Recenze na knihu
Její vina Simone St. Jamesová

Moc se mi líbila. Dobře se četla.

Mé první čtení od autorky a hned taková PECKA! Hltala jsem každou stránku hned od začátku a tím, že jsem si čtení nechala na volný víkend, mohla jsem ji číst skoro pořád a podařilo se mi ji přečíst na dva zátahy. Možná kdyby byla první polovina knihy trochu rychlejší, tak ji přečtu i za den. Ovšem druhá polovina mi nedala vydechnout, to byla neskutečná jízda. Měla jsem po celou dobu čtení podivné mrazení a celá jsem byla napnutá. Začíná to úplně nevině a pak děj dostane šílené grády. Hlavní postavu zde máme rozvedenou Sheu, která žije sama a má úplně nudný život. Pracuje na recepci zdravotnického zařízení, tak se aspoň trochu dostane mezi lidi, ale taky to není žádná sláva. Už 10 let je jejím největším koníčkem amatérské vyšetřování případů zajímavých vražd, které postuje na svůj blog. Takže veškerý volný čas věnuje psaní na PC. Zajímalo mě proč je Shea tak uzavřená a jaké skrývá tato velice nudná dáma tajemství. Má to nějaký důvod? Vše se nakonec dozvíme ;-) Malé vzrušení přijde v polovině příběhu, kdy sousedka potřebuje pomoct s kocourem. Popsala bych to jako takové roztomilé vyrušení z napnuté atmosféry. Já jako milovnice kočiček jsem hned zbystřila a Pána kocoura Winstona Vrnčila jsem si ihned zamilovala. Kliniku, kde Shea pracuje, jednoho dne navštíví Beth, kterou novináři přezdívají vraždící dámou. Jedná se o známý případ z osmdesátých let. Shea ji ihned pozná a dá ji svou vizitku. A tato dáma jí zavolá a chce, ať Shea příběh na svůj blog sepíše. Sledujeme tedy dvě linky, které se střídají po kapitolách. Shea a její vyšetřování a Beth a její zpětný pohled do minulosti a vysvětlení, jak se to vlastně všechno stalo, že byla označená za Vraždící dámu. Děj má mysteriózní náboj, celý příběh je plný akce. Nenudila jsem se ani na chviličku, vše mělo svůj smysl a vyplatilo se přečíst knihu až do konce. Určitě moc doporučuji i náročnějším čtenářům, kteří si chtějí odpočinout od detektivek, ale přitom stále být ve střehu.