Hudební retro aneb Pustíte si to ještě mockrát…

Je neděle osmnáctého srpna 1990. Sedím na tribuně strahovského megastadionu a štípu se do tváře, zda je to skutečnost nebo sen. Bylo nás tam prý asi sto tisíc. Čekáme, abychom si prožili vystoupení The Rolling Stones. Už věřím, že změny, ke kterým došlo na sklonku minulého roku, jsou skutečné.Chtě nechtě jsem se musel ohlédnout více než dvacet let nazpátek… Stál jsem tehdy v červených trenýrkách v tělocvičně, kde spolužák Vláďa u ribstole suverénně žongloval se jmény jako George, Paul, John a Ringo a já na něho nechápavě civěl. Po škole nás pár okolostojících pozval k sobě domů, abychom si poslechli, co jsme ještě neslyšeli. Přišel jsem, vyslechl nejen zmiňovanou čtveřici a byl jsem naprosto a definitivně ztracen. Nestala se z toho pro mě pouhá módní vlna, ale doslova uhranutí na celý život, čehož dokladem je i tato kniha…Jednotlivé kapitoly této knihy jsou výčtem mého vztahu k době, k její hudebním projevům a kulisám, obdivu k představitelům, kteří ji tvořili a hráli nebo stáli v zákulisí, k jejich životu, který do svých skladeb obtiskli a se kterým se museli prát. Když jsem pak poprvé vešel do opravdického bluesového klubu v Chicagu, ocitl se v prostorách nejstaršího fungujícího rockového klubu v Londýně či stál před hrobem Malcolma McLarena od Sex Pistols na hřbitově Highgate (doslova s Karlem Marxem v zádech!), cítil jsem neurčité rozechvění. Ať už si budeme stěžovat na cokoli, jsem nesmírně rád, že jsem se právě v tomto punktu změn k normálu dočkal. Z nastalých možností jsem si pro sebe vybíral hlavně ty z oblasti rockové muziky. Trochu z toho bych vám rád předal i ve svých textech…Autor

Sdílet