In the Lives of Puppets

Vydavateľstvo Conqueer a Fantom Print prichádzajú s tretiu knihou od TJ Klune v českom preklade. Ani tento príbeh od talentovaného autora som si nemohla nechať ujsť. V knihe V životech loutek sa môžete opäť tešiť na nevšedný príbeh plný priateľstva a lásky. Tentokrát sa zoznámime s Victorom, mladým mužom, ktorý žije v domčeku v lese v spoločnosti svojho otca, ktorý vôbec nie je muž a v spoločnosti svojich dvoch priateľov Sestry Ratched a Ramba. Nezvyčajne? A to ešte neviete, že Victor je jediný človek v lese a všetci okolo sú roboti. Victor je vynálezca, ktorý hľadá a opravuje robotov a takto nájde aj Hapa, Hysterického antisociálneho panáka a privedie ho späť k životu. A dobrodružstvo sa môže začať. Príbeh plný robotov, mašín a umelej inteligencie je plný pravdy o ľudstve, pravdy o živote, pravdy o láske k blízkym aj k s sebe samému. Miestami absurdné, občas až neuveriteľné, ale aj dojemné a srdcervúce. Autor zas a znovu ukázal, ako krásne vie pracovať so slovami a každej postave dal jedinečný charakter, vďaka ktorému som s nimi prežívala každú minútu.

Co k téhle knížce? Možná jsem byla málinko zklamaná. Není to tak, že by to nebyla dobrá kniha. Byla opravdu krásně napsaná, byl to... Nemůžu říct excelentní příběh, ale byl opravdu dobrý a já bych byla asi víc nadšená, kdybych tohle četla ještě před Domem v blankytně modrém moři, jelikož tou knížkou autor opravdu nasadil hodně vysokou laťku, ta byla opravdu skvělá. Tahle knížka za ní tak trochu pokulhává. Asi jsem čekala trochu víc. I od konce této knihy. Pojďme si rozebrat postavy. Samozřejmě tou nejhlavnější postavou je tady Viktor, který je nejspíš jediný člověk na Zemi. Takže samozřejmě všichni maj za úlohu ho chránit a jeho to trochu štve. Což je pochopitelné. Z jeho strany pohledu. Viktora máte buď rádi, nebo ne. Nic mezi tím. Naštěstí já jsem měla k Viktorovi kladný vztah, není to hloupá postava. Ty já nesnáším ze všeho nejvíc. Pak tady máme otcovskou postavu Gia Lawsona, která je opravdu příjemná. Přišlo mi to takové hezké, i když mě Giův konec trochu zklamal. Postava, kterou jsem měla opravdu ráda? Hap. Postavil se vstříc tomu, čím by měl být a navzdory všemu si vytvořil vlastní poslání, vlastní osud a já takovým postavám moc fandím. Navíc mě bavili jeho odpovědi. Pak druhá postava, která byla zábavná a věřím, že to tak vidí všichni, byla krásně sarkastická Sestra Ratched, robot zdravotnice. Ano, tyhle dvě postavy knihu rozhodně vylepšili a bez nich by byl příběh opravdu fádní. A pak poslední "hlavní" postava, Rambo, vysavač. Vysloveně mě v knížce štval. Jak říkám, že nemám ráda hloupé postavy? Ano. Rambo byl rozumově jednodušší. Což mě vytáčelo. Bohužel. Takže jaksi k zhrnutí. Příběh byl docela jednoduchý, nečekejte nějak extra zvraty, to tady není. Alespoň mě to tak nepřišlo. Rozhodně je to ale příjemné čtení, občas jsem se možná trochu nudila, některé pasáže tam dle mého asi být nemuseli.