Pokud uvažujete nad koupí knihy, máte v podstatě tři možnosti. Můžete si pořídit tradiční tištěnou knihu, elektronickou knihu, nebo audioknihu
Všechny tři možnosti mají své výhody i nevýhody. Pojďme ale zabrousit do jejich historie.
Začněme starou dobrou klasikou, která obohacuje lidstvo již od pradávna. Už starověké civilizace zapisovaly své poznatky o světě nejprve na hliněné destičky, papyrus či pergamen. Ve 14. století tyto materiály nahradil papír, ale stále se na něj psalo výhradně ručně. Velký zlom nastal v polovině 15. století, kdy Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk. Od té doby bylo možné produkovat knihy v několikanásobném množství, a tak nic nebránilo jejich masovému šíření napříč celou Evropou.
Mně osobně je tato varianta nejbližší. Není totiž nad to potěžkat si knihu v ruce, pohladit její obal a hledat prsty lesklá místečka na jinak matném povrchu. Není nad to ji otevřít a přivonět si k novému čerstvě potištěnému papíru. Nechat se vtáhnout do děje a stát se její součástí… Výhodou je navíc to, že do ní nepotřebujeme baterie ani nabíjecí kabel.
Abychom byli spravedliví, je potřeba dodat, že kniha má i pár nevýhod. Tou hlavní, kvůli které dost lidí sahá po dalších dvou variantách, je především její váha a rozměry. Jedna taková kniha v batůžku či kabelce ještě nevadí, jakmile ale potřebujeme přenést knihy dvě, tři až deset (především studenti pochopí) nastává menší logistický problém.
S elektronickými knihami nám tento problém mizí. V daleko skladnější čtečce, tabletu či telefonu je možné skladovat třeba i dvacet e-knih (pokud to paměť zařízení dovolí) a naše svaly to nepocítí. Co ale v tomto případě nadměrně zatěžujeme, jsou naopak oči. Dlouhodobé zírání do nasvícené obrazovky pro ně rozhodně není nic dobrého. Problém také bývá často s formáty. Těch totiž existuje hned několik a ne každé zařízení dokáže správně zobrazit každý formát.
První elektronické knihy začaly vznikat v roce 1971 z iniciativy studenta Michaela S. Harta. Hart je zakladatelem Projektu Gutenberg, což je dobrovolnická organizace, která se snaží o digitalizaci, archivaci a distribuci kulturního díla, především knih. Jako první byly do elektronické podoby převáděny texty odborné, postupně se však dostalo i na všechny ostatní žánry. V České republice začaly e-knihy získávat na popularitě až mezi roky 2010–2011, ačkoliv první e-knihy se na trhu začaly objevovat už kolem roku 2005.
Stejnou prostorovou výhodou jako e-kniha disponuje i audiokniha. Obrovskou výhodou je také to, že audioknihu můžete poslouchat kdekoli a kdykoli. Další výhodou je, že dáte odpočinout i svým očím. Stačí si pouze nasadit sluchátka a nějaká slavná osobnost vám knihu přečte přímo do uší. Načtení profesionálem je poměrně populární varianta, existují ale i audioknihy, které jsou načteny amatérskými dobrovolníky či dokonce samotným autorem.
Ne každá audiokniha je ale doslovně načtenou knihou tištěnou. Na trhu je možné sehnat i verze zkrácené s upraveným textem. Jako ozvláštnění mají některé audioknihy podobu dramatizace s kompletním obsazením rolí nebo jen střídáním mužského a ženského hlasu. Můžou také obsahovat hudbu a jiné další doprovodné efekty.
Historii audioknih lze vysledovat dokonce až do roku 1931, kdy byl v USA spuštěn program na pomoc nevidomým. První audiokniha byla distribuována ve formátu gramofonové desky. S nástupem magnetofonových kazet jejich popularita už jen narůstala. S technologickým postupem byla audiokniha prodávána i v dalších formátech, jako jsou CD, MP3, Windows Media Audio a další. V roce 1986 byla založena Asociace vydavatelů auditivních děl, jejímž cílem bylo zvýšit povědomí veřejnosti o produkci mluveného slova. Od roku 1996 se v USA udílejí ceny Audio Awards.
Audiokniha není v českém prostředí nic nového pod sluncem. Tento název, převzatý z angličtiny (audiobook), se zde ale objevil poměrně nedávno. Pamatuju si, že už jako malá jsem na přelomu století poslouchala před spaním pohádky z magnetonových kazet, tehdy se ale tento název ještě nepoužíval. Audioknihy byly v České republice ale ještě mnohem dříve. Například Jan Werich načetl několik knih už v 60. letech minulého století.
Hlavní nevýhodou audioknih je potřeba mít neustále dostatek energie v přístroji, ze kterého ji posloucháme. Přišla jsem také na to, že u poslechu audioknih mám po nějaké době problém se soustředit a začínám se v příběhu ztrácet. Já osobně proto audioknihy poslouchám vždycky jenom chvilku před spaním. Jako kdysi pohádky z kazet do rádia. Kniha je prostě kniha a nadám na ni dopustit. Navíc… e-knihu nebo audioknihu si na instagram nevyfotíte. A čemu dáváte přednost vy?
