RECENZE: Zrádci krve - Velkolepé finále způsobující zástavu srdce

Takhle nezemřeš, prohlásila žena odhodlaně. Ale Kiva jí nevěřila. Protože to chtěla ukončit – všechno. A když už to utrpení nemohla dál snášet, přivítala laskavou náruč bezvědomí.

Kola osudu se stále točí…

Závěrečný díl trilogie začíná přesně tam, kde všechno začalo. V Zalindově, kruté věznici a Kivině noční můře. Jenže to ani zdaleka není to nejhorší čemu musí čelit. Osud pokouší její vůli a Kiva musí odolávat svým největším démonům, kteří jí berou touhu žít. Napáchala obrovské škody, zradila své přátele i lásku a uvrhla zemi na pokraj války. Dá se vůbec tohle ještě napravit? Dokáže se Kiva znovu odrazit ode dna a zachránit lid Wenderallu?

Každý den si přála zemřít, protože to utrpení už nedokázala dál snášet – nebyla to však jen muka, která prožívala při odvykání. Jak drogy pomalu opouštěly její tělo, začaly ji zaplavovat vzpomínky na věci, jichž byla svědkem, na věci, jichž se dopustila. A na lidi, jimž je provedla.

Jízda od začátku do konce

Kvalita od začátku do konce. Takto jednoduše by se dala celá série shrnout. V momentě, kdy se do čtení jednou pustíte, nebudete moct odejít. Přesto jsem se závěru trochu bála, protože ve dvojce se toho stalo mnoho a zápletka Zrádců krve by klidně vydala na samostatnou sérii. Lynette Noni se přesto vše podařilo vtěsnat do jedné knihy, a navíc je to stejně skvělé, ne-li lepší než předchozí díly.

Připravte se na pořádnou jízdu. Jestli toužíte po něčem, co vás okamžitě vtáhne do děje, je to rozhodně tato kniha. Na konci druhého dílu události nabraly na obrátkách, a přestože Kiva míří do Zalindova, mimo věznici to graduje. Nejprve si však budete muset s Kivou projít temnotou. Temnotou tak hlubokou, že nebudete tušit, zda někdy přijde světlo. A v tu chvíli přijde na scénu zcela nečekaná postava a ukáže se autorčina výborná práce s postavami i o jak promyšlený příběh se ve skutečnosti jedná.

Bolest pomine. Ale temnota přetrvá. Ještě neřekla své poslední slovo – dosud čekala, připravená dokončit svoji práci.

Ranhojička - Zrádci krve, foto: @knihomolka.janca

Každá z postav má svůj nezaměnitelný charakter, každá má na událostech svůj podíl, mnoho z nich neuvěřitelně vyroste a některá vás možná opravdu překvapí. Připravte se na pořádnou emoční smršť. Kiva nejednou šlápla vedle, musí za to nést odpovědnost a nic nedostane zadarmo. Jako hlavní postava mě ale neskutečně bavila. Ano, není zdaleka dokonalá (což jen vítám) a ve druhém díle jsem jí několikrát měla chuť zalepit pusu, nicméně oceňuji, že každé její rozhodnutí mělo své následky – ať už dobré, či špatné.

Ranhojička se však postavami, které stojí za zmínku, jen hemží, je velice těžké vypíchnout jen některé z nich. Jaren, Caldon, Naari, Tipp nebo třeba taková Cresta… a mnoho dalších. Přestože se některé mihnou na scéně více, jiné zase méně, vždy to stojí za to. Všechny se někam posunou, a to je asi to, co vždy oceňuji vůbec nejvíce.

Místo toho, aby ses stále vracela k tomu, co je ztracené, zkus si pamatovat, že i když je důležité oplakávat mrtvé, je stejně důležité oslavovat živé.

Tempo Zrádců krve je opravdu vražedné, přesto jsem neměla pocit, že by na něco nebyl prostor. Naopak do sebe vše zapadne a já se nemohla od čtení odtrhnout. Kniha prostě nemá hluchá místa a Lynette Noni je královnou zvratů a několikrát se o vás při čtení jistě budou pokoušet mrákoty. A ten konec? Tohle je zkrátka finále, jak má být. Velkolepé, dojemné i bolavé. Ranhojička má prostě vše – dobrý a originální příběh, ještě lepší charaktery, promyšlený svět i neskutečné kouzlo. Ach, nezbývá než zatlačit slzu, že už je to za námi. Protože budete chtít víc… protože Ranhojička je láska. Miluji a moc doporučuji, tohle je jedna z nejlepších knih roku.

"A co bude teď?"
"Teď budeme snít."

PS: Už dlouho jsem po dočtení knihy neměla takovou knižní kocovinku. A to je dobré znamení :)