Recenze na knihu
NSA: Národní bezpečnostní úřad Andreas Eschbach

Už dlouho, hodně dlouho, jsem po dočtení knihy neseděla v tichu a s pusou v dlaních. A snažila se si srovnat, vnitřně i čtenářsky, co se to vlastně nakonec semlelo.. #docteno Andreas Eschbach: NSA Když jsem se před měsícem do pětisetstránkové knihy pouštěla, věděla jsem, že mi to bude trvat.. ale děj běžel rychle a velmi čtivě - hned od prvních stran. A celých 400 stran ubíhalo v takovém sledu, kam byly kroky postav tak trochu logicky směrované. Od dětství, přes dospívání, až k jejich brzké dospělosti a první pracovní příležitosti. V době, kdy neexistovaly hotovostní peníze, v době, kdy technologie byly omezeně v rukou lidí a ovládané vládou, nebo alespoň v Německu ovládané a hlídané. Když jsem začínala, říkala jsem si, že scifi historický román jsem ještě nečetla. I když o druhé světové už mám načteno z dřívějška a jedu spíš v literatuře faktu, tahle kniha, to je vážně román nad fakta. Moderní technologie v rukou vůdce. Co vůdce!, ale v rukou jeho lidí, zaměstnanců úřadu, Národního bezpečnostního úřadu. Před měsícem jsem si říkala, že to přečtu z profesního pohledu. Informace mě baví a síť a aplikace mě už nějaký pátek živí. Prostě spojit všechny mé oblíbené aspekty života. Netušila jsem, co na mne přesně čeká.. ale nechala jsem se nalákat. Dělala jsem si dokonce poznámky, ty bych teď měla vyzvednout: Informace jsou moc. Moc, kterou dává vědění. Muži neumí programovat. To je ženská práce. Ženy programují domácnost a sebe, to hlavně. Mají to od přírody, přirozené. Na všechno se přijde. Člověk dělá chyby a počítače, když víme, jak na ně, je také dokáží odhalit. Čtyři sta stránek jsem si s hrdiny užívala, jejich práci, osobní životy, a jiné-alternativní dějiny - plné počítačů, programování, databázových tabulek a výběrových příkazů, boj nejen na frontě od Polska přes Rusko... ale také ten rodinný. A posledních sto stránek? to byl čistý sešup! Absolutní změna, převrat, nečekané kroky, nečekaná vyústění. Vůbec jsem netušila, co se stane v příštím odstavci, natož na další straně. Těch sto stran byl absolutní protiklad pozvolnému, i když napínavému, běhu knihy od začátku. A nakonec vše dopadlo úplně jinak. Pak už jsem jen mohla sedět a přemýšlet, jestli mi má být zle a nebo toužit po něčem podobném k dalšímu čtení. Chtěla jsem původně vlastně psát o postavách, o jejich životě napříč knihou, o Heleně a Eugenovi, o tom, že kniha má zachována historická data a že v ní vystupují reálné osobnosti doby, ale takhle to bude lepší. DIGITÁLNÍ STOPA... zůstává.. až do konce a ještě dál... i po nás. 10/10 -------------------- Upozornění: Knihu ať nečte nikdo, kdo věří a ujíždí na konspiračních teoriích. Fakt ne. Jsme o 80-100 let dál a tahle kniha by mohla některé utvrdit v tom, jak je nastaven řád světa. Jen dotaz na závěr - seriál Lovci zločinců znáte?

Skvělá, čtivá, nápaditá knížka, napínavá jak kšandy. Do druhé poloviny. Čím víc se čtenář blíží ke konci, tím má větší pocit, že autor neví, jak svůj královsky rozehraný part zakončit. Že manévruje na obrovském poli rozehraných dějových linek tak, aby kniha nebyla ještě tlustší, než je. Škoda, konec si tato kniha zasloužila méně uspěchaný a více rozpracovaný, aby člověk neměl po dočtení pocit, že mu něco uniká, že je stále prostor pro vysvětlení toho, čeho byl na těch stovkách stran svědkem. Už jen kvůli první půlce za přečtení ale stojí - stejně budete chtít vědět, jak to s mladou programátorkou a narušeným analytikem (a vlastně i s celým světem) dopadne.

velmi zajímavě napsaná kniha. myslím, že anglosaský autor by nakonec pomohl vše otočit díky CIA, MI6...ale takhle vyhrál Hitler.... :-)

# " Ministr financí Ŕíš hrabě von Krosigk, už před několika lety varoval, že americké hospodářství se nachází v krizi, ze které jej nevyvedou ani Rooseveltevova opatření, protože jediné řešení je jenom ve velké evropské válce, " # " Většina lidí není zvyklá udělat si opravdu svůj úsudek, úplně jim stačí, že o tom sami o sobě mohou věřit, zatímco ve skutečnosti papouškují myšlenky, které někde pochytají. " # Jedna ze strategií byla vstoupit diskuze ( na internetových fórech) s více loutkami současně. Jedna přinese hlavní argument, na který okamžitě následuje projev souhlasu dalších loutek. Bylo jasně znát , že Američané kladou větší váhu než Evropané na to, patřit k většině.... Ačkoliv je v anotaci napsáno, že jde o fikci, kdy autor posadí moderní technologie do prostředí nacistického Německa, události posledních měsíců staví myšlenku knihy do úplně jiného světla. Po přečtení první kapitoly sedíte a nevěřícně koukáte. Hlavou Vám běží: No tak chlapče, za ty Tvoje komentáře na síti jsi první, kdo půjde do transportu. No a při těchto myšlenkách pálíte všechny platební a slevové karty, demolujete internetový modem, mobilní telefon a vše, čím Vás špehují...... Pak si dáte panáka a čtěte dál. Sledujeme příběh, resp. dva, programátorky Heleny Bondekampové a analytika Eugena Lettkeho. Helena je chytré děvče které věří, tak jak většina, v dobré úmysly vůdce. Ovšem v okamžiku, kdy se ztrácí kamarádi nebo když naprosto naivně, díky svému programátorské nadání, pomůže dohledávat Židy a podobně, znejistí a začne život v Německu vidět jinak. Naopak Eugen Lettke je takový duševní mrzáček, který je slizsky odporný, ale dostatečně chytrý na to aby stejně jako Helena pracoval v datovém centru Národního bezpečnostního úřadu. Kniha velmi zajímavě, až mrazivě, pojednává o možnosti využití IT technologií ke sledování lidí analýze nákupních vzorců atd. atd.... Sledujeme, jak se pomalu moci chopil Hitler, jak se Německo začalo chystat na válku, jak lidé trpěli ale zároveň žili obyčejné životy a sledujeme, jak Německo vyhrálo ... Pozorně sledujeme život Heleny, lásku, trápení a její... Kniha je velmi dobře napsaná, bohužel z původně autorem zamýšlené fikce se stala momentálně naše realita. Naše realita, kdy jsme sledování elektronicky přes naše mobily, nákupní vzorce prozrazují naše aplikace. Diskuze pročítají tajné služby a zatýkají. Americká ekonomika je před bankrotem a v Evropě máme opět válku. Ovcemi v nás manipulují média, která určitě nejsou nezávislá.... Jako mazec... No a ten konec? Na to se snad dá říct jenom: No TPČ...

Skvělá kniha, dystopie, která nakonec vypovídá víc o naší současnosti. O takovém světě budoucnosti mě před pár lety ve svých chmurných vizích zaplavoval můj kamarád, velmi zkušený ajťák. Tenkrát jsem se mu vysmál, nyní mě z jeho předpovědí a z této knihy nepříjemně mrazí. Je toto naše budoucnost?