Recenze na knihu
Eleanor se má vážně skvěle Gail Honeymanová

Táto kniha o Eleanor zatriasla mojím svetom. Bol to úplný opak všetkých vyumelkovaných ako cez kopirák čítaní. Kniha mi pripadala veľmi skutočná. Pri čítaní som prešla snáď celou škálou emócií, od tých šťastných až po slzy. Myslím že ju určite ķúpim ako Vianočný darček niekomu blízkemu, pretože tento poklad si zaslúži byť čítaný.

Knížka se mi líbila. Děj měl spád a Eleanor byla prostě úžasná. Opravdu jsem si ji oblíbila.

4,5* Velmi originální knížka, to slovo originální bylo první co mě napadá, když si knížku vybavuji. Další co mě hned napadá je, že se příběh rozbaluje (loupe) pěkně postupně a pomalu (ale ne zase extrémně pomalu) jako cibule. Jelikož jsem si nečetla u knihy anotaci, tak jsem si ze začátku myslela, že je to příběh osamělé autistické ženy, ale velmi jsem se spletla. Je to příběh, který vysvětluje samotu člověka, který si toho v minulosti tolik zažil a odžil. Knížka umí být i úsměvná, i smutná, vede k zamyšlení. Je tam prostě všechno, co od dobré knížky očekáváte a já ji mohu jen doporučit.

Eleanor Oliphantová, originální postavička, která žije sama, pracuje jako účetní, víkendy tráví s lahví vodky a je jí úplně jedno, co si ostatní myslí. Když se seznámí s kolegou Raymondem, začíná ji docházet, že by se měla chovat asi trochu jinak a pomalu vystupuje ze své ulity. Tak tento příběh mě pohltil u prvních řádků, knihu jsem už neodložila a přečetla ji na jeden zátah. Potřebovala jsem vědět co bude dál, co se z toho „vyklube“. Eleanor je opravdu zvláštní, ale byla mi sympatická a dokázala jsem se do ní, i přes její podivné chování, vcítit. Obecně mám v knihách ráda různé podivíny a zvláštní osůbky. Celý příběh je smutný i vtipný, ale hlavně je velmi dojemný, U čtení jsem se musela usmívat, ale i nějaká ta slzička ukápla. Hlavně pak poslední třetina knihy byla hodně smutná až depresivní. Ukáže nám, že i když si člověk prožije neskutečně těžké věci, je důležité se zvednout a jít dál. Celá kniha by se také dala pojmout jako takový psychologický rozbor a na konci knihy pak pochopíme, proč se Eleanor chovala tak, jak se chovala. Celý příběh jsem si dokázala představit jako film a věřím, že by byl můj oblíbený Děkuji, že můžu zářit!

Ze začátku mi trvalo se do knihy zaposlouchat, ale stále víc mě zajímalo, proč se hlavní hrdinka chová tak, jak se chová. Líbilo se mi postupné odhalování vztahů a celého příběhu. Kniha je velmi zajímavě napsaná a jakmile jsem se do ní zaposlouchala, těšila jsem se pokaždé na další možnost dozvědět se víc. Kniha člověka donutí se zamyslet nad vlastním blahobytem a pohodou, i když má "jen" normální život. A také si uvědomit, že bychom neměli ostatní odsuzovat, dokud nepoznáme, co všechno se skrývá za jejich zvláštním chováním. Krásná kniha.

Ach Eleanor, okamžitě ses zařadila mezi mé oblíbené knihy. Zvláštní podivínka, která se mi zavrtala do duše, nahlédla do mých skrytých obav a připomněla, co je důležité. Místy bolestivé, místy vtipné pohlazení, které se čte jedním dechem. Pozor, aby vám při čtení neodpadly palce, jak moc je budete svírat touhou, aby se Eleanor měla vážně skvěle. A to poslední nečekané odhalení v závěru knihy bylo už jen trešničkou na dortu. Mě to nenapadlo, vás jo?