Recenze na knihu
Jiskra života Erich Maria Remarque

Velmi se mi líbilo, že kniha byla čtivá a zároveň realistická. Život v koncentračním táboře byl, domnívám se, idealizovaný jen mírně.

Četla jsem již několik knih s podobnou tematikou, ale právě Remarquova Jiskra života se mě nejvíce dotkla a zanechala ve mně stopu.

Četla jsem jedním dechem a nemohla přestat. Hrůzné téma, které je výborně zpracované a nedá Vám občas ani spát.

Krásně prolnuté osudy několika lidí navazujících na sebe. Autor celkem realisticky popisuje mašinerii zla v koncentračních táborech, přestože sám v žádném nebyl. Knížka se mi moc líbila a doporučuji ke čtení.

Z knihy na seznamu maturitní četby jsem zapomněla že je to povinnost. Kniha se mi velice líbila.

Opravdu hodně smutné příběhy z koncentračního tábora. Velmi dobře se čte.

Miluju knihy od Remarqua, přečetla jsem ji už asi 10x a stále mne baví. Moc doporučuji!

Četla jsem mnoho pamětí od lidí, kteří si koncentračním táborem prošli. A přesto to byla právě tato kniha, která mě zasáhla nejvíc

V době, kdy jsem tuto knihu četla poprvé, mi bylo plus/mínus 15 let. Už nevím, zda to byla povinná četba, nebo jak jsem se k ní vlastně dostala, ale i po cca dvaceti letech ji mám neustále v srdci. No a protože jsem teď neměla co číst (to zní tak neskutečně) přečetla jsem si ji znovu. . Erich Maria Remarque je jeden z mých oblíbených spisovatelů. Umí člověka neskutečně vtáhnout do děje a zanechat v něm pocity i několik let ... A není tomu jinak ani u této knihy, kde se z čísla 509 stane něco, na co nikdy nezapomenete... . Emotivní příběh, který zachycuje jednu z krutých událostí naší historie. Koncentrační tábor Mellern, kam jsou odklizeni vězni, kteří již nemohou pro svou zesláblost pracovat. A tam se v jedné budově, někde v rohu, krčí dvanáct veteránů. Číslo 509 je vězněn již deset let a jestli těmto lidem něco zbylo, pak je to naděje, která nikdy neumírá. A tak se přes jejich útrapy a bolesti dostaneme až ke konci války, která je koncem pro někoho a začátkem pro jiné ... . Není to kniha, u které se zasmějete, ani vám nezvedne náladu, ale možná si o trochu víc začnete vážit svého života. Nebo si jen připomenete, jaké strašné věci se v minulosti děly a že ta svoboda je opravdu křehká věc, která bohužel není tak úplně v našich rukách...

Knihu jsem četla jako malá,ale zanechala ve mně stopu až do teď. Silný příběh,při kterém vás mrazí. Příběhů z koncentračních táborů bylo napsáno už mnoho,ale tento od mého oblíbeného Remarqua je pro mě tím nejsilnějším a nejlepším.

Nejlepší kniha o životě v koncentračním táboře. Hlavní hrdina 509 a jeho přátelé z malého tábora mě donutili vrátit se ke knize již po několikáté. Brilatní dílo, blíží se konec války a ve vězních koncentračního tábora Mellern znovu ožívá naděje na konec jejich utrpení. Hlavní "jiskru" k touze a síle po prežití zažehnou věznové z části tábora, kam se chodí zemřít. Autor dal nahlédnout i do pocitů a úvah nacistických věznitelů, kteří rekapitulují své (zlo)činy a snaží se najít alespoň nějaké aliby, aby při pohledu na nakradený majetek svých věznů, květiny na udržovaných zahrádkách, které kvetou po jejich popelem a špičky vojenských bot o jejich krve, ulevili svým černým duším....