Recenze na knihu
Smečka Jiří Sivok

Posouváte se jako čtenáři dopředu, vyvíjíte se v četbě? 📚 Přečtete si někdy něco ze žánru, který vás normálně neláká? 🤔 Tahle recenze bude delší, ale věřím, že místnímu osazenstvu, které je zvyklé číst celé knihy, by to nemělo dělat problém. 📖 Co vy a horor přátele? Upřímně, já se mu vyhýbám jako čert kříži, nekoukám na něj ani v televizi. Vážně, poslední skousnutelná hranice je pro mě Ať žijí duchové, nebo krotitelé duchů. 🙈 A přesto mi Jiří Sivok se svoji antologii Smečka hodil rukavici. ...horor není jen maniak v masce. Horor není jen krev na stěně. Ne, ne a třikrát ne! Je to paleta, ze které si vybere každý… No a já tuhle rukavici zvedla. Sborník obsahuje celkem 15 povídek, ale já vám dám jen malou ochutnávku, důvod, proč byste měli otevřít dveře i do tohoto žánru. Protože po tom, co jsem Smečku dočetla si sakra myslím, že český horor si zaslouží renesanci a to ve velkém. A kde jinde ji odstartovat než tady, ve skupině čtenářů! 🚪 Čtete Chrise Cartera, fantasy o vílách, psychologické thrillery? Baví vás cestování do jiných světů a realit? Pak zvládnete i horor. Některé povídky, pokud by nebyly v téhle sbírce, bych klidně označila za temnou fantasy, nebo romaneto, protože: ...horor není škatulka. Horor je život a život do žádné krabičky s popisem nedáte. Tereza Kadečková – Panoptikum doktora Marrowa Hned první povídka mě posadila na zadek. Víly, cirkus, podivný doktor, a hlavně absolutně překvapivý zvrat. Kromě toho, že jste celou dobu čtení ve střehu, si odnese znepokojivý pocit prozření, že ne vždy je všechno tak, jak se zdá. A že láska není vždy bezpodmínečná a předem daná, a to nikomu. 💔 Petr Boček – Příchod vyvoleného Většina povídek, má v sobě i hluboké poselství, které se váže ke zvířatům, protože povídky spojuje téma psa. Petr je neskutečně zákeřný v tom, že vás na první stránce postaví do idylické rodinné atmosféry, které vás zahřeje u srdíčka a pak… Musíte si počíst, ale krásně ukazuje, co jsou lidé ochotní udělat pro peníze, jaké morální principy, či prosté lidské soucítění jsou schopni potlačit, ať se jedná o ztroskotanou existenci, nebo spořádaného tatínka od rodiny. V podstatě nám nastavuje zrcadlo v tom, že zvířata a děti jsou ti poslední, kteří nemají bankovky na první místě. 🐶💰 Ondřej Kocáb – Lajka se vrátila Já nevěděla, jestli se mám smát nebo se bát! Tohle mělo všechno, smutek, obavy, pocit zadostiučinění z pomsty a silný konec. Každopádně zvířata se nemají týrat a Ondřej vám ukáže proč. Mám takový pocit, že tuhle povídku díky lehce bizardnímu podtónu už nikdy nedostanu z hlavy. 🐕👻 Ludmila Svozilová – Kříženec Ach, ta hra se slovy, podměty a obrazy. Ludmila je mistryně formátu Moneta, která pracuje s příběhy. Měli jste někdy na někoho vztek? Víte o tom, že šikana je špatná, že? Jenže ono nikdy není kouře bez ohně. V této povídce je mrazivé očekávání, co magického na nás ze stránek skočí. Je tam beznaděj, lidské utrpení, každodenní bolest nešťastného bytí, a hlavně malé soukromé peklo, které si může vystavět každý z nás a peklo, které nám mohou připravit ostatní. O konci ani nemluvím, podobně jako u Moneta vidíte celé plátno, ale jednotlivé linie nejsou ostré a přechází jedna v druhou, a tak každý může vidět něco jiného. 😈🔥 Miroslav Pech – V šeru svítání Pro mě první setkání s tímto autorem a musím říct, že jsem při čtení pociťovala velkou nostalgii. Jeho styl psaní a doba, kterou si pro příběh zvolil, mi připomněla mého oblíbence, kterého jsem hltala na střední. Émila Zolu. I zde se jedná o příběh, který je hlavně vystavený na lidech, jejich emocích, jejich tužbách, jejich bolesti, která pramení z toho, z jakého světa přišli. Malebné, ohromující, svírající a naprosto dokonalé. Plné temnoty a malé špetky naděje podobně jako Bestie. 📜 U některých povídek jsem celou dobu nezavřela pusu, protože jsem byla prostě v šoku a některé mě zase upřímně pobavily. Ano, paleta pocitů, které při čtení budete mít, je opravdu pestrá, a není to právě to, co u čtení hledáme? 🎭 Víc psát nebudu, myslím, že z těch mini recenzí je jasné, že mě to nadchlo. Mimochodem, všimli jste si, že bych tam někde psala o tom, že bych byla vyděšená, nebo že bych nad nechutnostmi protáčela oči? Ne, ne a třikrát ne. Smečka je podle mě ta nejlepší volba, po které sáhnout, pokud chcete objevit žánr horor, a co to skutečně znamená! A podle mě by měl každý správný čtenář občas sáhnout po knize mimo svoji komfortní zónu, protože čtení má přece rozšiřovat obzory. 📚🌟 Na závěr, obrovská, upřímná gratulace dámám a pánům z Golden dogu. Věřím, že když jste uchvátili takového strašpytla, jako jsem já, další čtenáři si vás brzy najdou. 🎉 Dáte Smečce šanci?

Už dlouho jsem nebyla takhle překvapená! Tato kniha totálně rozbourala mé předsudky, co se hororu týká. Protože jsem očekávala strach a znechucení. Dostala jsem napětí, rozzuřila jsem se doběla a plakala, několikrát. Téměř každá povídka vyvolala velmi silné emoce a já jsem ráda, že jsem se odvážila po knize sáhnout. Vyzdvihla, abych povídku Afík, u ní jsem měla chuť řvát vzteky a zároveň jsem brečela nejvíc. Autorka jde na dřeň pocitů a ještě dál a nikdy jsem neměla takovou chuť obejmout fiktivní postavu jako zde. Rozhodně můžu doporučit všem, co tento žánr běžně nečtou, garantuji vám, že kniha ve vás dlouho zůstane.

"Horor není jen krev na stěně, horor není jen maniak v masce. Ne, ne, ne, třikrát ne! Jiří Sivok nahnal autory publikující v nakladatelství Goldendog do jednoho kotce a jako téma pro napsání povídek zvolili psy. Smečka už se blíží. Už vám dýchá na krk. Minulý týden po mně velká fanynka tohoto nakladatelství Lucie Reková Vlčková hodila tuto knihu a řekla "přečti si z těch 15 povídek alespoň Afíka, co napsala Madla Pospíšilová. Proč? Proč mně, milovnici psů? Bylo mi jasné, že mě čeká náročné čtení. No jenže to bylo tak návykové, že jsem je zvládla všechny. Líbí se mi ta pestrost a to, že pokaždé má pes jinou roli. Jednou je strážný anděl, podruhé bestie, jednou týrané stvoření a jednou důvod k vraždě. Ráda bych vyzdvihla TOP povídky. PŘÍCHOD VYVOLENÉHO - Petr Boček ⭐⭐⭐⭐⭐ Velmi poetická atmosféra rodinné pohody v období Vánoc. Pěkný začátek, přesně takový, jak mi k autorovi sedí, jak jsem ho poznala. A pak? Pak mi to vytrhlo srdce a já se hodinu tulila k mému psovi z chovatelské stanice. Ještě teď se mi zvedá žaludek, ale bylo to nezapomenutelné. V ŠERU SVÍTÁNÍ - Miroslav Pech ⭐⭐⭐⭐⭐ "Kde je tělo víme, ale kde je její duše?" Bála jsem se, vážně ano. Hřbitov, pes po boku. Velmi hluboké dva citáty. "Dokonce i v chudobě můžeme být šťastní, pokud budeme mít jeden druhého." PSÍ ŽIVOT - Jiří Sivok, Martin Štefko ⭐⭐⭐⭐⭐ Jak autentické, ale jen začátek. Vybavil se mi Martin minulý týden na veletrhu, jako by se popsal, svůj náročný život redaktora, jedna dobročinná akce a tu cestu domů pak podle mě ale zvrhnul druhý autor. Pánové, výborné. PES SE ZLATÝMA OČIMA - Tomáš Marton ⭐⭐⭐⭐⭐ Tak tohle bylo pohlazení po duši. Andělé můžou mít různé tváře. AFÍK - Madla Pospíšilová Karasová ⭐⭐⭐⭐⭐ Nezapomenu na ni. Šílená, bohužel i tohle se mezi námi děje, bohužel i takhle může vypadat horor. Dala mi zabrat. DĚNÍ V JIRMANOVĚ - Michal Březina ⭐⭐⭐⭐⭐ Tady mě malinko mrzel konec, ale velmi zvláštní zločiny a jejich vyšetřování byly sem tam i vtipné. Ano, největší horory se dějí mnohdy kolem nás. "Zoufalství nutí dělat lidi ohyzdný věci."

Musím se přiznat, že z téhle knihy jsem měla trochu obavy. Ne kvůli žánru, ale protože je z Česka. (Než začnete házet kameny, čtěte dál.) Poslední dobou mám totiž smůlu na české autory. I když se snažím číst bez předsudků, neměla jsem šťastnou ruku. Po asi šesti nedočtených knihách jsem se už opravdu chtěla do něčeho pořádně začíst. Jenže jsem tvor "seznamovitý" a prostě jedu podle seznamu. A Smečka byla na řadě. Díky bohu! Nebo spíše díky kolektivu autorů, kteří se na této sbírce podíleli. Smečka je čtivá, nápaditá, krvavá, tajemná a dojemná jízda. Každá povídka má své kouzlo a nemůžu říct, že by se mi nějaká vyloženě nelíbila. Bylo to jako stát v cukrárně a vybírat si jeden zákusek po druhém. Konečně něco, kde jsem nesledovala stránky, kolik jich zbývá do konce. A už teď vím, že někteří autoři mě tak nadchli, že se poohlédnu po jejich dalších knihách. Díky za krásný čtenářský víkend.

Pekna sbirka. Ma vysokou uroven co se propracovanosti povidek tyka. Rozhodne vyvola emoce a tezko se odklada.

Smečka je sbírka hororových povídek a pro mě výlet do nových vod. Není to úplně můj žánr, ale znám další kousky z nakladatelství Golden Dog a zatím mě knihy pokaždé bavily. Po grafické stránce se mi moc líbí obálka, koukala jsem na ni pěkně dlouho a užívala si detaily, které jsem na ní objevila, včetně knih, které mě doma ještě čekají k přečtení. Prostě má kniha u mě body už za ní, konečně něco, kde není nějaký zombík, nebo nahatá slečna. Při čtení jsem byla upřímně překvapená, co všechno spadá pod horor. Slyšela jsem ukázku z audio knihy, kde se říká, že autoři, právě chtěli ukázat, co všechno je v tomto žánru možné a za mě se jim to povedlo. Některé povídky byly pro mě naprosto skvělé, a mám dva autory, od kterých si chci přečíst víc. Některé byly na mně až moc drsné a, ano napíši až nechutné, ale chápu, že to tam patří a vím, čemu se specificky vyhnout. Ale naprostá většina mě prostě bavila. Kdybyste mi neřekli, že je to v hororu, vůbec bych to nepoznala. Ano, je tam tajemno, mrazení, všechny ty kulisy, které k tomu patří, ale při čtení mě to, prostě jen bavilo a občas zatrnulo. Nic, z čeho bych nemohla spát, pokud se třeba obáváte toho, a proto se tomuto žánru, vyhýbáte. Povídka, která mě ale naprosto uzemnila je Na konec cesty, jejíž autorkou je Kateřina Malec Houfková. To je tak smutně dokonalý příběh, že i kdyby se vám nelíbilo nic jiného, tohle za přečtení stojí. Ale mně se samozřejmě líbilo povídek víc a věřím, že si tam každý najde to svoje.

Hororová sbírka, díky které jsem objevila pár nových oblíbenců. Je to dokonale vyvážená směs podivna, bizarností, napětí, fantazie, znepokojení a překvapivě i velmi hlubokých příběhů. Myslím, že vyhnout se na sítích téhle obálce, bylo v poslední době asi tak možné, jako svého času neslyšet píseň Mumuland. A proto jsem měla lehce obavy, protože většinou, když se něco hodně propaguje, tak to většinou končí pro mě čtenářským zklamáním. Ne, v tomto případě. ✅ Kniha stojí za to a je těžké vybrat nejlepší povídky, ale v hlavě mi rozhodně utkvělo PANOPTIKUM DOKTORA MARROVA, a co se tam definitivně uhnízdilo, je PSÍ ŽIVOT.

Horor není můj šálek kávy a uvědomila jsem si, že ho vlastně neznám. Takže plusy: Kniha má krásnou obálkou a chválím tvrdou vazbu. Musím smeknout před tím, jak jsou povídky poskládané za sebou. I to podpoří emocionální jízdu, kterou vám povídky způsobí. Protože ve chvíli, kdy si dočtete nějakou opravdu silnou, nabídne se hned jedna, u které si lehce vydechnete. Minusy: Některé povídky mi zas až tak nesedly, hlavně délkou, nebo způsobem zakončení, kdy mi přišlo, že se vlastně nic nevysvětlilo a nezanechaly ve mně vlastně žádný dojem. Ty byly ale asi jenom dvě, takže žádná katastrofa. Povídka, kterou bych osobně chtěla pochválit je Na konci cesty. To je tak krásný a dojemný příběh, že jsem plakala jako malá, a i když má hororový podtón, poselství téhle povídky je neskutečné a opravdu mě velmi zasáhlo tím, jak moc je to opravdový život. Tleskám autorce a na dálku smekám. I ostatní příběhy byly skvělé, ale jej jich tolik, že je nebudu vyjmenovávat. Snad jen na závěr, pokud váháte, jestli do této knihy jít, protože stejně jako já horor nečtete, můžu vám ji s klidný svědomím doporučit.

Objemná knížka, a i když se jedná o povídky, chvíli mi zabrala. Některé příběhy působily mnohem delším dojmem, než ve skutečnosti byly. Chci ocenit ilustrace, tvrdé desky a celkově hodnotím pozitivně. Co se mi nelíbilo, bylo, že některé povídky, mi přišli skoro až z jiného žánru a takové „jemné“ na to, že se mělo jednat o horor. Co se mi líbilo, je, že jsem objevil pár nových autorů. Jejich styl psaní mě neskutečně bavil a smekám nad úrovní povídek. Suma sumarum, můžu doporučit.

Ke knize jsem se dostala náhodou, jsem čtenář, který by jí běžně přešel. Jak už bylo napsáno v několika recenzích, byla by to škoda. Potvrdilo se mi, že každý žánr má opravdu mnoho vrstev a Smečka jich pokrývá většinu z nich. Za mě velmi super setkání jednak s tímto žánrem, tak s českými autory až na jednu výjimku z ciziny. Jsem nadšená, kolik talentovaných autorů u nás máme. Nejvíc mě nadchla první povídka od Terezy Kadečkové, kterou jsem měla štěstí potkat už ve sborníku Na nevěčné časy. Povídky byly většinou krátké, střídaly se ve vyváženém tempu. Asi dvě mi nesedly, ale to je u sborníků normální. Za to ostatní ve mně asi ještě dlouho zůstanou. To je totiž hlavní přednost této sbírky. Hloubka pocitů a příběhů, které obsahuje. Donutí vás nad nimi přemýšlet i potom, co dočtete. A není to kvůli strachu, ale tomu, jak skvěle jsou zpracované.

Bála jsem se. Ale hezky jsem se bála. Tak bych shrnula pocity ze Smečky. Emoční jízda. Občasná nedůvěra vlastním očím, co to čtu. A skoro jednou chuť přeskočit pár stránek, protože moje míra nechutenství byla překročena. Ale suma sumárum, je to opravdu sbírka, kterou může číst každý i čtenář hororem nepolíbený. Pak teprve pozná, o čem horor je, a když řekne, že se mu pak nelíbí, už bude vědět proč, jelikož v této knize narazí snad na většinu jeho variací. Nejlepší povídky: Panoptikum doktora Marrowaa Pes se zlatýma očima Kříženec

Hororu se nebojim, ale ani ho moc nevyhledavam. Po spatne zkusenosti s udajne nejlepsim ceskym autorem slasheru, jsem si po radnem protaceni ocima rekla, ze tomu ceskemu se vyhnu jeste vic. Nicmene recenze me presvedcily, abych smecku zkusila. A jsem rada. Tenhle sbornik je tak moc vic, nez jen bezducha reznicina. Povidky maji hlouku, z nejedne z nich mi bylo do place nebo uzko. Ale kazda ma pribeh, doporucuju.