Recenze na knihu
Betonová zahrada Ian McEwan

Tak nevím, z recenzí jsem si myslela, jak nemravné a šokující to bude a ono to nakonec bylo celkem zajímavé a vcelku normální čtení. Asi jsem moc otrlá...

Víte od začátku, že věci nebudou úplně šťastně na svých místech. Nestárnoucí klasika, která ve vás vzbudí zvědavost, co nám ještě autor přichystal.

Knížku jsem měla na seznamu k přečtení několik let (už od základky) a jsem ráda, že jsem po ní sáhla až na střední škole, tehdy by to asi nebylo tak záživné pro mě. Velmi zvláštní pocity z ní mám, takové mrazení při čtení jsem cítila. V dnešní době by jim to asi takto neprošlo.

Skvěle napsaná kniha, kterou jen tak neodložíte. Hltala jsem každičké slovo, větu, stránku. Po celou dobu jsem cítila napětí, současně mě mrazilo v zádech. Jinak samotný obsah udivuje, zaráží, šokuje svou morbiditou, úchylností, přemrštěnou sourozeneckou láskou, ,,šíleným dětským humorem,, a špinavostí. Kniha je vylíčena opravdu barvitě.

Ze začátku jsem byla z knihy celkem rozladěná, ale když si čtenář zvykne na styl psaní a ty zajímavé "vztahy", tak je to skvělá četba.

Kniha je na mě hodně zvrhla, ale příběh dobrý.

Kdo už něco od autora četl, asi tuší co může očekávat. Mezní situace, které definují každou knihu, která popisuje vybočení z normálu. Nebo tedy přesněji z toho, co za normálno považuje většina. McEwan nám zde dává nahlédnout do jedné početné rodiny, kde nejprve zemře tyranský otec a potom zničená matka. Už začátek, kdy ještě oba rodiče žijí, začínáme tušit neblahé prostředí jejich domácnosti. Po jejich smrti autor jde až na kost a obnažuje charaktery aktérů tohoto dramatu. Na stranách popisuje hutný děj jeden ze sourozenců, který rozhodně nevzbudí sympatie. Nevím zda se někdy stalo něco takového ve skutečnosti, ale děj je natolik plastický, že vzbudí pochybnosti... V tom je autor ve svých knihách bravurní. Těch 150 stran je tak akorát, aby čtenář nebyl úplně semletý.