Recenze na knihu
Kéž bys tu byl Jodi Picoult

Nevím, jestli to je věkem, ale začínám víc číst společenské romány. Velmi jsem si oblíbila Jodi Picoult, tento rok je to od ní už druhá kniha, kterou jsem přečetla. Každé téma uchopí s velkým nadhledem, ani si nedokážu představit, kolik hodin práce je za každou knihu.. Je až neuvěřitelné jak se se do každého tématu ponoří. Naposled jsem četla knihu o Egyptě a teď problematika viru. Neříkám, že se vším souhlasím, ale fascinuje mě ja má vše nastudované a vymazlené do posledního detailu. Nebudeme si nic nalhávat, uchvátila mě překrásná obálka a něco tak krásného jsem prostě chtěla ve své knihovně mít. Děj nás tentokrát zavede na Galapágy, kde se většina z nás za celý život nikdy nepodívá. Je fajn, že aspoň prostřednictvím této knihy se nám to na chvilku podaří. Autorka má dar, umí krásně popsat přírodu daného místa, opět jsem měla pocit, že s Dianou – hlavní hrdinou na Galapágách jsem a vše s ní prožívám. Příběh se čte sám, jen obracet stránky. První polovina byla skvělá, úžasná - druhá trochu slabší, proto jsem nehodnotila plným počtem, ale krásné 4 si kniha určitě zaslouží. „Když nevidíš světlo na konci tunelu, je těžké si pamatovat, že máš jít pořád dál“

Moje šestá kniha od Jodi Picoult, opět strhující příběh který nutí číst stránku za stránkou a pak najednou v půlce “COŽE?” obrovský zvrat a zase nepřestáváte hltat text!!! Za mě jedna z těch lepších… ikdyž, která od autorky není dobrá?!