Recenze na knihu
Vetřelci v našich hlavách Daniel Pelikán

Rozhodně musím v prvé řadě ocenit způsob, jakým byl děj vyprávěn. Tedy formou rozhovorů mezi Petrem a jeho "přítelem" v hlavě, díky čemuž autor docílil až reálného představení člověka, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Upřímně, jsem se v životě ještě s žádným člověkem, co touto nemocí trpí nesetkala (nebo o tom aspoň nevím), takže jsem znala maximálně teorii. Bylo pro mě tedy o to zajímavější číst, jaký je to pro tyto lidi každodenní boj i u úplně základních věcí. Já za sebe bych sice možná ocenila, aby se autor více rozepsal a nebyla to pouze jen tak krátká knížečka, ale i tak se v knize dokázala vystřídat plná řada emocí, takže mi to celkově ani zas tak nevadilo. Zajímavý by byl pohled třeba okolí jak reaguje na tyto lidi. Celkově vám ale určitě knížku doporučuji přečíst. Je to zajímavý náhled do života těchto lidí a rozhodně stojí za přečtení.

Kniha Vetřelci v našich hlavách čtenářům představuje OCD a to formou rozhovorů mezi Petrem a "vetřelcem" v jeho hlavě. "A tobě jako nevadí, že takhle plýtvám jídlem? .. Ani ne Pro mě je teď mnohem důležitější, aby to volské oko bylo symetrické." Celé zpracování je velmi povedené, čtivé, zajímavé, ale i smutné a svým způsobem děsivé.  Kniha je natolik čtivá, že jsem se během okamžiku dokázala do Petra vžít a mnohé části obrečela.. Opravdu oceňuji písmo, které odlišuje Petra od vetřelce. Drobný nedostatek ale vnímám od neodlišení, pokud do vyprávění vstupuje nová postava (Jedná se jen o pár momentů). "Jsi zlý! Ubližuješ mi! Mučíš mě! Každý den a každou noc!.." Život s obdobnou poruchou si vlastně vůbec neumím představit a proto moc děkuji Danielovi, že vznikla tato kniha. "Co to děláš? Proč mi buší srdce? Proč mi je tak špatně? Přestaň!" "Tuhle nesnesitelnou úzkost budu v Tobě vytvářet pokaždé, když mě neuposlechneš." Je škoda, že příběh nebyl trochu delší (přečteno máte asi za hodinku), zvláště konec byl utnut velmi náhle.. V knize je zmiňována i postava kamarádky Elišky, která bohužel dostala poměrně pomálu prostoru, na druhou stranu nám ale předala, co měla... Kniha se skládá celkem z 18 různých kapitol, které nám ukazují různé problematiky a boje se sebou samým.  E-knihu jsem si měla možnost přečíst v rámci spolupráce s autorem.. Děkuju, hodně mi to dalo. Všem vám tuto novelu moc doporučuji!  Kniha by jistě mohla být vydána i v papírové podobě s menším rozšířením..

Bylo to totální vybočení z mé komfortní zóny a musím říct, že mě kniha mile překvapila. Co je obsedantně kompulzivní porucha ( OCD ) tak nějak okrajově vím, ale dostat se takovému člověku do hlavy ????? No páni, tak to byla jízda 😱😱😱😱 Ono svým způsobem tím trpíme tak nějak všichni, zamknula sem, vypla sem sporák atd, ale vrátím se jednou abych to zkontrolovala, ale takto nemocný člověk několikrát. A né jen tohle, 5x vyčistit zuby, 10x umýt ruce a jiné a nejhorší je ten hlas v hlavě. Ten, který vám pořád vnucuje myšlenky, které nechcete poslouchat, ale musíte. On je totiž vaší součástí. Překvapilo mě jakou formou je kniha napsaná, je to vlastně dialog mezi Petrem a hlasem v jeho hlavě. Občas to bylo úsměvné, občas smutné. Takový člověk bohužel denně bojuje o svůj život a díky Danielovi se můžeme na chvíli dostat do jeho hlavy a cítit to, co cítí on a plno dalších lidí dennodenně. Určitě knihu všem doporučuji, ne jen proto, aby sme podpořili začínajícího českého spisovatele, ale aby sme se seznámili se všemi vetřelci, kteří takto nemocní lidé mají. Aby sme před nimi už nikdy nezavírali dveře. Tentokrát nehodnotím knihu počtem hvězdiček, tohle mi nepřísluší. Tohle píše sám život a ten si na hvězdičky nehraje.

Tahle knížka mě naprosto uchvátila. Četla se prostě sama a jedním dechem. Je to téma, které by se mělo určitě dostat do podvědomí více lidí a můžu jí jen a jen doporučit!!!!

Když se mi tato novela dostala poprvé do ruky, upřímně jsem nevěděla, co očekávat. Téma mi nebylo nijak blízké a ani psychologické motivy nejsou něčím, co bych za normálních okolností v knihách vyhledávala. Jak jsem byla příjemně překvapena, když jsem knihu poprvé "otevřela". Zaujala mne především samotná forma příběhu, psaná jako dialog Petra a jeho Vetřelce. Autor podle mě naplno využil potenciálu knihy, neboť psaní touto formou dialogů se v rámci tématu samo nabízí. Dynamika postav, kterých není mnoho, je též velice podařená. Autor dokázal dokonale vystihnout okamžiky štěstí, strachu i frustrace, které hlavní postavy prožívají. Veškeré promluvy působí přirozeně a vytváří za každých okolností tu správnou atmosféru, až má čtenář pocit, že on sám je součástí příběhu. Kniha také poukazuje na několik psychologických motivů, které obecně v literatuře nedostávají tolik prostoru. Od zmíněné obsedantně-kompulzivní poruchy to je například i určitá forma toxického vztahu nebo deprese. Tato témata zpracovává velmi věrohodně, autor nemá potřebu věci zlehčovat či naopak příliš zveličovat. Novela je velmi krátká, což v dnešní uspěchané době ovšem považuji spíše za pozitivum. Lidem, kteří obsedantně-kompulzivní poruchou netrpí, je předkládán reálný obrázek toho, co tato porucha způsobuje/může způsobit. Téma zajisté nebylo lehké na zpracování, avšak dle mého názoru si s ním autor poradil přímo bravurně. A přestože tato kniha úplně nezapadá mezi to, co pravidelně čtu a vyhledávám, ráda si ji ve volné chvíli přečtu znova.

Velmi zajímavá knížka přibližující život s psychickými problémy. Zaujala mě forma i překvapivý plot twist.

Vítám vás u dnešní, opět trochu netradiční, recenze. Tentokrát se podíváme na knihu Vetřelci v našich hlavách od tuzemského autora, kterým je @danypelikan. Tuhle knížku jsem objevila u jedné kolegyně, recenzentky, na profilu a okamžitě mi došlo, že tohle si vážně chci přečíst, za což ti Jani moc děkuji. Velké poděkování patří také autorovi, který mi knihu poskytl k recenzi v rámci spolupráce. Moc díky za tak pohotovou a milou reakci. My už se ale pojďme podívat na recenzi této knihy. Vetřelci v našich hlavách je kniha, která je psaná dialogem dvou postav, Petra a jeho vnitřního hlasu způsobeného OCD poruchou. Trochu jsem se tohoto stylu psaní obávala, protože jsem tak úplně nevěděla, co mám čekat, ale kniha mne velice překvapila. Jejím plusem je fakt, že vtipnou formou podává i úplnému laikovi informace o tom, jak funguje člověk s OCD a vzhledem k tomu, že naučných knih je vydaných již spousta je toto dílo něčím, co se od ostatních liší dle mého velice dobrým stylem, kterým informace podává. „Dialogy“ obou byly kolikrát pro pozorovatele velmi vtipné a zároveň poskytovaly velice snadný vhled do všemožných situací, které obyčejný člověk zažívá se svým vnitřním hlasem úplně jinak. Oceňuji i pohled druhé postavy, která se Petrovi snažila pomoci a také má v knize svůj příběh, díky kterému se pro mě dílo stalo ještě silnějším. Ještě jednou moc děkuji Danielovi za možnost recenzovat tuto knihu, prosím, napiš něco dalšího a dej mi vědět, až to vydáš. Doporučila bych tuto knihu? Ano, rozhodně ano. A komu? Komukoli, kdo se chce o OCD poruše něco dozvědět a zároveň se u knihy zasmát. Nemyslím si však, že by mohla doplnit informace někomu, kdo je v tomto tématu již znalý, ale pro širokou veřejnost, která s tímto nemá zkušenosti je kniha dle mého šitá na míru.

Autorova kniha nás zavádí do fascinujícího světa uvnitř lidské mysli. Příběh učitele Petra, který žije s obsedantně-kompulzivní poruchou, je dojemnýn a zároveň poučným pohledem na boj s vnitřními démony. Autorova schopnost vykreslit skutečný a emotivní příběh je ohromující. Už od prvních stránek nás vtahuje do každodenního života postavy (jak radosti tak i utrpení). Vyprávění o Petrově vnitřním boji a neustálém střetu s vetřelcem v jeho hlavě nám otevírá oči a přináší hluboké porozumění pro lidi, kteří podobné strasti zažívají. Anotace nám připomíná nejen Petrovu konkrétní obsesi, ale i celkovou tematiku knihy. Autor nám ukazuje, jak můžou malý myšlenkový vetřelci ovlivnit každodenní život a jak se s nimi dá bojovat. Věřím, že tato kniha poskytne nejen emocionální zážitek, ale také vzdělává ve smyslu porozumění mentálním onemocněním. Autor se dotýká témat, která mohou mít vliv na mnoho lidí, a to s respektem a citlivostí. Psaní je jemné, a přesto silné. Je to poutavý příběh, který vás chytne za srdce. Děkuji moc za oslovení ohledně #spoluprace , bylo to krásné čtení a užila jsem si to.

Nevěděla jsem co od knihy čekat když se mi dostala do ruky, ale zaujala mě obálkou i anotací a po přečtení krátké ukázky mi bylo jasné, že tuhle knihu si chci přečíst. Snad každý z nás někdy slyšel takový ten tichý hlásek v hlavě, který mu říkal, že na něco není dost dobrý nebo že to prostě nezvládne ať to rovnou vzdá. Podobný hlásek nebo v tomto případě spíš hlas má v hlavě i hlavní hrdina této knihy učitel Petr. Jenže ten jeho hlas v hlavě není jen takový ten občasný záchvěv, ale je to neústupný vetřelec, který se Petra snaží přesvědčit o své pravdě. Tento hlas totiž patří obsedantně kompulzivní poruše s kterou se musí hlavní hrdina každý den potýkat. Co je vlastně obsedantně kompulzivní porucha jsem tak nějak věděla, ale mít možnost podívat se na ní z tohoto pohledu bylo ... asi nemůžu najít ani ty správná slova .. zajímavé, neuvěřitelné ... Forma rozhovoru, kterou byl příběh psán tomu dala úplně jný rozměr a myslím že velmi dobře přiblížila s čím se musí člověk trpící OCD potýkat. Jediné co mi trošku chybělo byla část z doby kdy se hlavní hrdina rozhodl vyhledat pomoc. Zajímalo by mě jak tento "boj" probíhá. Novela za mě rozhodně stojí za přečtení navíc je celkem krátká takže se nebojte ji zařadit na svůj TBR, protože ji máte cca za hodinku přečtenou.

K této e-knize jsem se dostala ve spolupráci s jejím autorem. Jelikož tohle není téma, které bych obvykle vyhledávala, tak jsem byla zvědavá a chtěla ji vyzkoušet. Příběh je psaný jako dialog učitele Petra a "vetřelce" v jeho hlavě. Čte se velice dobře a rychle, zachvilku se dokážete vcítit do hlavní postavy. Je psán tak, aby nám zábavnou formou přiblížil, co se děje v hlavě lidem s obsedantně - kompulzivní poruchou. Musím říct, že je člověku trošku smutno, když si uvědomí , že si tímto opravdu někdo každý den prochází. Je to nepředstavitelné a zároveň obdivuhodné. Bylo by skvělé, kdyby jsme se touto formou mohli dozvědět něco i o dalších poruchách. Je důležité mít o takových věcech přehled, ale ne všem se chtějí číst odborné články. Toto je skvělá alternativa. Tak či tak, bych Vám tenhle příběh ráda doporučila. Jsem zvědavá, jaké z něj budete mít pocity Vy.

Novela vypráví o psychické poruše jednoho učitele. O rozdvojené osobnosti, kdy má v hlavě "přítele", který mu radí, co má dělat. Zároveň má panický strach ze všech virů a bakterií, problémy s usínáním, zvládnutí vyučování, když děti křičí a do toho má v hlavě další osobu, která mu přivozuje úzkost. Má kamarádku Elišku, která ho chápe. Sama má totiž úzkosti. Chápe ho, protože má nejspíš podobný problém. Jejich společný oběd nedopadne moc dobře. Ani vyučování ve škole už není dobré. Učitel musí druhého v hlavě poslouchat na slovo a tím se chová nepřípustně. Jedno vyučování byl pro žáky cool, protože měl zvláštní projekt, učení za tmy, nevěděli, že to původně mělo jiný důvod. Jeho život se mu rozpadá pod rukama, ve světlých chvílích si uvědomuje návštěvu lékaře. Styl psaní mi vyhovoval, myšlenky a mluvení s tím druhým bylo skvělý. Ale já potřebuji víc toho nimrání se v problému. Popsané situace ve škole, v obchodě, s Eliškou. Pohled ostatních na takového člověka v běžných situacích v životě, protože to musí vypadat zvláštně a určitě se s takovými lidmi setkáváme, aniž bychom o tom věděli. Líbil by se mi pohled ostatních lidí z více stran.