Recenze na knihu
Zpovědi Kanae Minato

Když všichni dopijí svůj kartón mléka, třídní učitelka 7.B předstoupí před třídu. S klidným a vyrovnaným hlasem začíná mluvit. S každou její vyslovenou větou ale atmosféra ve třídě houstne. Všichni už slyšeli o nehodě, která se stále její dceři, na školním pozemku. Zpovědí paní učitelky Moriguči, ale všichni zjišťují, že to nebyla nehoda, nýbrž promyšlená vražda. A ona ví, že vrazi jsou v této třídě. Bravurní japonský psychologický thriller. Ačkoli u mne na profilu moc thrillerů nenajdete, musím přiznat, že tento mne vážně bavil. Začátek mi přišel velice zvláštní. Ať už stylem psaní, postrádal totiž přímou řeč, velkým odosobněním, tak i příběhem. Myslela jsem si, že budeme pátrat po vrahovi. Skládat různé teorie, ale chyba lávky. Moriguči nám hned na začátku knihy prozradí, že ví, kdo je vrah. A hned ho představí i nám. Tak co se proboha bude na 200 stránkách ještě dít? No divili by jste se. S každým čtením jsem zůstávala s otevřenou pusou koukat, jaký další zvrat pro nás autorka připravila. Pohledy různých lidí nám pomáhají rozklíčovat celý příběh. I to, co příběhu předcházelo. Ukazuje nám nejtemnější zákoutí lidské duše. Co vše dokáže udělat dítě, aby se konečně cítilo milováno? Emoce se střídají jak na horské dráze. Dokonce jsem chvilku pachatele i litovala a trochu možná obhajovala. Konec byl, aspoň za mne, dost nepředvídatelný. Dočetla jsem a ta huba se prostě ne a ne zavřít. No, jak Kelišová ze Slunce, sena.... Kniha mne přesvědčila, že nemám mít předsudky. Japonská literatura a ještě thriller? To spojení pro mne byla skoro noční můra. A úplně zbytečně. Zatím asi nejlepší thriller, jaký jsem četla. Vím, že jich nebylo moc, ale i tak je to úspěch. Čtyři hvězdičky dávám, protože se občas opakovaly věci, které už jsme věděli. A přišlo mi tedy zbytečné je psát dvakrát a také za malinko zdlouhavý začátek knihy.

Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a za dva večery jsem měla přečteno.

Co všechno děti udělají jen proto, aby zaujaly své rodiče? Jaké příšerné věci jsou schopné udělat, aby v očích svých rodičů měly nějakou hodnotu? Při tomto thrilleru vám bude běhat mráz po zádech.

Moc se mi to nelíbilo. Asi příliš cizí prostředí.

Učitelka Moriguči se postaví před žáky své třídy a začne vyprávět o tom, proč se stala učitelkou a jak jí to ovlivnilo. Povídá o posledních dnech na škole a o důvodu, proč se rozhodla dát výpověď. Nikdo ji moc neposlouchá, až do chvíle, kdy zmíní smrt své malé dcery a neoznámí, že vrahové sedí mezi nimi ... . Neuvěřitelná kniha. Nejen, že se četla skvěle, ale dokázala dát člověku i obrovské ponaučení. Moc se mi líbily pohledy všech zúčastněných a jejich důvody pro to, co dělali a jak se chovali. Dokázala mě vtáhnout do myšlení každého z nich a říct si takové to "aha, tak proto byl takový ...". Bylo by fajn i v reálném světě znát pocity ostatních a lépe se tak vžít do jejich chování... . Každá kapitola končila nějakým wow momentem a i když konec jsem asi čekala, i tak to bylo velice poučné. Jak silná může být mateřská láska? A jaká nepatrná rozhodnutí dokáží změnit naši budoucnost?

Thriller Zpovědi se z velké části odehrává ve školním prostředí a věřte mi, že je naprosto šokující. Autorka se tématu vraždy dítěte opravdu nebála a dokázala ho skvěle vytěžit. Vybudovala na tom tak fenomenální příběh, že mi chvílemi zůstával rozum stát. Dokonale si pohrála s psychologií postav, myslím, že není jediná postava, kterou bych si oblíbila, právě naopak. Jak už název napovídá, jedná se o vyprávění z vícero pohledů, díky němuž se posouváme plynule v ději. Styl psaní každé zpovědi je odlišný, což přispívá uvěřitelnosti. Občas se samozřejmě prostřednictvím vyprávění vracíme k té hlavní události, kterou je vražda malé Manami, což je paradoxně jediné jméno, které si pamatuji, ale je to tak správně, protože si máme pamatovat jména obětí a ne vrahů, a tím jim prokazovat slávu. Každý zná Tedda Bundyho, ale řekněte mi jediné jméno jeho oběti! Nic, že? Jsme na tom stejně, a já ještě četla knihu Vrah po mém boku, měla bych si aspoň jedno jediné jméno oběti pamatovat. Proto se mi líbí autorčino označení vrahů - chlapec A a chlapec B. A jen tak mezi námi japonská jména nejsou moc dobrá na zapamatování. Nechybí tu ani pár zvratů, z toho závěrečného jsem byla naprosto paf, a do teď ho rozdýchávám. Nevím, jestli řešení, které si vybrala maminka Manami, je správné, já sama bych takové pomsty schopná nebyla, každopádně nás tím autorka opět dovedla k zamyšlení. “To je tedy vše - mé dětství, mé skryté šílenství, můj motiv. Tedy alespoň k mému prvnímu zločinu.” Zpovědi Vám doporučím všemi deseti, nedávám plný počet hvězd, protože se našlo i pár hluchých míst a vadila mi absence přímé řeči v některých částech knihy.

Knizka byla skvela. Vrazda male holcicky a my se zde postupne procitame zpovedmi z pojledu matky obeti, matky vraha, spoluzacky vraha a nakonec vraha samotneho....psycholohie postav neskutecna, wow momenty perfektni. Kniha o tom, ze materska laska muze byt vrazedna ;) Urcite stoji za precteni :)

Úžasně napsaná kniha s více pohledu, mě se to moc líbilo a ten konec wau

Malá nenápadná kniha, ktorá v sebe skrýva strhujúci príbeh

Malá kniha plná napětí, která bortí veškeré předsudky vůči japonské literatuře . „Manami zemřela. Ale nebyla to nehoda. Manami byla zavražděna. A její vrahové jsou mezi vámi.“ —- Po přečtení tohoto začátku anotace jsem věděla, že si knihu musím přečíst, i přes to, že japonskou literaturu normálně nevyhledávám. Júko, třídní učitelka 7. B zrušila zasnoubení a tak se jejím jediným štěstím stala její malá dcerka Manami. Ta však tragicky zemřela na školním pozemku a tak se Júko rozhodla ze školy odejít. Nejprve si žáci musí poslechnout její zpověď. Vypráví příběh a do pohybu uvádí svou pomstu. Byla smrt Manami nehoda nebo za touto hrůzou stojí opravdu promyšlený čin? Máme zde vyprávění z více pohledů a postupně se nám odhalují šokující okolnosti jedné velké tragédie a jejích následků. Spravedlnost, trest, zoufalství, mateřská láska a konfrontace jedné učitelky s jejími žáky, která navždy změní jejich životy a ohrozí bezpečí celé školy. Máte pro chování a činy hlavní hrdinky nějakou špetku porozumění nebo jste jejím chováním zhnusení? Kniha je to velmi čtivá, plná zvratů a wow okamžiků, každou chvíli mě něco překvapilo, šokovalo. Máme zde dokonale ukázáno, jak důležitá je psychická pohoda a jak nás v celém životě ovlivňuje naše dětství a vztahy s blízkým okolím. Na styl autorčina psaní jsem si musela chvíli zvykat, chyběla mi zde například přímá řeč, ale po chvíli mě příběh tak pohltil, že už jsem to ani nevnímala. „Kde jsou ty doby, kdy byli děti opravdu nevinné.“

"Nenávist nelze oplácet nenávistí. Pomsta tvé duši neulehčí." NEZLETILÍ SE ZÁKONA BÁT NEMUSÍ. ONA ALE NENÍ ZÁKON. JE POMSTA. Třídní učitelka 7.B Júko Moriguči přišla o svoji dceru Manami. Smrt její holčičky ale nebyla nehoda. Byla zavražděna. Júko začíná mluvit, protože ví, že vrazi jsou v téhle místnosti. A vrazi vědí, že Júko ví.... Tento mrazivý japonský psychologický thriller mě několikrát vzal dech. Příběh, v podstatě na 206 stránkách, který mě neskutečně překvapil a do posledních řádků držel moji mysl v pozornosti. Kde se v dětech bere zlo? Můžou za to rodiče nebo snad přátelé? Nebo celá společnost? Protože "i ty nejhorší děti jsou ve světě dospělých chráněny zákonem, ale ve světě dětí žádné takové zákony neplatí." Třeba je to jen absence lásky nebo pochopení, získání pozornosti a nebo jedna ze slabostí. Protože "slabí lidé zraňují ještě slabší", právě aby získali sílu, moc nad druhými. Chci věřit, že v dětech je pořád více dobra. Mějte své děti rádi, věnujte jim pozornost, naslouchejte jim, ale nechte je žít jejich život. Nesnažte se jim nakazovat třeba to, jak mají mít ostříhané vlasy, ale zároveň je neopouštějte, buďte tu pro ně.

I z dětí se můžou stát šílenci. Zpovědi byl asi můj první thriller. A jsem ráda, že zrovna od japonské spisovatelky. Třeba mě přivede tomuto žánru na chuť. Každopádně Kanae Minato se podařilo mě zaujmout a hned od první stránky strhnout do děje. Autorka zvolila nezvyklý styl psaní. Příběh vypadal jako vyprávění či myšlenky v hlavě, které se střídaly se scénami a dialogy. Ze začátku jsem si zapisovala spoustu tipů na vrahy, to se však později změnilo. Líbila se mi spisovatelčina volba tématu a to, jak se detailně zaobírala psychickým zdravím postav. Podle mě je strašně důležité si uvědomit, že opravdu nás všechny ovlivňuje nebo ovlivnilo dětství a v něm vztahy s rodinou, blízkými nebo se spolužáky. Společně jsme pátrali po vrahovi, ačkoliv jsme na něj přišli brzy (a to byl záměr), zkoumali jeho psychiku. Co daného člověka vedlo k takovému činu? Měl tento zrůdný čin promyšlený? Dělalo mu dobře zabíjet? Nebo vraždil z úplně jiných důvodů? Moc mě bavilo číst zpovědi několika postav. Prodírali jsme se nejhlubším kouty myšlenek a emocí dětí ve třídě, učitelů a rodičů dětí či vraha. Musím pochválit spoustu chytrých a zajímavých myšlenek, které jsem si často vyznačovala. Navíc zde najdeme odkazování na několik spisovatelů. Nenudila jsem se ani minutu, hltala jsem každou stránku a nechtěla jsem, aby kniha skončila. Obdivuji, jak japonští autoři nepotřebují rozsáhlé popisy a scény, a přesto vytvoří dechberoucí atmosféru, kde si všechno dokážete představit do nejmenšího puntíku a kniha vás semele. Děkuji moc, že jsem se mohla účastnit společného čtení od KD #dobrachallenge #dobrachallenge24 a našemu #thrillertym za oslovení mě. Čtení s vámi všemi bylo dokonalé a i když nás bylo asi 50, dokázali jsme se sladit a o knížce si povídat. Btw. Dáte si mléko? Četli jste tuto knihu? Jak na vás působila a co jste si mysleli o hlavních postavách? Hodnocení: 5⭐️/ 5⭐️

Knížku jsem přečetla za tři dny a jak se říká, vždy mě naštvalo, že jsem ji musela položit...i když je napsaná stylem jako by zpovídání se, tak se mi moc dobře četla... určitě si od autorky přečtu i další knihu.