Recenze na knihu
Jak se stát jiným Edouard Louis

Pro mě hodně silná kniha, která mě velmi oslovila, a určitě se k ní budu často vracet. Čtení často těžké, náročné, ale každý odstavec, každá věta v sobě obsahuje vážné myšlenky, které člověka nutí se ve čtení zastavit, promyslet je a hledat odpovědi (a ty mohou být někdy i jiné než nabízí autor, většinou jsme ale motivům jeho jednání dobře rozuměl, ale ne vždy souhlasil). Pokračování příběhu autora (není to sice úplně nezbytné, ale k lepšímu pochopení doporučuji si nejdříve přečíst čtyři jeho předchozí knihy, na které tato volně navazuje), a jeho roky v Amiens a první roky v Paříži popisující jeho až úpornou snahu uniknout ze svého prostředí chudoby, nevzdělanosti, homofobie a rasismu, uniknout svému osudu (v závěru knihy naznačuje, že se mu to přes všechny hvězdné úspěchy ne úplně podařilo). Často mě při četbě napadaly až nehezké myšlenky (něco jako účel světí prostředky), jak ten mladík bezostyšně využívá (možná až zneužívá) mnohé, se kterými se setkal, na jeho cestě Stát se někým jiným (sám je si tohoto faktu vědom a v mnoha pasážích se s tím pokouší sám vyrovnat). Na druhou stranu jsem si uvědomil, že kluk, který dostal v životě tak špatné karty (narodil se jako homosexuál v chudém, nevzdělaném prostředí průmyslového venkova severní Francie), tak jednat musel, jinak by z prostředí, do kterého se narodil, nikdy neunikl. Při četbě jeho knih jsem si také uvědomil opodstatněnost levicového vidění světa (který u nás není z pochopitelných důvodů příliš populární), zvláště u lidí, kteří ne vlastní vinou zažívají různé nespravedlnosti. Musím ocenit a vyjádřit obdiv nad tím, jak často a intenzívně jsem na základě popisu prožitků autorova individuálního života nacházel podobnost a propojení s mnoha dílčími myšlenkami, pocity a zážitky z mého vlastního života (tento aspekt bude asi důležitým kritériem, proč některé čtenáře kniha zaujme a jiné nikoliv) - v tomto smyslu vnímám, že kniha výrazně přesahuje rámec pouhé autobiografie.