděláte chybu.
Vesnice - příběh
Kriminalisté se tentokrát pouští do případu, který nějakou dobu spal. V jednom z polí na okraji obce Lipová voda podemele půdu a vyplaví nedbale zakopané ostatky chlapce. První úvahy vyšetřovatelů směřují k sérii únosů, které se odehrály před několika lety. Objevená kostra totiž patří chlapci o něco málo staršímu než byli unesení a nasvědčuje tomu, že byl chlapec dlouhou dobu držen v místě, kam nemělo přístup světlo. Když je identita chlapce potvzena, otevírají komisaři starý případ a s ním i bolavé rány všech zúčastněným…
Verdikt
Kristýna Trpkováje mladá autorka, která podle mého názoru vystřihává jeden výborný výkon za druhým. Obě její knihy mají vysoké hodnocení na čtenářských serverech, autorka je bezesporu talentovanou vypravěčkou a většina jejích čtenářů s napětím očekává další dobrodružství svých oblíbených komisařů. Nedivím se jim, mezi hlavními hrdiny je určitý příjemný druh napětí, jejich vztah je znatelně na tenké hranici mezi přátelstvím a něčím víc, což je znakem každé úspěšné kriminální série, jak knižní, tak seriálové. Navíc jsou vyšetřovatelé natolik sympatičtí, že mě upřímně zajímal jejich osud, jejich pocity a jejich myšlenky. Nebyli to jen studení čumáci toužící po spravedlnosti, ne, oba jsou lidskými bytostmi, kterých se ohavné zločiny, které řeší, dotýkají. Jediné, co bych si asi nechala ujít je mastný jídelníček hlavních hrdinů a jejich touha po vlastním zničeném zdraví.
Když už jsem narazila na ohavný zločin… Musím říct, že se mě případ dotkl celkem výrazně. Nejsem matka, ale přesto na mě příběh zmizelých dětí působil tak nepříjemně, jako by to bylo všechno skutečné a dělo se to někde kousek od našeho domu. Možná je to tím, že je to pro mě jeden z prvních příběhů odehrávajících se v Čechách, nevím, ale byla to síla. Autorka navíc umí pěkně budovat napětí, daří se jí neopakovat se, děj byl hezky plynulý a čtení mi ubíhalo. Jen si nejsem jistá, co si myslím o konci příběhu. No, však uvidíte sami.
