Recenze na knihu
Ostrov Sigrídur Hagalin Björnsdóttir

Nádherná kniha se silným příběhem zasazeným do tvrdé, ale krásné přírody Islandu. Četba vyvolává řadu naléhavých otázek. Velmi dobré.

Přesně ten typ knihy, co čtenáře nutí přemýšlet, jak to se světem vlastně bude dál. Co bychom vlastně dělali bez vší energie, techniky a věcí zajišťující nám komfort. Děj se odehrává v překrásné přírodě na Islandu. Kniha je netradiční, čtivá a velmi inspirativní.

Čtivá a zdařilá kniha. Zajímavý příběh, byť námět není žádnou novinkou. Líbil se mi autorčin styl psaní, krátké kapitoly, islandská poetika. Nemohla jsem se odtrhnout. Na konci jsem litovala, že kniha není delší a že jsme se nedozvěděli trochu víc...

Kladně hodnotím téma knihy a vcelku poutavý příběh hlavního hrdiny. To je bohužel vše. Negativně hodnotím styl psaní a pro mě trochu chaotická návaznost jednotlivých kapitol. Možná proto jsem se nemohl začíst. Dále mě trochu zamrzelo, že snad každá čtvrtá, pátá strana byla buď poloprázdná nebo úplně prázdná. Na druhou stranu účelem této knihy pravděpodobně není oslnit stylem psaní nebo zaujmout dlouhým napínavým příběhem. Kniha má, podle mého názoru, spíše informovat o možných důsledcích rozpadu společnosti. Což zcela jistě splnila.

Uvěřitelná fikce o tom, jak by se Island mohl vypořádat s absolutním odříznutím od světa. Místy z toho mrazí, jak navzdory současným znalostem a přístrojům by se v mnoha ohledech lidé vrátili do období temného středověku. Není to povzbudivé čtení, ale velmi zajímavé.

Měla jsem trochu problém se začít, ale konec mě mile překvapil.

Kniha se čte celkem sama a je vítaným zpestřením a oddechem. Je zajímavé sledovat změny na ostrově po přerušení komunikace s okolním světem. Jak se budou vyvíjet postavy v nedostatku a chaosu? Není to klasické postapo a právě v tom je síla této knihy. Doporučuji.

Island je sama o sobě dost drsná země ať už podnebím a nebo právě polohou ,, ten ostrov stranou". Celou dobu jsem přemýšlela jestli bych v případě podobné situace chtěla být odříznutá od okolního světa a nebo součástí toho tam na pevnině. Otázkou je kde měl člověk větší šanci. Člověk si začne uvědomovat, jak strašně jsme za posledních pár let všichni zpohodlněli a vše nám přijde automatické... v obchodech se objevuje jídlo, v lékárnách je pořád dost léků a nemocnice fungují. Ale může přijít den, kdy bude všechno jinak a otázkou je, zda budeme připraveni na tak velkou změnu jako je začít znovu... budeme taky tahat staré lidi z postelí, aby nás učili řemesla a hospodaření?...

Ostrov je skvělým zástupcem atmosférických knih, kde čtenář sleduje obrovskou událost očima v podstatě běžných aktérů, které situace nejvíce zasahuje. Byť se jedná o literární debut, tak je napsán s dostatkem sebevědomí a často si při čtení vzpomenete na knihy, jako je Cesta od Cormaca McCarthyho, což je opravdu velká pochvala. Prostředí Islandu je naprosto ideální místem pro obdobný příběh. Má mnoho politických i geografických specifik, která autorka dokonale využívá. Čtenář neustále musí přemýšlet co se vlastně stalo, jak se s tím Island vyrovná a zda se vůbec dokáže vyrovnat. Nutné společenské změny jsou děsivé a v podstatě středobodem příběhu. Čím více krize postupuje, tím větší je krize lidství. Ostrov je hrdým zástupcem knih, kde se lidé musí vyrovnat s fatální situací a je jedno, zda se budeme bavit o apokalypse či si to pojmenujeme jinak. Skvěle se čte, skvěle vypadá a navíc není zdlouhavá. Je to čtení na den či dva, což je parádní. Mé hodnocení je 80 %.

Dle mého názoru je Ostrov vhodný spíše pro náročnější čtenáře, kteří od knihy nečekají pouze nespočet akce, zvratů a wow momentů. Je ideální pro ty, kteří se vyžívají v postapokalyptických příbězích, kdy Vám tuhne krev v žilách z toho, jak moc realistické jsou. Navíc se díky povolání samotné autorky můžete více seznámit se žurnalistickou prací a také se přiblížit kultuře Islanďanů.

Knihu si užijí všichni fanoušci dystopií. Umístit děj knihy právě na Island byl geniální tah. Krásná příroda, ale temno, chlad. Do knihy jsem se velmi rychle začetla a nutila mě ještě několik dní přemýšlet. V Evropě se totální izolace pravděpodobně bát nemusíme a díky mírnému podnebí snad ani hladu, ale... Seberte lidem jistoty a promění se ve zvířata. Ba hůř. Z knížky jsem měla husí kůži, jednak proto, že i my jsme zcela odkázaní na to, že si jednou za týden zajedeme do supermarketu na pořádný nákup, a jednak proto, že k rozpoutání chaosu (nebo fašismu) stačí tak málo. Může nás to potkat kdykoli. Ostrov je hodně zdařilou sondou do temných hlubin "lidství". Po přečtení zůstává hodně otázek - dokázali bychom se jako národ i jako jedinci semknout, nebo bychom bojovali o koryta? Kam až bych byla schopná zajít, abych mé děti nešly spát hladové?

Skvělá, mrazivá kniha, která se mi líbila od začátku do konce. Po přečtení máte pocit, že tímhle to nekončí. Potřebujete přemýšlet dál, připomínat si některé pasáže, vracet se v myšlenkách ke knize. Prostě super! Moc doporučuji!

Jedním slovem - miluju. Kniha mě dostala od první stránky. Kdo ještě nečetl, pusťte se do ní...!

Na to, že tenhle žánr nečtu, tak mě kniha dostala. Chtěla jsem zkusit něco nového a jsem moc ráda, že jsem přečetla zrovna tuto knihu. Od první stránky vás to nutí číst a číst a hledat odpovědi na vaše otázky, které se vám rojí hlavou.

Mrazivý příběh, zajímavé postavy a napínavý děj. Stojí za přečtení.

Jestliže máte rádi dystopie, tak tahle knížka je něco pro vás. Nejedná se o žádnou young adult slátaninu, ale dystopii pro dospělé. Zjistíte v ní, jak by vypadal Island, kdyby přišel o veškeré spojení s okolním světem. Budete sledovat proměny jednotlivých osob, které budou bojovat o vlastní přežití. Rozhodně parádní postapo, které ve vás zanechá silné pocity.

Ostrov je za poslední dobu první knížka, která mě chytla natolik, že jsem ji chtěla číst i v polední pauze. Knihu bych zařadila mezi postapokaliptické romány, podobou třeba slavné knize Den Trifidů bez scifi prvků. Je facinující sledovat jak se jednotlivé charaktery vyrovnávají s následky katastrofy, o které nic nevíme, a jejichž rozhodnutí jsou často v rozporu s názory čtenáře, co v takové situaci dělat. Skrz jednotlivé postavy také můžeme sledovat rozhodnutí vlády, které vedou k autoritativnímu režimu schovanému za populistickými kroky. Jako největší plus knihy bych zařadila dvojtou časovou linku hlavní postavy Hjaltiho, která se v závěru splývá v jednu a ponechání Islandského názvosloví. Na závěr bych ráda zmínila, že vynechání odbornějších pasáží expertů, kteří by zastupovali vědeckou komunitu a prezentovali by analýzu situace na ostrově, zanechalo příběhu sympatický nádech mysterioznosti. Mé osobní celkové hodnocení je 85%.

Kniha se mi moc líbila. Poslední roky jsem moc knížek nepřečetla. Moc "frmol", důležitější věci... Našlo se pouze pár knížek, které jsem přečetla jedním dechem za pár dní. Musím říci, že tato patří mezi těch pár vyvolených. Je velmi poutavá, musíte číst dále a dozvědět se, co přijde dalšího, co se s nimi stane, jak to bude dál... Velmi realistické prostředí vás jednoduše vtáhne. Možná je to i tím, že toto může nastat každým dnem i v naší společnosti...

Zajímavá kniha..

Úžasná kniha k zamyšlení. Island je moje srdcovka.