Recenze na knihu
Dny v knihkupectví Morisaki Satoši Jagisawa

Tato nádherná obálka patří knize, která má pouze 141 stran a vypráví příběh o dívce Takako, které její přítel jednou oznámí, že si bude brát jinou ženu a jí se tak zhroutí dosavadní život. Dá výpověď a přestěhuje se ke svému strýčkovi do knihkupectví, kde přemýšlí, co se svým životem bude dělat dál... . Japonská literatura a vůbec jejich kultura je strašně krásná a vždy mě lákala. Staví šťastný život na opravdu jednoduchých věcech, které občas lidé prostě jen zapomenou vnímat. Ani tato kniha nebyla jiná - byla sladce jednoduchá. . První polovina se mi líbila více - život Takako, její setkání se strýčkem, kterého jsem si celou dobu představovala jako stařečka, i když nebyl. Strašně moc jsem chtěla navštívit to jeho malé knihkupectví a nejspíš už nikdy nevylézt ven ... . Druhá půlka se tak ale zvláštně táhla, bylo to ploché a po příchodu Momoko mě skoro přešla na čtení chuť. Byla nesympatická a celkově mi vadilo její chování - byla pryč x let a chovala se, jak kdyby se vrátila z obchodu... . Chyběly mi tam nějaké pocity. A jelikož strašně ráda sleduji anime a pár knih z japonské literatury jsem již četla, vím, že oni to umí. Určitě bych zkusila dát prostor pro vydání i jiným knihám.

Tento milý román z japonského prostředí potěší všechny čtenáře, kteří mají rádi nekomplikované příběhy s poučením z cizích krajů. Ač je příběh založený spíše na vyprávění o životních radostech, ale hlavně strastech dívky Takako, můžeme tu sledovat projevy japonské kultury. Příběh je dělen na dvě části, které jsou dále členěny na kratší úseky. Děj je čtivý a řekla bych, že se jedná o oddechovou četbu. Kniha je vhodná pro všechny, kdo mají rádi příběhy z japonského prostředí a oddechovou četbu.

Zajímavá kniha, ve které je vidět odlišnost Japonské kultury oproti Evropské. Musím uznat, že ač jsem byla ze začátku skeptická, tak mě kniha bavila a mohu jí vřele doporučit.

Na úvod – děkuji Knižním Závislákům, díky nimž jsem vůbec knihu otevřel. Japonská (asijská) tvorba jde totálně mimo mě. Viděl jsem Parazita, seriály Squid Game a Goro, bílý pes, nečetl jsem nic. Dosud. Dny v knihkupectví Morisaki mě tak oslovily jako první a jsem rád, podle mého je to přesně seznamovací knížka v rámci japonské literatury. Příběh je vlastně velmi jednoduchý, křišťálově čistý, bez velkých dramat a zvratů, takové poklidné vyprávění kámošky v kavárně. Pardon, čajovně. O to víc ale dovoluje poznat mentalitu obyčejných lidí, prostředí a vzájemné podobnosti. Dny v knihkupectví Morisaki přečtete za den dva, ale je to příjemné a milé setkání mezi knihami. Možná na knihu velmi rychle zapomenete, ale umí pohladit a navodit chuť skočit do knihovny šipku, ideálně s někým blízkým. Tak tedy: Sajónara (さようなら, nashledanou) u dalších knížek z této části světa.

Milá a odpočinková knížka, kterou jsem přečetla během jednoho odpoledne. Nepřišlo mi, že by se děj začal nějak táhnout po příchodu tety Momoko (jak některé recenze zmiňují) a naopak mi přišel zajímavější.

Příběh sám o sobě je dobrý. Vlastně svým způsobem skvělý. Ale autor pravděpodobně chtěl spoustu věcí. Příliš mnoho postav, příliš mnoho příběhů, vlastně všeho na tak málo stran. Třeba teta Momoko. Bylo by super, kdyby byl její děj více rozvinutý. Také strýček by si zasloužil více prostoru. Za mě fajn, ale krátké a jako "páté přes deváté".

Pěkný příběh, ale na mě příliš jednoduchý.. Tuto knihu beru jako oddychovku, dobře se četla, ale vracet se k ní nebudu..

Kniha se cetla lehce, preklad je jednoduchy a ctivy, po precteni mi vsak chybel nejaky hlubsi dej, je to jako vysek z bezneho zivota

Nevím. Krátká kniha.Cekala jsem,až se něco stane. Nějaká akce A nic. Pouze je v knize uvedeno mnoho japonských autoru, které my nezname. Kniha mne nic nedala a určitě se k ní vracet nikdy nebudu.

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Naprosto úžasná japonská feel good jednohubka s názvem Dny v knihkupectví Morisaki, při které máte pocit, že se díváte na útulné anime. Kniha vyšla v ČR tento rok (2024) v nakladatelství Kontrast. Autorem je japonský spisovatel Satoši Jagisawa, jenž vystudoval vysokou školu umění Nihon a v Tokiu získal literární cenu Čijoda za jeho prvotinu, kterou je právě tato knížka. To odstartovalo jeho spisovatelskou kariéru. Dny v knihkupectví Morisaki se dočkaly pokračování, které nese název More Days at the Morisaki bookshop, ale zatím nebylo přeloženo do češtiny. Můžete si ho však přečíst v angličtině. Jedná se o velmi krátký příběh na pouhých 144 stránkách, ale autor má schopnost napsat pomocí několika slov citlivý, hluboký příběh a dokonale vykreslit atmosféru. U knihy se můžete smát, plakat, odpočívat. Mně osobně velmi zasáhla a dostala jsem od ní mnohem víc, než jsem očekávala. Miluji autorovy krátké, ale výstižné popisy japonských hor, kdy jsem měla pocit, že jsem s hrdiny knihy na stejném místě. A samozřejmě je v příběhu tolik věcí, co my knihomolové milujeme - prožíváte s hlavními postavami dny i noci mezi regály knih a popíjíte kávu nebo čaj. Neteř, strýček, teta i vedlejší postavy mi přilnuly k srdci. Nejraději bych skočila do příběhu a navštívila je alespoň na chvilku. Strýčka, jakého má Takako, by si přál snad každý. Potřebuji si přečíst pokračování, takže si pořídím anglickou verzi. Ale doufám, že bude i český překlad. IG: @terischmetti_books

Moc milé čtení. Příběh klidně plynul. Kniha se četla dobře

Za večer přečteno a.....nevim no. Krátký příběh o dívce která objevila knihy díky jejímu strýčkovi a jeho knihkupectví. Myslím že k tomuto příběhu se jen těžko někdo bude vracet, protože není proč

Takako je po rozchodu jako tělo bez duše a strýčkova nabídka, aby mu pomohla v jeho knihkupectví, nemohla přijít v lepší čas. Hlavní hrdince knihy nic neříkají, jenže je to šance se konečně posunout vpřed a ujasnit si, co v životě dál. Dnů v knihkupectví Morisaki mohlo být klidně víc. Ano, knížka má sice jen 144 stran, ale dost času se příběh odehrával v kavárně nebo kdekoli jinde, jen ne mezi těmi regály plných knih. Obálka je nádherná, jenže uvnitř knihy zas tak důležitou roli nehrají, což je škoda. Ve druhé polovině se navíc objevila postava, která mi úplně nesedla. Je to milé čtení na jedno odpoledne a věřím, že si z toho každý něco odnese, i když na nějaké hlubší myšlenky zde nebylo místo.

Představovala jsem si to trochu knihomolštější, trochu víc o knihách. Ale, je to příběh ze života, jen by asi potřeboval trochu rozepsat, aby člověk trochu víc pochopil...Nebylo to zlé, ale ani mi to nevzalo dech. Možná že by nebylo od věci, kdyby hlavní hrdinka byla trochu sympatičtější. Její názory na lidi mi tak trochu kazili jinak pohodový příběh.

Kniha mě zaujala svým kouzlem vtáhnout do svého děje. I za malou chvíli máme přečtených minimálně 10 stran. V jedné chvíli jsem měla pocit jestli nejsem hlavní herečka. Vřele doporučuji

Pohodové čtení

Knížka se četla dobře. Koupila jsem si ji, protože každý dává 5☆ a miluje, ale tato kniha byla dobrá nebo spíše ucházející. Zápletka byla oddechová, ale ten příběh...ach něco mi tam chybělo. Nevím přesně co, ale něco to bylo. Takové pokojné čtení. 3,5☆

Do této knihy jsem se zamilovala na první pohled při bookstormingu a okamžitě mě to k ní táhlo. Asie, knihkupectví a na obálce kočka. Knížka nemá ani 150 stran, a proto je to opravdová jednodubka. Hlavní hrdinkou je mladá Takako, které její přítel oznámí, že se bude ženit. A jeho manželkou nebude ona. Takako tato situace zlomí srdce, v práci dá výpoveď a svou bolest řeší spánkem do doby, než jí zavolá její strýček Satoru. Přichází s nabídkou, aby mu přijela pomáhat s provozem jeho rodinného knihkupectví. Takako tedy odjíždí do čtvrti Jimbocho, která je plná knihkupetcí a antikvariátů, potkává nové lidi a zjišťuje, že čtení není úplná ztráta času. Strýček Satoru přišel před pěti lety o svou ženu Momoko, která jen tak ze dne na den odešla a nikdy se nevrátila. Teď je ale zpět a je na Takako, aby zjistila, proč odešla, kde vlastně byla a proč se právě teď vrací zpět. Jde o naprosto krásný a lidský příběh protkaný knihami plný bolesti a smutku, ale také radosti a štěstí. Postavy jsou sice dost ploché, ale nic jiného jsem od uzavřenějších Japonců ani nečekala, a proto jsem si k nim i tak dokázala vytvořit vztah a jejich životní příběhy mě velice bavily. Prostředí bylo naprosto kouzelné, v knize se objevovaly názvy ulic, které jsem si vyhledávala a Japonsko je pro mě největším cestovatelským snem a na seznam „co navštívit“ se nově začadila i právě čtvrť Jimbocho. Určitě knihu doporučuju, ale nečekejte složitý příběh nebo vykreslené postavy do posledního detailu. Jde o opravdu krátkou knihu s krásným a jednoduchým dějem, který se mi velmi líbil. Doufám, že u nás vyjde i volné pokračování s názvem More days at the Morisaki Bookshop. Za knihu v rámci #spoluprace děkuji @knihydobrovsky

Tohle je pro mě odpočinková knížka, člověk jen tak čte poklidný příběh a nemusí nic řešit(i kvůli menšímu počtu stran), kniha se opravdu dobře četla. Zavede vás do malebných japonských uliček a přírody. Jen mě mrzí děj, celou dobu se prakticky nic neděje a po pár stránkách je to opravdu nuda.

Je to takova lahudka na jedno odpoledne, prijemna, ctiva, postavy (ac velmi kratky pribeh) peclive vykreslene, a opet nahlizime do pro nas vzdalene japonske kultury a mysleni.