Iluze

V prvé řadě musím podotknout, že běžně knihy tohoto typu nečtu, ale zaujala mne vizuální stránka knihy - hezká obálka i černobílá fotografie (fotky jsou i uvnitř) a tak nějak i možný psychologický podtext. Možná tehdy byla i nějaká akce, takže šup s knihou do internetového košíku... 🤷‍♀️ 👱🏻‍♀️ Hlavní postavou je Karla, která řeší celkově svůj život, svého syna a životní lásku, které není tak úplně přáno. V knize narazíte na hodně různých témat - láska, vášeň, zklamání, nevěra, vztah se synem od malička až po dospělost, deprese, nemoci, drogy, homosexualita.. Opravdu velmi obsáhlé na tak krátkou knihu, která má pouhých 152 stran. Více si přečtěte nejlépe sami a já níže popíšu svůj dojem z knihy. 😎 Iluze je napsána pro mě osobně teda strašnou formou, se kterou se běžně nesetkávám. 🙈 Velmi krátké věty, málokdy souvětí, všude tečky jakožto ukončení vět - teček je zde snad více než ve zprávě poslané morseovkou. 😝 Za mě bylo tedy čtení i velmi zmatečné, ztrácela jsem se v textu, jelikož autorka velmi rychle přeskakuje z jedné části příběhu do druhé, někdy se vrátí, rychle ukončuje příběhy, atd. Člověk se nestihne zorientovat a máme tu další téma. 🤷‍♀️ Co mě naprosto dohánělo k šílenství snad ještě více než ty krátké věty, byl styl, jakým bylo psáno písmeno "F" (v celé knize). Já vím, zní to divně a já jsem taky divná, ale bylo to jiné písmo/font, lišilo se od ostatních, "F" bylo prostě vlnité... 😱🤷‍♀️ A ano, opravdu pouze efko, takže jsem se na to pořád soustředila. Nejsem zvyklá na psaní ve stylu, kde věta končí slovesem, takže pro mě opět nepochopitelná blbost, která mě rušila - jako ukázku uvedu například věty typu "léto bylo", "před Vánoci zrovna bylo", "líto jsem si byla"... 🤷‍♀️ 😎 Navzdory všemu výše popsanému jsem knihu přečetla velmi rychle, energicky a v tomto případě za to asi nemohlo málo textu s větším písmem a mezerami, více volných stran a sem tam fotografie přes celou stranu... Na jednu stranu mě kniha opravdu bavila, jelikož obsahuje hodně emocí, různých zajímavých témat a zamyslíte se nad všemi možnými i nemožnými komplikovanými vztahy, ale na druhou stranu se mi prostě nelíbila hlavní postava, což beru jako problém. 😆 Já prostě tyhle lidi nechápu, jak dokáží žít takový život... 😏 👌 Kniha mě mimo jiné obohatila i o nová slova, mezi která patří například "sdostatek" a "prizma" a tuším, že ještě další dvě by se našla. Iluze měla šíleně divný konec, kde jsem si řekla: "Cože??? To jako fakt? Kde je konec? Co teď dál?" a listovala jsem stránkami, zda někde není něco skryto.. a nebylo. 🙈 Konec si můžeme tak akorát domyslet a popravdě "předkonec" se mi nelíbil, jelikož tato situace je velmi málo pravděpodobná, že by se někdy stala... Já ani nevím, jak to mám vlastně hodnotit, pro mě to bylo hodně rozporuplné.. A je to dobře či špatně? Když jste hodně rozčarování a plní toho všeho, znamená to, že si kniha zaslouží skvělé hodnocení, když s vámi dokázala pohnout nebo naopak? 🤭🤭🤭

Už po pár stránkách jsem přemýšlela, jestli vůbec budu dočítat. Pro mě nesmírné zklamání. Zpočátku velmi těžkopádný syntax, pro mě velmi nepřirozený styl vyprávění. Knihu jsem nakonec dočetla, ale nedoporučila bych ji.

Byla hezká a svižná :)

Moje první od Báry a pro mě úžasné čtení . Naprosto jiný styl, který mě dostal do hlavy hlavní hrdinky. Její vyjadřování mi dovolilo prožívat s ní emoce, byl prostor pro fantazii. Velmi svižné čtení. Přečetla jsem jedním dechem (občas jsem nedýchala) během nedělního dopoledne.

Bára mě nezklamala, byla jsem na knihu zvědavá a splnila moje očekávání. Mám všechny její knihy a každá je jiná.