Recenze na knihu
Válka nemá ženskou tvář Světlana Alexijevičová

Tato kniha by měla být jako povinná četba.

Přečteno přes víkend .... Další ze silných knih autorky. Mladé holky (prakticky děti - nejčastěji 16-19) se vrhají do války. Za Stalina - za vlast. Vrací se domů s podlomeným zdravím a poničenou psychikou. Mnohé zůstávají osamocené - nikdo z rodiny nezbyl a nezbylo dost "života" pro nový vztah. Vrací se z míst, kde byly platné, zachraňovali životy pobíjely nepřátele. Vrací se domů - mezi lidi, kteří nic z toho nikdy nejen nedělali ale ani neviděli... Někdo je vítá, někdo jim- snad z pocitu vlastní "nezásluhy" závidí a někteří je nenávidí a opovrhují jimi. Křehké dívky se z války vrátily jako ženy - ale jako ženy žít neumí... Umí zabíjet a vázat rány - ale to v míru nikdo nepotřebuje. Válka je mužský svět - a ženy o ní mají mlčet ... Kromě nepopiratelného hrdinství a neskutečného nasazení ruských vojáků - a tedy i žen - je tu i naprostý fanantismus. Za Stalina - na koních proti tankům. Za Stalina, který nechal zdecimovat velení armády těsně před válkou. Za Stalina, který zdecimoval i mnohé rodiny (gulagy atd.) těch, které za něj teď bojují. A mnozí zaplatí po návratu i ten fakt, že přežili... Ale také o tom, že člověku samotnému není nenávist a vraždění vlastní. O tom, že za války všichni umíráme stejně - lidé, zvířata i stromy ...

Velmi zajímavá kniha.

Tohle se nedá popisovat to se musí přečíst, bez zbytečného patosu, zbytečné ideologie, ty ženy si zažily peklo.

Výborná kniha! Úvod za mě poněkud rozvláčný, ale jinak obsah podnětný, zajímavý a mrazivý.