Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie E-kniha

Po románu Rybář (The Fisherman, 2016) nám nakladatelství Dobrovský prostřednictvím své značky Fobos přináší Langanovu sbírku povídek, na kterou se v úvodu dočteme jen samé superlativy. A věřte, že je chvála na místě a nejedná se jen o plané tlachání. Autor fantasy a sci-fi, Jefferey Ford, v předmluvě uvádí: „Langanovy povídky mohou na první pohled zastrašovat, protože se málokdy jedná o krátké texty. Ten člověk nespěchá. Píše dlouze a dobře váží detaily. Dokáže tvořit literární efekty, na něž vám stručnost nebo minimálnost nestačí. I přesto je četba plynulá a proud jazyka člověka nese. Kvalita popisu má schopnost přesvědčit čtenáře o fyzické povaze světa příběhu. To je důležité, protože Langanova hrůza je nezbytně fyzická, stejně jako psychologická a filozofická.“ Sbírku otevírá kraťoučká povídka Děti, která je součástí jakéhosi vtípku, kdy se několik autorů domluvilo, že každý z nich na svém blogu zveřejní povídku, v níž nechají zemřít Jacka M. Haringa, jejich kolegu a literárního kritika. Děti jsou právě jedna z těchto povídek a je zde zohledněno Jackovo povolání učitele angličtiny. Následující Tak končí den je v podstatě reakcí na divadelní hru Naše městečko od Thorntona Wildera s jednou výraznou odchylkou. Stejně jako první povídka se totiž zabývá tématem nemrtvých, zombie chcete-li. Nejedná se však o klišoidní dílko kopírující ta, která jste měli doposud možnost číst či vidět na televizní obrazovce. Téma je uchopeno zcela originálním způsobem. Je prolomena čtvrtá stěna a čtenář se stává jedním z diváků v ponurém divadelním hledišti a prostřednictvím inspicienta je seznámen s katastrofální situací ve světě, který se pomalu ale jistě blíží ke svému zániku. Povídka experimentuje s formou a je v podstatě postavena jako divadelní scénář, kdy několik protagonistů vypráví své zážitky ze setkání s nemrtvými. Povídka Technicolor ze všech možných stran rozebírá dílo Edgara Allana Poea Maska rudé smrti, zkoumá jeho skutečný význam a to, co autora doopravdy ovlivnilo při jeho psaní. Jak Langan v poznámkách k povídce uvádí, je sice propojen s H. P. Lovecraftem – jednak jako kritik jeho díla, jednak jako autor, který na ně reaguje -, ale Poe je tím, k němuž má a cítí nejhlubší vazbu. Technickolor je další z rafinovaných a chytrých kousků sbírky, kdy se banální vysokoškolská přednáška, kdy profesor předkládá novou interpretaci příběhu o klasikovi hororového žánru, postupně stává skutečnou noční můrou. Titulní povídka Širá, masožravá obloha vypráví příběh několika vojáků, kteří si z bitvy o Fallúdžu v Iráku kromě vážných zranění domů přivezou i hrůzný zážitek. Povídka, která má mimochodem skvělé zakončení, se odehrává v několika časových rovinách, jež se pravidelně střídají a čtenář sleduje počínání přeživších členů jednotky, kteří opět spojují své síly, aby čelili neznámému zlu, které přichází z širé oblohy. Jednoho večera při cestě do klubu potká mladý pár zbídačeného psa s velmi zvláštníma očima. A od toho okamžiku už nic není tak jako dřív. Ponurý barkerovsky ladný horor Psí město s nadpřirozenými prvky a zvlášť strašidelným koncem, kde se hrůza ukrývá pod hlavním městem státu New York. Co se stane, až se Lovefraftovo Cthulhu a jeho přátelé vrátí, aby převzali vládu nad Zemí? Mělčiny pojednávají o muži, který tváří v tvář radikálně změněnému světu udržuje své každodenní, rutinní činnosti. Čtenáři není dána možnost pořádně zjistit, co přesně se ve skutečnosti událo, ale spolu s hlavním hrdinou Ransomem, který svůj příběh vypráví svému jedinému společníkovi, krabovi pavoučímu, vzpomínáme na události včetně jeho osobní tragédie z doby, kdy byl svět ještě v pořádku. To vše na pozadí děsivých výjevů. Langan zde pracuje s mýtem Cthulhu a vzdává tak poctu svému velkému vzoru H. P. Lovecraftovi. Povídka dokáže v citlivějším čtenáři vyvolat zvláštní druh smutku a po nějakou dobu po přečtení ještě chvíli emočně rezonovat. Rozvrat je trochu jiný pohled na mýtus o vlkodlacích a může působit dojmem, že se jedná o filmový scénář. Autor se v několika kapitolách věnuje prostředí a postavám, aby se nakonec zaměřil na přímou konfrontaci a finální vyvrcholení. Nové a zajímavé pojetí, na které je potřeba si ze začátku zvyknout, ale nakonec vše hezky funguje. Následuje krátká svižná povídka s neobvyklým názvem Červen 1987. Autostop. Pan Norris, při jejímž čtení nevíte, zda vás více děsí zlo lidské, či to nadpřirozené. Laird byl v dětství svým otcem varován, že nemá jezdit stopem. „O devět let později, když se mu ještě pořád točí hlava z toho, co bylo v hadříku, který mu pan Norris přitiskl na obličej, si Laird pomyslel: Měl jsi pravdu, táto.“ Povídka je poctou spisovateli Lairdu Barronovi a určitá reminiscence na projekt „Jacka Haringa“, který jsem zmiňoval v souvislosti s první povídkou Děti, kdy John Langan tentokrát kontaktoval autory, kteří by na svých blozích zveřejnili krátké příběhy z Tajného života Lairda Barrona. Poslední a zároveň nejdelší povídka Matka z kamene je převyprávění příběhu, který autor vyslechl od své známé. Je o výkopu, v němž je nalezena socha bezhlavé těhotné ženy, o prokletí, které svému okolí přináší a o exorcismu. Je to zároveň i duchařský příběh, který je celý vyprávěn z pohledu druhé osoby převážně formou rozhovorů. Většina povídek sbírky vznikla buď jako pocta dalším autorům, nebo po vyzvání Johna Langana, aby přispěl do tématických antologií. Autor povídky mnohdy plní střípky ze svého osobního života (život v Albany v jeho mladém věku - Psí měto, zmínka o psovi Bruceovi – Mělčiny, historka o bezhlavé soše - Matka z kamene) a snaží se, aby se čtenář stal přímým účastníkem děje (Tak končí den, Technicolor, Rozvrat, Matka z kamene). Celou sbírku doplňují poznámky prozrazující čtenáři, jak každá z povídek vznikla a závěrečné slovo, které je v podstatě takovou další zábavnou bonusovou povídkou, patří již zmíněnému Lairdu Barronovi, Langanovu obdivovateli a dlouholetému příteli, který má hodně podobný styl psaní. Širá, masožravá obloha a další nestvůrné geografie je sbírka příběhů, které jsou mnohdy experimentální a bezesporu originálně pojaty. Pokud máte rádi četbu, která mírně vybočuje z literárního stereotypu, určitě knihu doporučuji.