Recenze na knihu
Vražda Kafkova vnuka Jaroslav Kuťák

Příběh sběratele starých pohlednic a dokumentů se prolíná s dalšími příběhy lidí, kteří nemají zpočátku spolu nic společného. Sběratel nachází vzácný dokument obsahující nové informace o F. Kafkovi, ale současně se i sám přímo určitým způsobem zapojí do pokračovaní Kafkova života. Další z počátku zdánlivě nesouvisející dějová linie s postavami Františka, Maxe a Kurta jistě napoví jmény i méně kovaným znalcům Kafky o koho se asi jedná. Příběhy jsou prokládány dalšími literárními útvary, které vyvstávají při prohlížení nalezené sbírky starých dokumentů a knihu tak příjemně ozvláštňují a nejde tak jen o prosté vyprávění příběhu. Občas nebylo tedy zcela jasné u několika přímých řečí, která postava je pronesla a mám i dojem, že došlo k několika chybám v textu, kdy přímá řeč měla patřit jiné postavě. I když se vám zpočátku zdá, že příběhy spolu nijak nesouvisí, vše se nakonec spojí a dává smysl. Dívala jsem se na recenze ostatních knih tohoto spisovatele, kterého jsem dosud nečetla a myslím si, že se poučil z minulých reakcí a v této knize došlo k velkému zlepšení, podařilo se mu naspat o stupeň lepší dílo, než byla jeho předešlá tvorba. Poslední několik let si po přečtení knihy buď stěžuji, že jsem vyhodila peníze za slabou knížku, nebo že jsem ztratila čas, ale tato kniha mě příjemně překvapila, její četbu jsem si užívala a rozhodně nešlo o ztrátu času. Je to kniha oddychová s pomalejším neuspěchaným dějem, kterou si užijete v klidu u čaje a perfektně si odpočinete.

Přeskakování, chaos, ztrácela jsem se...