Recenze na knihu
Pryskyřice Ane Riel

Kniha kterou mám doma déle než 1 rok. Idylka v dánské přírodě, souznění s přírodou a nevědomost, která se promění v psychologický, temný, drsný a zároveň jemný příběh. Kam až jste ochotni zajít abyste měli své blízké po svém boku. Tohle vše nám vypráví malá Livie. Stránky utíkají rychle a čtenář se potřebuje dál a dál dostávat příběhem aby mu dostalo rozuzlení. Stojí za přečtení. 307 stran jsem přečetl za 3 čtecí večery, ale přecejen mi tam něco chybělo, nebo nedávalo smysl

Netradiční styl vyprávění, ne každému to sedne, ale stojí to za to to zkusit. Celkem drsné, hlavně ten konec. Jak moc dítě ovlivní prostředí už od miminka... Napadá mě jenom, chudák Livie. Jestli někdy v životě dokáže překonat všechno co ji její otec naučil/ukázal/před ní udělal, tak v životě dokáže cokoliv...

Ane Riel: Pryskyřice No – ale…boha moj! Ne…tohle fakt ne…BACHA – SPOILER! Nemyslím to nijak zle, což o to! Kniha je naprosto skvěle napsaná, čtivá, pořád se tam něco děje (ať už pasivního nebo aktivního charakteru). Život této rodiny byl nakažený takovou hnilobou, že jsem často musela knihu zavřít a jít se nadechnout čerstvého vzduchu. Anotace slibovala příběh malé Livie, která žije izolovaně se svou rodinou na ostrůvku zvaném Hlava. Malá holčička se musí potýkat s vnitřní zkažeností svého otce, zvláštním životním stylem své matky a osamělostí, kterou vnímá jako samozřejmost. Setkáváme se zde lehce i s postavou Mogense – bratra Liviina otce, který jako jediný v sobě našel odvahu a vydal se za lepším životem mimo ostrov. Jens Haarder, otec Livie, na ostrově vyrostl se svým otcem Silasem, který vyráběl nádherné rakve. S otcem čas trávili především tím, že do hotových rakví lehávali a povídali si. Byl to právě Silas, který Jense naučil seškrabávat pryskyřici ze stromů a uchovat ji, aby ještě bohatě posloužila. Else si na ostrov najala pomocnici Marii, budoucí Jensovu ženu, která svůj společenský život (byla to knihkupcova dcera) vyměnila za samotu a obyčejnost. Jens s Marií měli dvojčata, chlapec ale jako novorozeně padá z postýlky a umírá. Livie tedy zůstává sama, ale přesto svého bratra vidí, jako by on vyrůstal společně s ní. Rodina nemá z čeho žít, vykrádají domy na pevnině. Jens se až hystericky obává toho, že jeho rodinu někdo rozbije, až tak se bojí, že se rozhodne zabít svou matku a po nějakém čase i svou ženu. Zkrátka udělá všechno proto, aby rodina zůstala pohromadě. Co mě ale ke konci dostalo asi nejvíc, je fakt, že Mariino třetí dítě, které zemřelo při porodu, bylo vykucháno, Jens ji zakonzervuje a vyjme orgány. Livia se nakonec z tohoto nemocného prostředí dostává, ale s jakou budoucností? Narušenost, to, co z ní otec i matka udělali, se nedá úplně uzdravit. Pro ty, co milují trochu zvrácenosti a psychologické šílenosti.

Zhluboka se nadechněte, protože tohle je vážně jízda! Psychothriller s prvky hororu a absolutně nepředvídatelný vývoj událostí. Nemám slov, řadím mezi mé TOP knihy...

Kniha je skvělá,přečteno za den,nedalo mi ,odložit ji.až so konce jste napjatý jak to velé dopadne.

Kniha vás přenese do domácnosti podivné rodiny. Za mě dobré počtení.

Po první větě jsem se otřásla a chtěla jsem knihu odložit - děsivých a nepravděpodobných thrillerů už začínám mít opravdu dost. Ale přinutila jsem se přečíst alespoň první kapitolu a s tou jsem změnila názor. Je to vlastně velice uvěřitelný příběh a nebýt postupné psychické degradace jedné z postav a důsledků s ní spojených, mohla by to být taková atypická verze trvale udržitelného způsobu života na naší planetě . . . Čtivé, zajímavé téma - a pokud je to autorčina prvotina, pak určitě výborná!