Recenze na knihu
Zápisník alkoholičky Michaela Duffková

Knížku jsem dnes přečetla úplně celou. Četla jsem ji jedním dechem. Můžu ji jen doporučit. Klobouk dolů před autorkou.

Velké zklamání kvůli zavádějícímu popisu. Čekala jsem intimní zpověď / upřímný deník. Knížka je hodně, hodně popisná a jede po povrchu (pasáže s manželskými problémy působí občas až absurdně, protože se pořád točí dokolečka dokola totéž). Klobouk dolů za odvahu jít s kůží na trh a hlavně za abstinenci.

Přečteno jedním dechem. Napsáno velmi přímočače a bez příkras. Škoda, že tato kniha nevyšla dříve, hodně by mi pomohla.

Pěkná a poučná kniha.

Kniha se četla velmi dobře

Zajímavé čtení

Knihu jsem přečetla jedním dechem za jeden den.Naprosto neuvěřitelná zpověk mladé ženy,která byla zpočátku všemi přehlížena,,její přání a tužby byly u ostatních na posledním místě.Na vše sama-proč se neuvolnit a nechat rozplynout starosti jednou,dvěma sklenkami.Kdo z nás to nedělá?Ale ona měla tu smůlu,že to neukočírovala,spadla na úplné dno.Velký obdiv,že se z něj dokázala odrazit a změnit svůj život od základu.

Kniha mě ze začátku opravdu nadchla, ale pouze tak první třetina. Pak už se tam opakuje vše dokola, hlavně tedy co se týče manžela. Každopádně kniha (blog, film i přednášky, apod) určitě pomohla a ještě pomůže mnoha lidem. Paní Míše přeji do budoucna sílu, pevnou vůli a už jen samé pozitivní věci, protože ve svých 32 letech toho zažila opravdu hodně. I přes nižší hodnocení se chystám na film a dám tomu druhou šanci :)

Pro mě zklamání. Viděla jsem nejdříve film a ten se mi líbil, rozhodla jsem se proto koupit knihu a dozvědět se tak víc. A nedozvěděla jsem se nic. Čekala jsem upřímnou zpověď a popis jejího boje s alkoholem, něco surového, popisného, co mě naprosto odradí něco takového zkoušet. Místo toho autorka shrnula své alkoholové měsíce do pár stran, a najednou už byla na detoxu a čistá. Nešla ani trochu do hloubky. Jediné, co se mi líbilo, že na konci knihy se vyjádří svými slovy její blízcí. Jinak mi ale kniha nedala nic a žádné velké poselství nebo motivaci rozhodně nepředá.

Knihu jsem přečetla jedním dechem, čtivost se jí nedá upřít. Nicméně, i tak na ní mám rozporuplný nazor. Příběh slibuje otevřenou zpověď o pádu, léčbě a návratu. Téma je opravdu těžké, příběh autorky je plný překážek a zaslouží si určitě poklonu za to, že se nevzdala a se svým problémem se rozhodla bojovat. Určitě nebylo jednoduché jít takhle veřejně s kůží na trh. Co mě ale neoslovilo, je styl psaní. Kniha vychází ze stejnojmenného blogu. Zároveň je vyprávění doplněno o úryvky z deníku, který si Míša vedla během protialkoholní léčby. Toto ale není vina autorky, ale je to čistě můj problém, protože přepisy blogů a podobných stránek z internetu, nejsou zrovna můj šálek kávy. Samotné vyprávění se mi líbilo, ale malinko mě zklamalo, že část, která byla věnována začátkům závislosti a léčbě, byla za mě málo rozvedená. Téma alkoholismu jsem očekávala rozebrané více do hloubky. Druhá polovina knihy se týkala především autorčina vztahu s manželem, který nebyl úplně růžový a Míšina závislost nebyla jediným důvodem, jež je malém rozdělil. Byly tu i časté spory s tchýní a tchánem. Zde cením Míšinu odvahu zakomponovat do příběhu i složité rodinné vztahy. V knize je zmíněno i ocenění Magnesia Litera, které autorka získala za Blog roku 2019. Dalším jejím úspěchem je vydání knihy a založení centra Alkos, kde se snaží pomáhat bojovat lidem se závislostí na alkoholu. V knihovně mám i druhý díl a jsem upřímně zvědavá, jak se příběh Míši i její

Čtivé, reálně popsané stavy alkoholiků a jejich pohled na věc. Obsahuje i krátké shrnutí od nejbližších osob, kde můžeme pozorovat, jak se liší jejich názor na pití/stav Míši. Super na zamyšlení nad vztahem naší společnosti k alkoholu.

Pravdivá a čtivá knížka přečtena za pár dní,

Četla se jedním dechem

Knížka je založena na skutečném příběhu, nejen díky tomu se čte jedním dechem. Ukazuje, že cesta k alkoholismu není vůbec trnitá a že se alkoholismus netýká jen sociálně nejslabších lidí bez jakékoli vlastní vůle. Vřele doporučuji, i když si třeba myslíte, že se vás téma netýká.

Četla se sama,film jsem viděla az pak a tak to bylo dobré

Představte si, že si jdete číst knihu o ženské, co se rozhodla vytroubit do světa, že si neuměla poradit s flaškou vína, a místo aby to prostě potichu spravila, napíše o tom knihu. Jo, knihu! A ne jen tak ledajakou – jde o takovou tu citově našlapanou "zpověď", co vás má dojmout, zatímco vy v duchu jen kroutíte hlavou, jak to vlastně všechno bylo možný. Michaela Duffková je očividně odvážná ženská, to jí neberu. Když se někdo postaví před celou republiku a řekne: "Jo, měla jsem problém s chlastem a bylo to pěkně na h*vno," zaslouží si určitou míru respektu. Ale – a teď přichází to velký ALE – celá ta kniha působí tak trochu jako emocionální výstřik, který vás chytí za koule jen tehdy, pokud jste ještě nikdy nepřemýšleli o tom, co je závislost zač. Pro nás ostatní? Jo, je to smutný, ale zároveň… kolik podobných příběhů už jste slyšeli? PRVNÍ DOJEM: "TADY SE BUDE BREČET!" Kniha začíná takovým tím klasickým "Jsem Michaela, měla jsem ideální život, ale alkohol to celý posal."* Fajn, beru, každá závislost má svůj příběh. Ale už od první kapitoly mi přišlo, že autorka se trochu příliš ráda utápí v sebeslitování. Neříkám, že by neměla, protože přiznat si problém je těžký jako prase, ale po dvacátý větě o tom, jak moc se cítila ztracená, už jsem měl chuť sáhnout po pivu – ironií osudu. Popis jejího boje je místy opravdu surový, což hodnotím jako plus. Není to žádná sterilní přednáška, kde vás někdo pohlavkuje statistikami o alkoholismu. Duffková popisuje reálné situace, kdy chlastala na doraz, i když měla doma dítě. Tohle je část knihy, která vás fakt nutí přemýšlet. Jak se tohle sakra může stát? Jak moc se musí člověk ztratit, aby dával přednost flašce před vlastním dítětem? PROČ JEN 3 HVĚZDY? No, protože mi přišlo, že autorka nešla dost hluboko. Jasně, mluví o tom, jak se cítila. Jak ji to všechno ničilo. Ale pořád mi chyběla nějaká větší reflexe proč se to vlastně stalo. Co ji k tomu vedlo? Bylo to kvůli společnosti, která glorifikuje pití? Bylo to něco z dětství? Nebo prostě jen nuda? Celá kniha je jako nas*aný kámoš, co vám hodí hromadu problémů na stůl, ale nikdy vám neřekne, co přesně je jejich jádrem. Navíc styl psaní – a tady budu sprostě upřímnej – je místy dost na h*vno. Chápu, že to není beletrie, ale některé věty jsou takové ploché, že vám z nich vyschne mozek. Asi to má dodat na autenticitě, ale občas máte pocit, že čtete Facebookový status, ne knihu. CO MĚ NAŠTVALO NEJVÍC Teď si to rozebereme trochu víc do detailu, protože tady přichází ta část, kdy jsem měl chuť knihu zavřít a nechat ji na dně knihovny. NEUSTÁLÉ OPAKOVÁNÍ: Fajn, Michaelo, už víme, že jsi měla problém s chlastem. Musíš nám to připomínat každou druhou stránku? Kniha je plná stejných emocí popsaných pořád dokola, jako kdyby autorka nevěděla, co dál. ABSENCE HUMORU: Proč musí být každá kniha o závislosti tak kurevsky depresivní? Jasně, není to téma na srandičky, ale trocha nadhledu by tomu dodala šťávu. Duffková by mohla ukázat, že i přes ty sračky je život pořád k něčemu. ŽÁDNÉ KONKRÉTNÍ RADY: Přes všechnu tu zpověď bych čekal, že kniha nabídne něco víc – třeba rady pro ostatní. Jak konkrétně zvládla první měsíce? Co jí fakt pomohlo? ZÁVĚR: "DOBRÝ, ALE NIC, CO BY MĚ POSALO Z BOT."* Kniha Michaely Duffkové je zajímavým pohledem na to, jak moc dokáže závislost rozložit život. Je to upřímné, surové a místy velmi emotivní čtení. Ale zároveň je to něco, co mě osobně nedokázalo úplně vtáhnout. Chybí tomu hloubka, větší reflexe a nějaký drive, který by vás přiměl knihu doporučit ostatním. Takže jo, jestli máte rádi zpovědi plné bolesti a hledáte něco, co vás donutí zamyslet se nad vlastním vztahem k alkoholu, zkuste to. Ale pokud čekáte něco, co vás úplně rozseká, asi budete zklamaní. Hodnocení: 3 hvězdičky z 5 ("Na další čtení už si k tomu pivo nedám, slibuju.")

Příběh psaný pani Duffkovou je všem známý však všemi utajován. Otevřela dveře ženskému alkoproblému, za což jsem moc vděčná. Při prvním čtení jsem byla pod vlivem a měla jsem pocit, že mi konečně někdo rozumí a má to stejně. Pak jsem ji četla podruhé na detoxu a moc mi pomohla. Doporučuji.

Velmi hezká knížka, která se čte sama. Obdivuji autorku knihy. Všem moc doporučuji.

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Odvaha autorky podrobně popsat její problém se závislostí na alkoholu od počátku až po abstinenci je opravdu obdivuhodná. Ocenila jsem také pravdivé zpovědi členů rodiny na konci knihy.

Knihu jsem četla až po zhlédnutí filmu, takže už jsem byla trochu seznámená s příbehem, po přečtení se mi, ale kniha zdala mnohem lepší než film. Kniha se čte opravdu jedným dechem, je to silný příbeh, který odhaluje problémy se závislostí a je k zamyšlení, jak lehké je do závislosti spadnout.