Recenze na knihu
Les v domě Alena Mornštajnová

Aleno Mornštajnová, přestaňte si ze mě dělat legraci a řekněte, jak to děláte? Jakto, že jenom vy dokážete napsat knihu, kterou po dočtení držím bezhlesně v ruce a nevím,co si vlastně myslím? Úžasná jste, naprosto dokonalá. Přečtení doporučuji. Jo a taky po Přečtení doporučuji den dovolené, abyste tuhle duševní likvidaci v cajku vstřebali.

Právě dotčeno. Ač 297 stran smutku a deprese, kniha se četla sama, to už ale u Aleny Mornštajnové známe. Ovšem tentokrát mě ještě více děsí, čí příběh nám autorka vlastně vypráví. Kdo musel tyto hrůzy prožít a kolik dalších dětí musí podobný příběh žít. Kolik jich to nikdy nikomu nepřizná. A jak jednoduché je zneužít čistou dětskou duši a dokonce ji i zvrátit. Ještě dlouho se mi bude honit hlavou myšlenka, jak zařídit, aby se tohle nikomu nedělo. Díky za to, že si možná zase o něco více lidí začne všímat, co se kolem nich odehrává. Doufám.

Nejsem necita, ale mě to prostě hrozně nudilo, záměr a nápad oceňuji, ale potenciál nebyl plně využit, celé dílo na mě působilo tak nějak celkově nedopečeně. Bohužel, žádný wow efekt ani slzičky se nedostavily...

Příběh jedné rodiny a toho, co se neříká. Cácora je ještě malá, když odešel otec. Její matka doma moc nebývá, a tak je s babičkou. Babička je svéráz a myslí si, že o špatných věcech je lepší nemluvit. Ale dá se tajemství pohřbít dost hluboko, aby se už nikdy nedalo vykopat? Bylo mi jasné, že se mi tato kniha bude líbit, od autorky jsem přečetla vše a vždy jsem byla nadšená. Ale že to bude až takové, to jsem tedy nečekala… Je to smutné čtení, napínavé a tajemné. Je to těžké, sedne to na vás a jen tak nesleze. Čtete s očekáváním, co bude dál, budete chtít vědět víc a víc. Autorka to skvěle dávkuje a nechává nás v napětí a pak to všechno vybalí… Je to nečekané, překvapivé, šokující. A když mi došlo, jaké je v knize tajemství, bylo mi tak úzko, že jsem ani nevěděla, jestli chci číst dál a všechno se to dozvědět. (Samozřejmě, že jsem četla dál a knihu jsem nemohla vůbec odložit). Autorka na čtenáře dokáže skvěle přenést emoce, bylo mi tak při čtení úzko a smutno. Jsou tu skvěle použité metafory. Když Vám to pak všechno dojde a pochopíte i ty náznaky v předchozích kapitolách, možná vám i mráz přeběhne po zádech. Skvělá kniha, která se na první pohled tváří jako jeden z mnoha rodinných příběhů, ale je v ní mnohem víc.

Je to úžasná kniha. Dávám deset z deseti, tedy pět z pěti.

Z Aleny Mornštajnové se po vydání jejího románu Hana stala česká spisovatelská hvězda. A není divu. Její knihy jsou čtivé, dobře napsané, charaktery postav skvěle vykreslené. Každý z jejích příběhů v sobě nesl poselství a nutil čtenáře přemýšlet. Je skvělé, že v centru vyprávění jsou ženy, které jsou hlavními hybatelkami děje. Silné ženské postavy totiž stále potřebujeme. A také se s nimi jako čtenářka mohu lépe identifikovat. Nedá se říci, že by její příběhy byly vždy selanky, právě naopak. Všechny se zabývaly tématem, jak se vypořádat s minulostí – svou vlastní, rodinnou nebo i historií státu. A historie to nikdy nebyla veselá. Ovšem každá z jejích knih obsahovala přes velkou dávku deprese i špetku naděje, že může být a bude líp. To se ovšem nedá říci o Lesu v domě. Nejnovější kniha Mornštajnové je černota od začátku do konce. Odehrává se v domě, kde pro sebe nikdo nemá vlídné slovo a pokud se někomu stane něco hezkého, ostatní jeho drobounké štěstí zadupou do země. Navíc v domě roztahuje svá křídla děsivé tajemství a vám postupně dochází, o co se jedná. Je dobré, že se literatura věnuje i takovým tématům, protože pokud budou zůstávat tabu, nikdy se jich nezbavíme a může se stát, že se něco podobného odehraje u sousedů. Co ovšem nemůžu pochválit, je celkové vyznění příběhu, který v sobě neobsahuje ani jiskřičku naděje. Nedopřává nám ani kousek štěstí. Spíše naznačuje, že z koloběhu rodičovských chyb není možno vystoupit ani v další generaci. Jako by kniha chtěla šokovat za každou cenu. Život přece není černobílý, obsahuje různé odstíny šedé a určitě i nějakou veselejší barvu. Přes to za mě 3*/5*

Zatím nejlepší knížka jakou jsem kdy četla. Velmi čtivá, nečekané zvraty dějové linky. Neuvěřitelné jak si dokáže Mornštajnová pohrát s češtinou. Skvělé metafory, pointy, nečekaný závěr knihy.. Doporučuji, i přesto depresivní téma, o kterém je důležité mluvit!

Knihu jsem četla už dřïve.Děj je hrozný,smutný.. Příběh prostě doporučuju.

Tohle bylo sakra náročný. Velmi čtivý příběh, který by čtenáři rád dopřál naději, ale autorka veškeré náznaky, jiskry, špetky naděje pohřbí hodně hluboko. Temnota provázející děj je dávkovaná pomalu, postupně a konstantně. V průběhu čtení Vám dojde, o co tady vlastně celou dobu jde a ten moment uvědomění je k nezaplacení. Knihu rozhodně doporučuji!

Depresivní ale skvělý

Byla to moje první kniha od Mornštejnové,pořídila jsem si ji čistě ze zvědavosti. A perfektní. Již jsem přečetla i několik dalších knih od této skvělé autorky

Knížka, kterou jen těžko odložíte nepřečtenou.

Pro mě nejzajímavější kniha, co jsem kdy četla (nejsem bůhvíjaký čtenář). silný a napínavý příběh, jednodušše se čte, a také musím ocenit nádhernou obalovku. 10/10

Zatím pro mě nejslabší kniha od autorky, začátek je poutavý, tajemný, ale jakmile se odhalí problém, tak už mi tam přijde hodně věcí přitažených za vlasy.

Skvělá knížka 👍

Asi půjdu proti proudu, ale já jsem si z té knížky na zadek nesedla a spíš zůstávají smíšené pocity. Kniha se čte snadno a sama, ale dvě třetiny knihy se v podstatě nic neděje a ten příběh je takový nijaký. Ale protože to napsala Mornštajnová, tak člověk čte dál, protože stále čeká, kdy to přijde a začne to být zajímavý. Když jsem se konečně dostala k tomu, o čem kniha má být, tak to samozřejmě zanechalo hořkou pachuť, ale tím, že mi to celý dost připomnělo knihu od Viktorie Hanišové (názvem knihy nechci spoilerovat, ale kdo četl, tak ví), tak jsem si říkala, že tohle tu už bylo. V knize se hodně hraje na depresi, bezmoc a bezpráví, což je asi to hlavní, co má čtenáře zaujmout, ale mně to tady nějak nestačilo. Jiné knihy s podobnou tématikou, právě třeba od Hanišové, mě dostaly víc. Tvorbu autorky miluju, všechny její knihy byly skvělý. I proto jsem měla vysoká očekávání a v uvozovkách můžu říct, že ta kniha byla fajn (uvozovky vzhledem k tématu), ale od Mornštajnové jsem čekala víc.

Strašně zvláštní kniha kdy nemůžu říct jestli se mi líbila nebo ne. Napsaná čtivě,ale příběh se mi nelíbil, i když i takový je život.

Neuvěřitelný příběh. Přečteno na jeden zátah. Po přečtení se mi chtělo brečet, zvracet a křičet zároveň.

Knihu jsem pořídil již před delší dobou a úplně jsem nesledoval ten šum kolem ní a čekala až přijde čas. Jen jsem si říkal, že má vysoké hodnocení tak to bude kvalitní čtení a není špatné si přečíst něco mimo komfortní zónu. Umný popis začátku devadesátých let mě vtáhl do děje a stránky ubíhaly rychle. Pak přišel zlom. Ta poslední třetina byla fakt náročná, jinak bych knihu přečetl za dva dny. Ale nešlo to. Negativní obrazy a emoce paní autorka popsala bravurně i když ze začátku se zcela vyhnula implicitně všem popisům, které velmi brzy začne čtenář tušit. Knihu jsem dočetl a nyní si musím dát něco odlehčeného. První kniha co jsem od autorky četl, protože témata jejích předešlých knih se mi nechtěly číst. Změnil jsem názor, jelikož i těžká témata zřejmě umí zpracovat čtivě. Ale určitě by mělo být doporučení "čtěte s odstupem mezi knihami".

Doporučuji