Recenze na knihu
Raci v hlavě Rudolf Král

Knihu prolínají dva příběhy, které se pravidelně střídají. Příběh dívky Taryk, která v první světové válce ztratila oba své rodiče a shodou okolností se seznámí s mužem Nestorem, který jí je novým otcem a ona pro něj dcerou. Díky tomu se protlučou nelehkými roky ve válce i po ní. Jejich sbližování a putování mě vzalo za srdce. Druhý příběh je o klukovi Mikovi, který prožívá nelehké dětství na Zámku, dětský domov pro opuštěné děti. Kniha celou dobu udržuje v napětí. Bavily mne obě linky knihy. Velmi dobře napsané, jen těžko se mi kniha odkládala. Živoření v zemi za války bylo téměř nemožné, přesto si umím představit, že se to takhle nějak stalo. Ani Miko neměl na růžích ustláno. Tyto děti jsou šikabovaný, každou známku si musí zasloužit. O to víc jsem si vážila ředitele dětského domova, Kraba.. V 18 letech jsou najednou sami a mají jít žít svůj život. Ale s kým, kde a jak začít? I tohle musí Miko řešit. Poznává krásnou ženu, která je sice starší, ale naprosto ho uchvátí. Pátrá po lidech, kteří ji naložili do auta a dostává se do situací v kterých jde o život. Závěr knihy mě přece jen trochu zmátnul. To s Taryk už tam nemuselo být, sice se to krásně propojilo, ale pro mě to bylo málo uvěřitelné. Ale i tak dávám plné hodnocení, protože jsem knihu přečetla jedním dechem.

Skvěle napsaný román! Párkrát ve mně zatrnulo, občas jsem se zasmál, skvěle jsem se bavil, a přitom to vůbec není prvoplánová legrace. Přečetl jsem to za tři dny, ale už jsem nestihl dělat nic moc jiného. Fakt hromada skvělých autorských nápadů, klobouk dolů.

Poslední dobou si vybírám české autory a tentokrát padla volba na Rudolfa Krále a jeho knihu Raci v hlavě. V knize se odehrávají souběžně dva příběhy. První a současný zasazený do prostředí dětského domova, jehož obyvatel Mikuláš jej právě po svých osmnáctinách opouští a přesunuje se z pohraničí do Prahy. Druhý nás přenáší do období první světové války a na dalekou zakarpatskou Ukrajinu, kde bojuje chrabrý Nestor a kde se setkáme s tajemnou Taryk, dívkou s asijskými rysy ve tváři, hovořící zvláštním hrdelním jazykem. Oba příběhy jsou od začátku protknuty neobvyklými schopnostmi hrdinů, jež umožnují čtenáři tu vstoupit do cizího vědomí, tu léčit zdánlivě ztracené osudy postižených lidí. V knize se dostaneme mezi členy balkánského gangu, stejně jako do prostředí cirkusového. Spojení tak nesourodé a ve stejné chvíli zvláštně lákavé. Příběhy jsou krásně vystavěny, možná mě linka Nestor a Taryk bavila ještě o krapet více. Nestor ji potkává jakou malou sotva pětiletou dívenku. V různých dobách spolu putují celým územím přes Slovensko až do nově vzniklého československého státu. Jejich cesta se sice rozdělí, nicméně s Taryk jsme až d jejích 80tin. A jak lze předpokládat nakonec se oba spojí. Ilustrace ke knize jsou pomyslnou třešničkou na dortu.