Recenze na knihu
Můj důvod žít Michaela Dopitová

Krásná knížka o posmrtném životě. Je to originální a nápadité od autorky Ne tak často bývá v knížce život po smrti. A to jak hlavní postava dělala osobního strážce, bylo moc hezké. Knížka se dobře četla a člověk by ji nejradši přečetl na jeden zátah

Takového Anděla strážce bych brala taky. Nádherná knížka ke které určitě budete potřebovat nejeden kapesníček. Pěkně, čtivě napsané. Sympatické postavy.

Zlomila mi srdce. Tušila jsem, že to tak bude…a věděla jsem, že dostát dokonalému konci by nešlo. Ale bože to bylo tak krásný!!! Damián a Nina. Spřízněné duše, přestože se předtím nikdy neviděli. Romantika s prvky fantasy. Ukázka toho, jak by to mohlo být po smrti. Dostat napravit svůj život tím, že budeme pomáhat někomu na zemi. Být jeho strážním andělem a udělat mu lepší budoucnost. Každý máme svou knihu osudu, je tam zaznamenaná budoucnost, která se ale vlivem osob, s kterými se potkáváme může změnit. Nejdůležitější je přítomnost. Damián se má postarat o Ninu, jenže se mu to trochu vymkne z rukou. Měl by ji nastrčit jinému do náručí, ale nakonec se do ní zamiluje sám. To úplně nezní jako úkol, který dostal jako její anděl strážný. Celá kniha je nabušená emocemi, láskou, zoufalstvím a přesto i realitou. Smrt do života patří, ať se tomu bráníme jak chceme. Chtěli bychom tu své blízké a milované navždycky. Konec knihy byl emoční mejdan, každou chvíli slzy v očích a epilog mě vyždímal. Knedlík v krku a přes emoce nemohu ani promluvit. Přesto to byla kniha, kterou budu každému doporučovat.

To bylo naprosto skvělé. Tak mě kniha chytla, že jsem se nemohla odtrhnout. Líbil se mi posmrtný život i postavy a celkově jak byla kniha napsaná. Vřele doporučuji.

Nádherná kniha, která chytne za srdce. Nemůžu na ni přestat myslet ještě několik dní po dočtení. Budete trpět, ale náramně si to užijete!

Tato kniha mě moc zaujala, už když vyšla, a to hlavně právě tématem posmrtného bytí a strážců, protože knihy se světy mrtvých atp. čtu hodně a byla jsem moc zvědavá na další zpracování podobného tématu, třebaže zásluhou jedné knihy, která mě dost zklamala a která si troufám říct je s touto docela podobná, jsem byla tomu prolínání těchto dvou světů maličko skeptická. Začnu asi tím, že ve spoustě reakcích na knihu jsem četla o obrovských emocích, vzteku, smutku, křiku, slzách a spotřebě několika balíčků kapesníků - no, mně se toto čtení vlastně vůbec nijak nedotklo, žádné takovéto velké emoce to ve mně nevzbudilo. Myslím ale, že to není ani tolik chyba textu, protože tam bylo několik pasáží, u kterých jsem si říkala, jo, tady si asi dokážu představit, proč čtenáři brečí. Co se mi ovšem hodně líbí, je, že kniha pracuje s vážnými tématy, s toxickými vztahy, bojem s očekáváními, rodinnými problémy, nevyřešenými vnitřními problémy, odmítáním a nepochopením, že se kniha soustředí na jednotlivce a odlišné optiky na stejnou věc, v čemž právě mnoho problémů vzniká. U postav šlo sledovat, že je formuje to, čím si prochází, že platí za svá rozhodnutí a nesou si za ně následky, stejně jako to, že navzdory tomu, že třeba musely brzy dospět, stále dokáží dělat chyby a špatná rozhodnutí, což je lidské, a nesou si v sobě bloky. A i když ve mně kniha nevzbudila ty velké a očekávané emoce, musím ji i navzdory jedné velmi ošklivé jazykové chybě hodnotit velmi dobře a určitě budu chtít autorčinu tvorbu nadále sledovat.