Recenze na knihu
My dva na Měsíci Alice Kellen

Jestli mi někdy došla po dočtení (a i při čtení) knihy slova, je to teď.. tahle totiž byla tak krásná, jedinečná, urputná, komplikovaná a bolestivá.. tohle je kniha pro tu moji obrovskou romantickou část, která pořád čeká, hledá a hlavně doufá, že najde sama sebe.. Nemusíte tomu rozumnět.. stačí, když budete cítit… “Je to o tom, že když ji vidíš, rozletí se ti motýli v břiše. A nemůžeš se na ni vynadívat. Stýská se ti po ní, ačkoli ji máš vedle sebe. Toužíš se jí pořád dotýkat, povídat si s ní o všem a o ničem zároveň… Být zamilovanej je jako houpat se na srpku měsíce. Hlavou dolů, s blaženým úsměvem na tváři. Bez obav.” Mám zlomené srdce. Tak krásně zlomené.. nepamatuju si, kdy by se mnou kniha něco takového udělala… nevím co říct, jen se snažím trefit třesoucíma se rukama na správná písmena a u toho zhluboka dýchat… přečtěte si to..

Příběh mě chytil za srdce. Jak se dva lidé poznávají, časem mění, protínají se jejich cesty a zase rozcházejí. Hledají své místo v životě a snaží si plnit své sny. Větší polovina knihy je psaná formou e-mailu. Chvílemi se mi to zdálo zdlouhavé, ale celkově knihu hodnotím výborně.