A. G. Smith: "V mládí mi knihy zachránily život!"

V českém překladu bude vycházet vaše kniha poprvé. Jak byste se představil českým čtenářům? Kde vznikla vaše vášeň pro psaní a jakému žánru a tématům se převážně věnujete?

Moc díky za příležitost vydat knihu v češtině, jsem za to moc rád a je mi velkou ctí! Píšu odjakživa – v šesti letech jsem napsal svou první knihu o příšerách, kterou jsem nazval „Malá kniha příšerek“. Za moc nestála, zato mě naučila, co chci v životě dělat – vyprávět příběhy! A to od té doby také dělám. A stejně jako v dětství chci i nyní vyprávět příběhy o příšerách. Horor je moje vášeň, miluji vzrušení plynoucí z toho, když vás něco vyděsí, a miluji svobodu, kterou máte jako spisovatel – v hororovém příběhu se může stát cokoliv. Ze všeho nejvíc se mi ale líbí skutečnost, že horor je hlavně o lidství hrdinství a naději.

Název vaší knihy Lockdown bude pro mnohé asociovat především současnou pandemickou situaci. Můžeme nějaké motivy skutečně k tomuto dění připodobnit?

Máte pravdu, že být autorem knihy s názvem Lockdown je během globální pandemie skutečně zvláštní! A přestože v mém případě jde o příběh mladíka, který je poslán do vězení, a tudíž o situaci, která je ve srovnání s tou, k níž v současné době ve světě dochází, velmi jiná, jsou tu jasné paralely. Lockdown, stejně jako většina hororů, je o někom, kdo je uvržen do své největší noční můry, do série strašlivých událostí, nad nimiž nemá kontrolu. Vím, že já osobně jsem se během pandemie přesně takhle cítil. Alex Sawyer čelí tomu stejnému strachu, panice a úzkosti, s jakými se za posledních několik měsíců musíme vypořádávat my všichni, a v jistých okamžicích ho daná situace skoro zahltí. Právě proto horor miluji – protože knihy jako Lockdown nám ukazují, že nehledě na to, jak špatné věci jsou, navzdory tomu, jak vyděšení jsme, máme sílu a odvahu danou situaci přestát. Podobné příběhy nám připomínají, že jsme všichni hrdinové, i kdyby hrdinství znamenalo postavit se svému vlastnímu životu. A co je nejdůležitější, dávají nám naději. Čeká nás lepší budoucnost.

Podle anotace nebude vaše kniha lehkým čtením. Tematizuje kruté vězeňské prostředí a hlavní hrdina je teprve třináctiletý chlapec. Kde jste hledal inspiraci pro tento thriller?

Trochu se to stydím přiznat, ale Alex Sawyer je založený na mém teenagerském já! Nikdy jsem nebyl stejným problémistou, jako je Alex na začátku knihy, ale rozhodně jsem nebyl žádný svatoušek. Zhruba ve čtrnácti jsem se přidal ke špatné partě, začal chodit za školu a krást. Nenáviděl jsem to, ale bylo těžké se z toho vyhrabat. Jednu noc jsem dostal strašně nabito – dokonce jsem přišel o zub! Uvědomil jsem si, že jestli to takhle půjde dál, skončím ve vězení nebo v márnici. A tak jsem se s těmi lidmi přestal vídat. Vrátil jsem se do školy a k psaní. Lockdown je příběhem o tom, co by se přihodilo, kdyby se ze mě stal skutečný zločinec, a já do něj vetkl tolik autentických pocitů a zkušeností, kolik jsem mohl.

Pro mnoho spisovatelů, kteří píší o fiktivním prostředí, často krutém a násilném, je podstatná podprahová metafora se současnou společností. Jaká témata pálí v dnešním světě vás?

V současné době čelíme neuvěřitelnému množství závažných výzev. V tomto ohledu rozhodně nezávidím současné mladé generaci, která se s nimi bude muset potýkat. Zato vím, že k překonání jakéhokoliv závažného problému je potřeba naučit se spolupráci. A právě v tom shledávám podobnost své knihy s reálným světem – protože když Alex skončí ve vězení, má pocit, že je úplně sám, že je svět proti němu a nedokáže se s tím vyrovnat, myslí si, že nepřežije. Potom ale pochopí, že i ve vězení dokáže najít přátele, dokonce i mezi svými domnělými rivaly, lidmi, kteří nesouhlasí se vším, co má na srdci. Naučí se, že dokonce i v pekle může dojít na dobré časy, že v něm může nalézt laskavost. Všichni jsme lidé, všichni tenhle příběh žijeme společně a naučit se chovat se jeden k druhému s vlídností a vzájemně si naslouchat, je neskutečně důležité.

Ve vašem životopise nalezneme profil „autor píšící pro děti a mladé dospělé“. Proč jste se rozhodl své knihy věnovat právě mladším čtenářům? Jaká úskalí psaní pro děti přináší a plánujete také román pro dospělé?

Když jsem Lockdown začínal psát, nikdy jsem ho nezamýšlel jako knihu pro mládež – zkrátka jsem ji chtěl napsat tak, jak jsem ji napsal! Myslím, že to má hodně společného s tím, že se stále považuju za teenagera, i když v době napsání knihy mi bylo dvacet sedm a teď jsem ještě starší! V mládí mi knihy zachránily život – možnost uniknout do světa fikce mi pomohla přežít období ve svém životě, kdy jsem nebyl zrovna šťastný, a nikdy nezapomenu na to, co všechno těm příběhům dlužím. Chtěl jsem, aby Lockdown dětem, mládeži i dospělým přinesla to stejné jako mně. Chtěl jsem jim dát naději. Píšu i knihy pro dospělé, hororové a detektivní romány, ale i ty mají stejnou atmosféru – jsou plné hrdinství a naděje.

Pro jakou věkovou skupinu je určeno vaše dílo, které bude vycházet v překladu u nás, Lockdown? Dle anotace může působit, že bude spíše již pro „otrlejší“ mladé dospělé.

Moje kniha je skutečně jen pro odvážné! Věznice, do níž se Alex dostane, je plná strašlivých lidí a hrozivých monster a hlavní postava si projde doslova peklem. Nedávno jsem celou sérii četl na YouTube, abych podpořil své čtenáře v době lockdownu, a překvapilo mě, kolik násilí se v těch knihách skrývá! Lockdown je však především kniha o přátelství. O tom stát bok po boku s lidmi, které milujete, i když se svět kolem vás propadá do zkázy. Z toho důvodu jsou mezi mými čtenáři i desetileté děti, které ty knihy milují. Pokud ale zbožňujete horor, akci, vzrušení a bitvy s hrozivými příšerami ve vězení pohřbeném na samém dně světa, čtení si vychutnáte v jakémkoliv věku!

Kteří spisovatelé ovlivnili vás během dospívání? Vracíte se myšlenkově k některým knihám a autorům, jejichž děj a psaní považujete za inspirativní?

Jako teenager jsem knihy doslova hltal, zvlášť horor. Miloval jsem Stephena Kinga, Clivea Barkera a Jamese Herberta, plus klasiky, jako jsou Poe, Lovecraft, Shelley a Stoker. Na hororu mě odjakživa fascinovala představa, že možné je úplně cokoliv, pokud tomu skutečně věříte. I v současné době se snažím číst co nejvíc – pro spisovatele je to ten nejlepší způsob vzdělávání.

Máte nějaké povědomí o české literatuře? Jaké to je pro autora vstupovat do nové země v překladu své knihy? Je s tím spojeno očekávání, obava z přijetí či jen radost a těšení se z toho, že je o knihu světový zájem?

Pár českých autorů znám a dva z nich patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele! Když jsem byl mladší, miloval jsem příběhy Franze Kafky – jeho slova mi v mysli ožívala způsobem, jakým se to v případě mnoha mých oblíbených anglofonních autorů nedělo. Jako teenager jsem přečetl Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí, která mě doslova rozplakala! Mou ranou tvorbu ovlivnil i režisér Jan Švankmajer. Rád bych si přečetl další z vašich úžasných autorů a případně budu moc vděčný za tipy! Je mi skutečně velkou ctí, že jsou mé romány překládány do češtiny, ale samozřejmě jsem trochu nervózní z toho, jak na ně lidé zareagují. Nicméně věřím tomu, že příběhy jsou univerzální, a tudíž doufám, že si je mí čeští čtenáři – a přátelé – užijí.

Jak vnímáte žánr thrilleru v kontextu dětské literatury? Je již mezi mladými čtenáři etablovaný? Komunikujete s nimi a snažíte se do své práce zapracovat jejich postřehy a přání?

Myslím, že hororové romány by měly patřit mezi povinnou četbu pro děti a mládež, protože jejich poselství je důležité. Skoro každá pohádka v sobě má i element hororu a učí nás jak o nebezpečenstvích, která ve světě panují, tak o naší vlastní síle. Horor nás zároveň učí, že možné je úplně všechno, a tím pádem nám dodává na víře v sebe sama. Se svými čtenáři jsem neustále v kontaktu přes Facebook nebo Instagram, což je na práci autora vůbec to nejzáslužnější, protože mi často vyprávějí o tom, jak jim knihy pomohly v boji s jejich vlastními problémy a Alexovy osudy je provedly přes temná období jejich vlastních životů.

Jak snášíte a vnímáte současné dění ve světě? Je v něčem podnětné pro vaši práci, nebo ve Vás naopak vzbuzuje polemiku a netoužíte toto téma zapracovat do své tvorby?

Neznám nikoho, koho by současná situace nějak neovlivnila. Jde skutečně o globální a velmi děsivý problém. Mám to štěstí, že můžu pracovat z domu, ale psát v obklopení rodiny je někdy dost těžké. Mám tři dcery ve věku 9, 5 a 3 roky, které umějí být skutečně hlučné! V tom ohledu je to tedy těžké. Na druhou stranu je skutečně povznášející sledovat, do jaké míry spolu jednotlivci, rodiny i komunity v době této krize spolupracují a vzájemně si pomáhají. Právě tak dokážeme přežít!

S jakou knihou nyní usíná Alexander Gordon Smith?

V současné době čtu knihu The Book of Dust od Philipa Pullman. Svým dcerám čtu knihy od Petra Síse, který je jeden z mých nejoblíbenějších autorů publikací pro děti. Jednou jsem měl to štěstí, že jsem ho potkal v budově svého amerického vydavatele v New Yorku!