Recenze na knihu
Žena číslo 99 Greer Macallister

Nejlepší kniha, kterou jsem poslední období četla.

Pro mě utrpení. Opravdu mě ta kniha vůbec nebavila. Psaná zbytečně dlouze, samé "okecávání" zbytečných informací. Celý děj by se dal napsat na 10 stránek. Do čtení jsem se musela nutit. Jediné, co se mi líbilo, byl závěr knihy, kdy byl popisován samotný útěk. Bohužel bych knihu nedoporučila.

Kniha se velmi dobře čte, celou dobu je opravdu napínavá.

Asi nic, co bych četla podruhé, ale ... Bavil mě vývoj hlavní postavy, kdy postupně vylézá ze své schránky poslušné mladé dámy a velmi překvapivá je postava Celie a její příběh. V podstatě příjemné, ale průměrné čtení. Neurazí ani nenadchne 😊

Román se mi velmi líbil, čtivý. Zapojení řecké mytologie také super nápad.

Žena číslo 99 je druhou knihou od autorky Greer Macallister, kterou jsem přečetl, její předchozí krimi příběh Dívka v přestrojení mě velice bavil, a tak jsem měl poměrně vysoká očekávání. No, nebudu vás napínat, občas to byl trochu porod. Ale vezmeme to postupně. Začátek knihy, tedy tak prvních 100 stran, bývá u naprosté většiny titulů rozhodující, mnozí čitatelé se právě na základě toho rozhodují, zda knihu dočtou, nebo odloží. Abych byl upřímný, kdybych se s autorkou setkal poprvé a kdybych knihy odkládal, což se většinou nestává, tak bych ve čtení nepokračoval. Přestože styl psaní je čtivý, nebylo tam nic, co by si zasloužilo větší čtenářovu pozornost. Hlavní postava byla taková nemastná neslaná a celé to poměrně drhlo. A pak, najednou, obrat o 2369 stupňů. Věřím, že každý, kdo zdolal začátečních 100 stran a dočetl do konce, nebyl nakonec zklamán. Jedna z mála věcí, která mi poměrně vadila a kterou jsem racionálním myšlením nebyl schopen přijít na kloub, bylo volné pochybování se hlavní hrdinky po léčebně. Důsledně hlídané prostory najednou mladé ženě umožní pátrat po sestře, aniž by si ji někdo všiml? Převlek za sestru? To se zaměstnanci navzájem neznají? Přeskakování mezi vlídným a drsným chováním personálu mi také přišlo poněkud neuvěřitelné... Co se mi naopak líbilo, byla postava hlavní sestry, ne proto, že by to byla sympaťanda, ale právě proto, jaká to byla bestie. Trošku mi připomínala sestru Ratchedovou z legendární knihy Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Tu je možné si kromě knihy "užít" také ve filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem nebo v nedávno natočeném seriálu nesoucím jméno právě po ní Ratchedová. Za mě by si vrchní sestra v této knize zasloužila mnohem více prostoru. Pak již následují většinou pozitiva - již zmíněný styl psaní, jazyk, pomalejší tempo, které díky čtivosti nevadilo, a velice dobře zvládnuté historické reálie, které si autorka upravila pro svou potřebu. Myslím si, že zvolila výborné, ne tolik známé téma, prostředí sanfrancisské psychiatrické léčebny pro ženy na sklonku 19. století pro mě představuje vody neprobádané a jsem rád, že jsem do nich mohl díky Ženě číslo 99 vyplout. Až s téměř hmatatelnou zlobou nad tím, jak snadné bylo v tehdejší době ženám totálně zničit život, jsem obracel stránku za stránkou a nevěřil vlastním očím. Přestože některé ženy byly do ústavu umístěny právem, další za zdmi skončily jen proto, že se zrovna někomu nehodily, byly na obtíž, nebo se jen prostě nechovaly tak, jak by se "správně vychovaná" žena měla chovat. Hnus... Mnohdy barbarské techniky personálu, bití, násilí... Pro bližší představu poslouží citace sestry hlavní postavy Phoebe: "Dovoluje mi zůstat tady, mimo dosah toho strašlivého doktora, který si myslí, že bolest je lék." Autorka na závěr uvádí, že ačkoliv je tento ústav pouze výplodem její fantazie, existovala velice podobná zařízení, ne-li horší a praktiky zde popisované, přestože hrůzné, patří k těm "měkčím", jimiž byly ženy "léčeny". Jmenovitě si můžete představit, že ženám byly vytrženy všechny zuby, protože se lékaři domnívali, že může být jejich psychika narušena právě zkaženým chrupem. Příběh je to emotivní, beznadějné pátrání prolínané vzpomínkami mladé Charlotte na život předtím, na bezstarostnost dětství, na lásku, která na ni snad bude čekat i po návratu. Kontrast poklidného života bohatých versus života lidí na kraji společnosti, které některé ženy v ústavu představují. Co když se dívčina mise nezdaří, jak bude její budoucnost pokračovat? Hnací silou knihy jsou ženy, krásné, silné ženy, které by nikdy neměly být stavěny pod úroveň mužů! Určitě nelituji, že jsem u knihy vydržel až do povedeného konce. Pokud toužíte po historickém thrilleru, u kterého budete skřípat zuby nad bezprávím, pak je Žena číslo 99 přesně pro vás.

Knížka se mi četla dobře, má takový krásný jazyk. Jen bych ji nenazvala Thrillerem spíš příběhem. Po přečtení jsem měla takový ten pocit, že ještě musíte nějaký čas nad příběhem přemýšlet. :-)

Doslova přečteno jedním dechem. Kniha byla velmi poutavá svým skvěle se rozvíjejícím příběhem z prostředí psychiatrické léčebny z 19. století v USA. Pro ty, kteří mají rádi příběhy odvážných žen, je tato kniha skvělou volbou!

Super kniha, dlouho jsem nic tak dobrého nečetla.Jakmile začnete číst, knihu neodložíte dokud nejste na konci.Doporučuji