RECENZE: Za tebou

O autorce

Přestože ve světě je anglická spisovatelka, držitelka mnoha literárních cen a nominací, ale také velká ochránkyně zvířat, Sibel Hodge, již dostatečně známá, u nás se doposud uvedla pouze svým psychthrillerem Faleš (Duplicity). Román Za tebou (Look Behind You) je však jiný. Ačkoliv se vám jeho námět i zápletka budou možná zdát trochu otřepané, čeká vás napínavé čtení, které vás jen tak nepustí. Jak to všechno dopadne, zkrátka budete chtít vědět.

Příběh

Chloe má za sebou těžké dětství. Neustále zápolí se svým nízkým sebevědomím, ale daří se jí. Vystudovala, má práci, která ji baví a zdá se, že i skvělého manžela Liama, který ji má rád. Co na tom, že mnozí, a zvláště její kamarádka Sára, ji od něho odrazují? Chloe si pochybnosti nepřipouští.

„Ty nemáš hlad? - ptá se Liam ustaraně, zatímco žvýká svůj toast. Jestli mám hlad? Spíš se mi chce zvracet. – Teď ne – vrtím hlavou a dlaněmi objímám svůj hrnek čaje – Možná si dám něco později.“

Jednoho dne se Chloe probudí, všechno ji bolí a nemůže dýchat. Okolo je tma, zima a vlhko. Je svázaná a v kobce! Už to, že vůbec žije, je jakési znamení. Musí se dostat z „hrobu“ ven… Tato část příběhu je velice napínavá a nejraději bych vám dál už nic neprozradila. Jenže, to hlavní teprve přijde. Chloe se podaří osvobodit.

Když se pak ocitne v nemocnici, zdá se, že je v bezpečí. Ale nikdo - doktoři, policie, dokonce ani Liam - jí nevěří! Všichni si myslí, že je blázen a Sára, jediná, které by mohla důvěřovat, není k nalezení. Chloe si je však jistá, že to, co prožila, je pravda, jen si nepamatuje, co tomu předcházelo. V paměti jí chybí několik dní a pochybnosti o Liamovi se začnou drát na povrch. Tady začne děj nabírat grády. Jako byste se dívali na napínavý film. Něco sice budete tušit, a ono se vám to možná nakonec potvrdí, ale než k tomu dojde, budete zběsile otáčet stránky a nepřestanete, dokud se to nedozvíte. A to je myslím ten správný zážitek z thrilleru, jak má být.

Jsem zpět v přítomnosti a nemůžu popadnout dech. Uvědomuji si, že se mi vrátila první vzpomínka. Ta ale končí u dveří. Sedám si na pohovku a snažím se vzpomenout, co bylo dál. Bezvýsledně, moje mysl je opět černá díra.

Recenze

Příběh je vyprávěn ich-formou, a to ústy samotné hlavní hrdinky. Její styl vyjadřování mi byl sympatický, už proto, že to, co řekne, je vždy (mnohdy, při vší té hrůze, velice vtipně) doplněno o to, co si doopravdy myslí. Nepatrně mě sice rušilo její poměrně časté a podle mě zbytečné opakování už každému jasných skutečností – co se to stalo, jaké z toho má pocity či jak by to mohlo dopadnout - můj celkový dojem z knížky to však nijak zvlášť neovlivnilo.

Čekala jsem napínavý, na přemýšlení ne příliš náročný thriller, a to se mi splnilo. Jedná se o oddychové a řemeslně velice dobře zpracované dílo, které mohu fanouškům tohoto žánru určitě doporučit.

Neplač Chloe – říká a já mám pocit, jako by se mu zatřásl hlas. Asi pláče také, ale nechci se podívat. Nechci, aby jeho tvář byla to poslední, co uvidím…