Recenze na knihu
Prameny Vltavy Petra Klabouchová

V malé pohraniční vesničce se jedné noci najde umrzlé tělo mladé dívky, která je oblečena v židovském mundúru. Událost je velké sousto pro kriminalisty, bulvár lační po informacích a v malé vesničce začínají ožívat vzpomínky. Detektivní příběh se odehrává v místech, kde se nacházel utajovaný koncentrační tábor Pramen Vltavy. Když jsem přečetla autorčinu knihu U severní zdi, bylo mi jasné, že potřebuji i další její knihy. Opět jsem stejně nadšená. Zapomenuté historické události, nebo spíše utajované, odhaluje pomoci skvěle promyšleného detektivního příběhu. Dohromady je to fascinující, napínavé, ale i kruté a nepředstavitelné. V knize je skvěle vykreslena atmosféra, která vás okamžitě vtáhne do příběhu, bude Vám zima, smutno, pocítíte lítost, možná i strach. Střídají se tu vypravěči i doba. Ze začátku to může připadat jako chaotické a nahodilé, ale autorka přesně dávkuje to, co čtenář právě potřebuje vědět. Kapitoly končí tak, že prostě musíte číst dál. A postupně si dáte do hromady jednotlivé střípky, vše do sebe skvěle zapadne a ač si myslíte, že přeci víte, jak to bude, tak vás autorka může překvapit. Ráda bych si knihu v budoucnu přečetla znovu, tím, že již vím, co se tam bude odehrávat, odhalím určitě ještě drobnosti a indicie, které jsem teď přehlédla. Musím zmínit i autorčin styl, který mě moc baví, to, jak používá věty, přirovnání, slova. Ač je to smutné a kruté téma, tak si čtení opravdu užívám. Rozhodně si doplním do knihovničky i další autorčiny knihy a těším se na každou z nich.

Povedla se, napínavé čtení a závěr úplně nečekaný.

Ubírám hvězdu za ten konec, který opravdu "neseděl" a působil jak zjevení. Stejně tak vůbec do příběhu nepasoval mediálně propíraný příběh vraždy v Egyptě. Jinak palec nahoru autorce za temný až děsivý popis válečné a poválečné historie Šumavy, kde traumata nikdy nespí a nezmizí (souhlasím i s popisem lokalit, protože to odpovídá - mohou soudit, neboť jsem v jednom zmíněném městě žila - autorka si opravdu nebrala servítky). Na knize bych ocenila hlavně děsuplný popis síly médií, chování lidí posedlých duševní nemocí i to, jak tehdejší režim dokázal využít lidí a jejich slabostí.

Skvělé čtení, kniha se mi četla dobře a měla nečekaný závěr.

Ufff, jsou knihy, které vám vezmou dech. Jak o nich psát? Přesně takovou knihou je i román s názvem „Prameny Vltavy“, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Host. Román čtenáři naservíruje nejen perfektní detektivní zápletku, ale dodá i netušená historická fakta jednoho z nejhezčích krajů naší země. Petra Klabouchová je pro mne jednoznačně objevem roku. Její tvorbě jsem absolutně propadla. Styl autorčina psaní je vytříbený, používá trefná přirovnání. A ač je jí některými vytýkáno, že píše o tématech jen z vlastního pohledu, tak já osobně na tom nevidím vůbec nic špatného, právě naopak. Konečně autorka, co se nebojí uchopit ožehavá politická témata a podat je ve formě, která není zrovna konvenční.

Prameny Vltavy se odehrávají (překvapivě) na Šumavě a spojují současnost s minulostí, i když dej je současný. Příběh začne nalezením mrtvé dívky, která má na sobě velice specifický oděv s židovskou hvězdou. Případ začne vyšetřovat místní postarší vyšetřovatelem. Samozřejmě se o tento případ začnou zajímat média, která rozpoutají hon na vraha. Dozvídáme se tady i o vojenském zajateckém táboře Prameny Vltavy, o jehož existenci jsem vůbec nevěděla. S ním souvisí i odkrývání starých křivd a nebezpečných témat v pohraničí. Současně s případem se vyšetřuje i čin, který spáchal vyšetřovatel několik měsíců po nálezu zmrzlé dívky. Kapitoly se střídají, občas jsem se trochu ztratila, ale to proto, že mě během čtení přepadla menší čtenářská krize a na chvíli jsem přestala číst. Musím říct, že dej se mi chvilku táhl, ALE ten závěr se autorce hodně povedl a totálně mě dostal! Poslední část knihy jsem přečetla během dopoledne.

Líbilo se mi. Devadesátky v příhraničí vykresleny dokonale a k tomu perfektně vystavěný příběh.

Moje druhá kniha autorky. S touto spisovatelkou mám jeden problém: neumí mě pohltit. Čtu jenom proto, abych dočetla. Kniha byla jeden velký zmatek. Nenašla jsem v ní jedinou sympatickou postavu. Konec byl totálně překombinovaný. Některé věci nelogické. Co mě ale rozhodilo nejvíc, byl odkaz na Kramného. Co to bylo? Z knihy mám jeden pocit: Šumava je ponuré, tragické a chudé místo, kam fakt nechcete. Což samozřejmě není pravda. Být jejím obyvatelem, jsem naštvaná.

Tedy... tohle se mi moc líbilo! Začíná to jako každá detektivka: najde se mrtvola... Jenže jsme na Šumavě, mrtvou je mladičká dívenka školního věku a je oblečena v pruhovaném oděvu s židovskou hvězdou (stejném, jako nosívali vězni židovského původu v koncentračních táborech). Autorka pozvolna rozehrává napínavý děj plný zvratů a překvapení, který je poznamenán a prolnut událostmi (převážně tragickými a záhadnými) z historie i současnosti... Doslova mě to donutilo sednout si několikrát k internetu a jisté věci si vyhledat. Místa i obce a města v knize zmíněna dobře znám, buď z našich toulek po Šumavě nebo proto, že v nich mám i přátele, bývalé spolužáky ze střední školy a dokonce i příbuzné... O to více to ve mně během četby vše rezonovalo... Tím, že to tam všude člověk zná, mohla moje fantazie a mysl pracovat naplno! Povedlo se mi uhodnout pouze pár "paběrků" - rozuzlení mě nakonec doslova vzalo dech, tak skvěle propracovaný konec už jsem dlouho nečetla a navíc: vše srozumitelné, logicky a bez uspěchání vysvětlené... Nedávno jsem dočetla (se stejným nadšením) autorčinu knihu Ignis fatuus a čeká tu na mne další její kniha: U severní zdi. Tak už se těším, protože pokud bude psána stejným stylem, bude to opět skvělý zážitek!

Strhující příběh, naprosto mě pohltil. Z hlavy ho hned tak nedostanu. Kdybych mohla dát 10 hvězdiček, neváhala bych.

Až do konce čtenář neví úplnou pravdu příběhu a tápe ..Doporučuji