Recenze na knihu
Pouta Delphine de Vigan

Hlavními aktéry této knihy jsou spolužáci Théo a Mathis, jejich rodiče a učitelé – všichni „postižení“ svými traumaty, nespokojeností, neschopností, vykolejením z hlavní dráhy svých malých životů. Opět další krásná, ale smutná kniha od autorky. To, co Delphine de Vigan dokáže vykouzlit na 140 stranách, je úplně neskutečné. Její knihy miluji pro to, jak dokáže s pár dobře zvolenými slovy vykouzlit takové emoce, na které jen tak nezapomenete. Kniha nám ukazuje, jak těžké je se vymanit z pout, ať už manželských, rodinných nebo třeba přátelských. To, jak máme v sobě zakořeněný jakýsi model, který dodržujeme i přesto, že bez něj by nám bylo rozhodně lépe. Příběh je plný myšlenek a situací, které Vás donutí zamyslet se, jak to vlastně máte Vy a jestli třeba nejste spoutáni proti své vůli…. Autorčiny knihy miluji, vždycky toho ve mně spoustu zanechají a rozhodně se k nim budu vracet.

Byla to sázka na jistotu a nezklamala.

Velmi dobrá kniha! Ačkoliv smutný příběh...a ten konec! Každopádně kniha, kterou bych doporučila přečíst každému, na, řekněme, pár stranách (kniha je útlá) úžasné psychologické vykreslení lidských postav, charakterů a lidských vztahů, které jsou tak křehké a vzájemně tolik propojené. Za mě perfektní dílo!

Jen málo stran má tato novela, ale její obsah je silnou výpovědí o našem lidství. Pouta symbolizují pocit svázanosti lany, jejichž uzly nelze rozvázat. Uzly rodinné. Příběh chlapce Théa je smutný, bolestivý, beznadějný, ale také velmi skutečný a vede k zamyšlení. Přemýšlejme, prosím, o světě kolem nás...

Skvělá kniha. Nemohla jsem se odtrhnout a ten konec...