Zakázané příběhy ze Severní Koreje

Představte si život v neustálé propagandistické lži, plný omezování a utajování informací. O okolním světě nevíte téměř nic, ale přijde vám to naprosto v pořádku a na svou zemi jste náležitě hrdí. A pak jsou tu jedinci, kteří tuto lež a manipulaci prohlédnou…

Komunismus v praxi

V Koreji je povolen jen určitý počet spotřebičů na domácnost a elektrický proud se na noc vypíná. S přídělem potravin to také není žádná sláva. Údajně přibližně jedna třetina těhotných a kojících matek trpí akutní podvýživou. Zakázána jsou nezávislá média, občanské společnosti a také internet. To vše je ale podle severokorejského autora Bandiho ničím ve srovnání s každodenním bojem o špetku lidské důstojnosti.

Bandi, který ve své vlasti stále žije a píše, nám přináší tíživé svědectví. Svědectví o tom, jak se ve skutečnosti žije v „nejlepší zemi na světě“. Vzhledem k povaze svojí tvorby, která nešetří kritikou vůči místnímu diktátorskému režimu, z obav o vlastní bezpečí raději zůstává v anonymitě. Prostřednictvím svých povídek se i přesto stal mluvčím nespočtu lidí zažívajících utrpení každodenního severokorejského života.

Moje satirické básně, které jsem psal čistě pro vlastní uspokojení ze skutečnosti, že mohu některým svým myšlenkám dát literární podobu, a o nichž jsem věděl, že v Severní Koreji nikdy nemohou být publikovány, byly odsouzeny jako reakcionářské. Ve vězení mě strážní svými vojenskými botami téměř ukopali.

Přestože je Severní Korea pod drobnohledem všudypřítomné cenzury, podařilo se za dramatických okolností propašovat tuto knihu za hranice. Není divu, že v médiích vzbudila veliký ohlas.

Bandi mimo jiné ve své sbírce jménem Žaloba přináší i autobiografické prvky životní deziluze, kdy mu osudové události náhle otevřely oči a on se střetl s děsivou realitou propagandistických lží.

Připravte se na strádání, úmrtí a hladomor, které na počátku devadesátých let připravilo autora o rodinu a dovedlo ho k rozhodnutí vydat tuto knihu.

Je to samozřejmě nesmírně nebezpečné. Snadno by nás mohla zastřelit pobřežní stráž nebo posádka hlídkového člunu, vítr a vlny by nás mohly pohltit jako listí. Ale přestože to dobře vím, rozhodli jsme se dát své životy všanc. Protože upřímně věříme, že by bylo lepší se životem skoncovat než žít tak, jak jsme žili doposud, perzekuování a trýznění.