Recenze na knihu
PLAYMAKER Marcy Jell

Příběh mě vtáhnul od prvních stránek, je extrémně čtivý a až na jednu osobu, jsou všichni hrozně sympatický. Člověk by si mohl myslet, že fotbalisti jsou namachrovaný mamlasové, ale i oni mají své sny, touhy a milují své rodiny a přátele. Při čtení sem se vůbec nenudila, naopak sem si příběh náramně užila, je dost vtipný a objeví se i nějaké drama. Phoebe mi byla od začátku sympatická, holka která po celou dobu zůstala svá a nenechala se ovlivnit. Pusu měla skvěle prořízlou a s každým si hned padla do oka. Nicolas mi na prvních stránkách přišel, že to bude takovej ten arogantní kokomános. Ale on je v prvé řadě skvělý táta dvouletému synkovi, dobrý kamarád a druhý nejlepší hráč klubu. Chemie mezi nima byla od začátku neskutečná, Phoebe se snažila mu nepodlehnout, ale ruku na srdce, kdo by odolal někomu, kvůli komu se vám rozklepou nohy a zvlhne klín Připravte se na bývalou přítelkyni Carin, kvůli ní budete chtít znát číslo na nájemného vraha. Konec, tak ten vás trošililinku naštve..... kecám....trošku víc, ale o to víc se budete těšit na další díl. Já teda doufám, že vyjde co nejdřív.

No děj dost zrychlený a konec na pokračovánínebylo to úplně špatné, ale už se ke knížce nevrátím.

No, upřímně, za mne velké zklamání. Čekala jsem mnohem víc. Nelze srovnat s Bossem nebo prvními díly Jezdců (ty poslední byly také slabší). Moc prvoplánové, vše se dalo odhadnout, postavy dost ploché, dialogy nic moc, další díl této série kupovat nebudu… Možná kdybych neměla očekávání výš, kvůli předchozím knihám autorky, tolik bych zklamaná nebyla, ale bohužel, čekala jsem opravdu víc…

Marcy nikdy nezklame