Recenze na knihu
Vlku zaslíbená Hannah Whitten

Co na tohle dílo říct, než že šlo o velké zklamání. Ke knize jsem se dostal v rámci společného čtení, jinak bych po ni asi nesáhnul. A v úsudku bych se nemýlil, protože Vlku zaslíbená u mě aspiruje na nejhorší knihu roku. Postavy jsou z velké části celkem ploché. Po dočtení románu si neumím představit jejich chování v různých situacích, de facto je vůbec neznám. To je vždycky špatné. Nicméně tohle ještě nebylo to nejhorší, co mě vytáčelo na maximální úroveň byl způsob vytváření konfliktů k posunu děje. Toho bylo dosahováno prostě tím, že postavy zadržují, dalo by se říct, životně důležité informace. Zcela bezdůvodně, nebaví se spolu, nekomunikují. Proč sakra ? Tohle je fakt nejtrapnější způsob jak děj posouvat. Mezi další negativa se dá s klidem zařadit neustále se opakující scéna záchrany jedné z postav v lese, naprosto nedostatečná světotvorba, nebo čistě náhodná magie. Na více než 400 stranách se nedozvíme vůbec nic o zvycích nebo kultuře Valledie (krom faktu, že druhorozené dcery posílají do lesa). Co třeba dělají se syny ? Jak je možné, že Valedie jako zcela nesoběstačný stát existuje (dozvíme se maximálně, že jí všichni platí daně na základě mytické náboženské představy) ? Co se magie týče, je zcela nepropracovaná, bez systému a náhodná. Slouží autorce pouze jako způsob dosáhnutí potřebného rozuzlení/posunutí kdykoli zrovna potřebuje. Nevysvětlitelné vidiny ? Magický pohled mimo les ? Proč všechno tohle, proč nemá magie nějaká jasně definovaná použití a omezení ? Jeden z nejhorších přístupů k magii, které jsem četl. Nejsem zrovna fanoušek ani znalec romantické literatury, takže romantický aspekt nechci příliš kritizovat. Nicméně musím říct, že pro mě mezi Redou a Eamonnem bylo chemie méně než mezi chlebem a paštikou. Vůbec jsem se do romantické linky za celý román nedokázal jakkoli vcítit. Závěr byl přehnaný, se zcela zbytečnými zvraty a porušením doposud platných pravidel lesa. Ani tady mě autorka nikterak neoslovila. No, abych zakončil komentář pozitivně, tak poukážu na to, že se mi docela líbil nápad s Divým lesem a Říší stínu. Zajímavé bylo také využití vlastní krve k rozličným věcem. Celkově dávám 2/5 a pokud někdy vyjde pokračování, tak se mu vyhnu obloukem.

Vlku zaslíbená je skvělá YA fantasy, která originálním způsobem zapracovává známé pohádky. Předně musím pochválit to, nakolik se příběh odlišoval od původní předlohy - autorka dokázala přijít s nepředvídatelnou zápletkou, sympatickými hlavními hrdiny a zajímavým pojetím (přírodní) magie. V tomto ohledu mi knížka trochu připomínala "Ve stínu hvozdu" od Naomi Novik, což byla jedna z mých favoritů loňského roku. Oproti zmíněnému stand alone románu se však Hannah Whitten rozhodla pro rozsáhlejší formát - sérii. Autorka se vyžívá v lyrických popisech, což hned ze začátku navodí správnou atmosféru. Obzvlášť kontrast barev, chutí, vůní a materiálů výborně zapojuje smysly čtenáře, čímž ho doslova vtáhne do děje. Po pár set stranách však může množství popisů (často i opakovaných frází) vyvolávat pocit, že se příběh zbytečně táhne. Já si autorčin styl psaní maximálně užívala, přesto přiznávám, že by drobné proškrtání neuškodilo. Na druhou stranu větší rozsah se pozitivně odrazil v důkladnější práci s charaktery. Ve výsledku se mi kniha opravdu líbila, přestože Hvozd nepřekonala. Na pokračování série se určitě chystám a jsem ráda, že mě nadšené recenze k prvnímu dílu přivedly.

Prvorozená je pro trůn předurčená. Druhorozená Vlku zaslíbená. A Vlci patří Divému lesu. ~~~ Prvorozená Nei má tedy vládnout Valleydii, zatímco Druhorozená Reda má být kněžkami obětována Vlkovi z Divého lesa. Les za to ochrání obyvatele Valleydie před příšerami, které v něm přebývají. Zároveň všichni doufají, že urozená oběť obměkčí krutého Vlka natolik, že propustí Pět králů (bohů), kteří v Divém lese kdysi zmizeli. Nei se toto předurčení nelíbí a snaží se přijít na to, jak se vyhnout osudu a jak uchránit svou sestru. Reda se však příliš nebrání. Cítí totiž, že se v ní probouzí zvláštní síly, ze kterých má strach. Bojí se, že je nedokáže ovládat a že jimi nechtěně ublíží svým blízkým. Divý les jako by pro ni proto byl to správné místo, i přesto že v něm najde svou smrt. Nebo že by tomu nakonec bylo jinak? Co když je vyprávění chův nepřesné a některé z příběhů, které si předávají obyvatelé Valleydie, jsou dokonce mylné? A co Vlk - je skutečně takový, jakého jej popisují staré zkazky? ;o) Autorka se při psaní inspirovala klasickými pohádkami, jako je Červená Karkulka a Kráska a zvíře. Pozorný čtenář si jistě všimne i náznaků dalších pohádek. Příběh je ale promyšlený, není to žádná slátanina. Děj zpestřuje pozvolná romantická linka, která ale není vůbec otravně přeslazená, jak jsem se původně trochu obávala. Místy by dle mého příběh mohl mít rychlejší spád. Pár pasáží popsaných z pohledu Nei mě nebavilo tolik, jako části s Redou. Reda společně s Vlkem jsou mými oblíbenými postavami (holt tajemní kluci mají vždycky něco do sebe =D). Líbilo se mi vykreslení temné atmosféry Divého lesa a využití jeho magie. I přes drobné výtky jsem s knížkou byla spokojená a už se těším na další díl. :o)

První trůnu předurčena, druhá Vlku zaslíbena. Reda má tu smůlu, že se narodila jako druhá. A jako druhorozená žije celý život s vědomím, že až přijde její chvíle, bude obětována Vlku. Nejprve vzdoruje, nechce se smířit se svým osudem, pak se ale uvnitř ní začne probouzet magie, které se i ona sama bojí. A tak začne v cestě do Divého lesa vidět příležitost, jak ochránit své blízké před touto neovladatelnou silou. Když se nakonec do Divého lesa vydá zjišťuje, že nic není tak, jak ji po celou dobu říkali. Je opravdu Vlk ten, koho by se měla bát? Ačkoli má tato kniha jistě hodně fanoušků, mne si bohužel nezískala. Čekala jsem retelling na motivy Červené Karkulky. Jisté prvky z Červené Karkulky v knize sice byly, ale mnohem více jsem zde viděla převyprávění Krásky a zvířete, kterých je nepočítaně. Ve finále se k tomu, aby toho snad nebylo málo, přidal i retelling na Sněhurku. A tak nakonec z příběhu vznikla slátanina těchto tří pohádek. Autorka mě nepřesvědčila vlastně téměř ničím. Dialogy byly plytké, mnohdy naprosto zmatené a zbytečné. Děj se neustále opakuje. Svět byl představen takřka nulově. Magie neměla žádný pevný řád. Dokonce mi místy přišlo, že si ji autorka ohýbá tak, jak ji právě vyhovuje. Prostě jen proto, že může. Po utahanějším začátku, kde je nám představována pouze Reda a její dvojče Nei, jsem se hodně těšila na Vlka. A tady nastalo další zklamání. Vlk se zkrátka vůbec nechoval jako vlk, žádný alfa samec, sebevědomý jedinec s egem až do vesmíru, kterého jsem čekala. Spíš unavený, životem ztrápený mučedník. Postavy nebyly vůbec dobře vykresleny. Přišly mi až příliš ploché a vlastně jsem si žádnou z nich neoblíbila. Navíc mnohdy jsem měla pocit, že trpí schizofrenií. Během pár řádků dokázaly hned několikrát změnit na něco názor. Krvavá magie by byla zajímá, ale způsob, kde si na skoro každé stránce někdo podřezává žíly, mi byl krajně nesympatický. Suma sumárum. Nápad fajn, ale provedení zkrátka nedostatečné. Hodnotím: ⭐,5/5

Kniha předčila veškerá má očekávání Děj se již od začátku potýká s dramatem a moc nepolevuje. Redarys je Druhorozená a patří Vlku v Divém lese. Ovšem nic není tak,jak se celá staletí vypráví. Všechna ta magie mě doslova učarovala a já miluji dění, strach a nebezpečí mezi Vlkem - Eammonem - a Redou - Druhorozenou-. Její sestra se zaplete s temnotou, aby Redu zachránila před Vlkem z Divého lesa, ale nemá tušení, co tím způsobí a Strážcům nezbyde nic jiného, než Divý les zachránit. Já doufám, že je nebo bude pokračování, protože nutně potřebuju vědět, jak tohle dopadne Hvězdičku jsem odebrala kvůli častému opakování se slov, jakožto přiblížení mimiky postav. Jinak samozřejmě postavy si zamilujete Eammon se snaží na vše být sám a chránit Redarys, ale neuvědomuje si, že ona je tu právě proto, aby chránila jeho✨ Divý les je také krásně a často detailně popsán, což mi pomohlo se orientovat v něj i v samotné Tvrzi,kde společně žili. Jsem ráda, že jsem dala této knize šanci

Vlku zaslíbená je svieže a veľmi dobre napísané New Adult fantasy, ktoré ma úplne dostalo vďaka týmto dôvodom: 1. Reda je sympatická hrdinka, ktorá sa nevzdáva a bojuje s vlastným strachom, aby pochopila podstatu vecí a pokúsila sa spraviť najlepšie možné rozhodnutia. Jedna z top hrdiniek za tento rok. Skvelý bol aj Vlk Eamonn, ktorý nemá vôbec jednoduchý život a ktorého ničia tvrdé požiadavky magického lesa. 2. Originálna mágia – mikrosvet lesa a jeho obyvateľov bol fascinujúci. Nielen Reda a Vlk sa vyvíjajú – aj les sa učí. 3. Romantická linka – výborná! Autorka budovala slow-burn scény veľmi dobre a hlavne tá scéna, kde spolu trénovali a testovali Redine schopnosti, bola úplne perfektná! Jedna z najlepších, aké som za posledné roky čítala vďaka atmosfére a spôsobu, akým ju autorka napísala. Za mňa maximálna spokojnosť. V knihe nie sú žiadne erotické scény, takže príbeh je vhodný aj pre tínedžerky. A ja som za to vďačná. Vzťah medzi Redou a Eamonnom bol napísaný pekne a s citom tak, ako to mám rada. 4. Krásne detaily, uveriteľné postavy a dobre dávkované napätie. Nei som síce veľmi nemusela, pretože z pohodlnosti (a hlúposti?) dovolila každému, aby ňou manipuloval, ale skončilo to s ňou celkom zaujímavo. Čakala som, že to bude re-telling Červenej čiapočky, no s rozprávkou má spoločné asi len to, že hrdinka ide sama do hrozivého lesa. Vôbec mi to ale nevadilo. Vlku zaslíbená je kvalitne napísaná romantasy s mnohými vrstvami. Čitatelia, ktorí majú radi hlbšie príbehy, ktoré sú aj technicky dobre napísané, by si mohli prísť na svoje. Ja som veľmi spokojná a teším sa na pokračovanie.