Černá luna

Chcete-li si přečíst knihu plnou romantiky, laskavých slov božích a lásky s nějakým příjemným příběhem, kde vám nehrozí žádné nebezpečí. S příběhem, který se hodí jako povinná četba mezi klášterními zdmi, pak budete muset sáhnout po jiné knize. Protože tady vám František Kotleta naservíruje obří koziska, vlhké undičky, plameny a pekelný sexappeal. Nábojů se tady vystřílí tolik, že ani Chuck Norris by je nespočíval a to umí počítat do nekonečna, prý dokonce dvakrát. A protože s čerty nejsou žerty, vrací se nám Filip Aksamit, syn šelmy s číslem 666 ve svém kapku komplikovanějším příběhu. Kotleta píše svým perverzně démonickým a bláznivým stylem, který si buď zamilujete, nebo odložíte. Dokonce vás i přivzdělá (str.141 - řádka 18). Myslím si, že Franta je buď převtělený démon, nebo má smlouvu s Lulu... Jeho znalosti podsvětí jsou až zarážející. Zase jsem se velice pobavil, i když první díl je přeci je o něco lepší. Ale kdo by neodolal Lilith

- tak tohle mi přišlo jako lepší než první díl ... - Opět jsem se pobavila - Něco se i dozvěděla ....

Kotleta je vždycky značka kvalitního čtení. Někomu to může připadat oproti Bratrsvu krve, nebo Spadu slabší, ale je to prostě jen jiné téma a hlavně akce střídá akci a nepotřebuje polovinu příběhu řešit něco jako kdo koho miluje a nebo teda možná asi ne :D

Druhý díl Tobiášova řádu navazuje tam, kde předchozí skončil. Řád ve skrovném osazení se jakž takž vzpamatoval z předcházejících událostí a začíná znovu fungovat. Ale to by nebyla zábava, aby se něco nepodělalo. Celý příběh má tentokrát trochu více fantasy a částečně i sci-fi nádech, zvláště v místech, kde Filip hledá to, co Lilith ukryla. Zároveň se značně promění povaha démonů, andělů i celého Tobiášova řádu, takže je těžké poznat, kdo má vlastně ty nejméně špatné úmysly. Knize opět nechyběla hora popkulturních hlášek, které narážely třeba na Mikýře v Survivalu nebo herce Jaroslava Duška. Stejně tak nemohl chybět pořádný nářez akce a té „lásky“. Pozitivně hodnotím i zápletku, která v příběhu otevřela zcela nové možnosti. Závěr se odehrál na posledních pár stránkách a já jsem teď opravdu zvědavá na pokračování, protože i když nešlo o žádný cliffhanger, jedna velmi důležitá věc zůstala nedořešená. Kotletovky jsou pro mě paradoxně odpočinková literatura, kdy můžu vypnout a nemusím toho moc řešit (ano, i přestože jde o nabitý akčňák plný zbraní a „lásky“, který je cílený spíše na chlapy). Pokud to máte stejně jako já, určitě po knize sáhněte, nebo ještě lépe po prvním dílu, pokud jste ho ještě nečetli. Druhý díl je za mě ještě lepší než ten první.

Každá nová kniha od Kotlety je jasná volba. Prostě nářez od začátku do konce.