Kočka na cestách

Kočka na cestách (Hiro Arikawa) Bože, tohle bylo tak průhledné hraní na city! Nejhorší na tom je, že se autorce její záměr dokonale vydařil a já na konci knížky brečela jako při "Titanicu" nebo u "Marley a já". Co na tom, že je už od prvních stran zcela jasné, jakým směrem se bude příběh ubírat, a že čtenáře vlastně nepřekvapí žádný velký dějový zvrat. Tahle knížka si nehraje na nic víc, než co od ní očekáváte podle názvu - jde o poklidný road trip chlapce Satorua a jeho nevrlého kocoura Nanu, kterého zachránil z ulice. Bohužel se však o kocourka nemůže dál starat, proto mu hledá vhodného majitele mezi kamarády z dětství. Nanu se ale svého páníčka nechce vzdát bez boje a vypadá to, že ani pro Satorua není lehké kocourka někomu přenechat... Může mít tenhle příběh šťastný konec? Knížka má své drobné nedokonalosti - například byly skrz oči kocourka popisovaný věci, které se ke kočičímu vnímání prostě nehodily (zásady pěstování rostlin). Jindy mě ale autorka nadchla tím, jak se do Nanua dokázala perfektně vcítit (láska ke kartonovým krabicím). Obecně bych se spíš přikláněla ke čtyřem hvězdám, ale nemůžu opomenout fakt, že mě i přes všechnu svou předvídatelnost a průhlednost závěr rozbrečel. Vztah majitele a jeho miláčka byl vykreslený naprosto dokonale a popisované krásy Japonska byly jen dalším velkým plusem. Za mě osobně můžu knížku jen a jen doporučit. Určitě je skvělou volbou pro pochmurné zimní večery, kdy potřebujete zahřát srdíčko knižní jednohubkou s pořádnou dávkou kočičí roztomilosti.

Hlavní hrdinou příběhu je kocour Nana, kterému pomohl mladý muž Satoru Mijawaki, když ho srazilo auto. Následně se stali nerozlučnou dvojicí. Satoru se jednoho dne rozhodne, že najde nového pána pro kocoura, a tak putuje společně s kocourem za svými kamarády z dětství. Společně vzpomínají na chvíle strávené v dětství a v dospívání.. Kniha je vyprávěna z pohledu kocoura, příběh se odehrává v Japonsku. Jedná se o oddechovou knížku, v knize se vyskytuje humor, ale zároveň i smutné okamžiky a otázky k zamyšlení. Při čtení mi ukáplo několik slz. Knihu tvoří tzv. záznamy, které bychom mohli nazvat kapitolami. Možná by se dalo autorce vytknout to, že některé věci, které byly řečeny, v knize několikrát připomínala, ale jinak hodnotím knihu pozitivně, kniha se četla dobře, opětovně jsem se začetl, takže jsem knihu přečetl za jeden den. V knize se vyskytuje také několik černobílých ilustrací. Přebal knihy je nádherný. Kniha je vhodná pro všechny čtenáře, kteří mají rádi zvířata. Samozřejmě hlavním hrdinou je kocour, ale v knize se vyskytují také jiná zvířata. V knize se mimo jiné také dočteme, co měl kocourek Nana rád a co ho naopak netěšilo, což lze asi obecně vztáhnout na všechny kočky.

Kočka na cestách od japonské autorky Hiro Arikawa vypráví příběh zatoulaného kocourka a mladého muže jménem Saturo Mijakawi. Kocour beze jména se vždy toulal v ulicích a oblíbil si spát na kapotě stříbrného auta, které patřilo Saturovi. Saturo se s kocourkem chtěl sblížit, ale ten na sebe jen tak nenechal sáhnout, byl ostražitý. Jednoho dne se pro kocoura stala velmi nepříjemná a nebezpečná situace, což odstartovalo společný a šťastný život Satura a kocourka, který dostal jméno Nana. Proč Nana? Poněvadž má zahnutý ocas do tvaru sedmičky a japonsky se sedm řekne nana. Po pěti letech společného soužití se Satoru nedobrovolně musí vzdát Nany a snaží se pro svého oblíbeného mazlíčka najít nový domov. Objíždí tak své přátele z dětství a dospívání a seznamuje je tak s Nanou, avšak na otázku, proč kocourka musí opustit, Saturo nikdy neodpovídá. Všem jeho přátelům, tak i nám čtenářům, tato otázka vrtá v hlavě. Na každé z návštěv Satoru s přáteli vzpomíná na jejich zážitky a my tak čteme flashbacky z jejich dětství a školních let, což nám umožňuje pochopit jejich chování a osobnost. Příběh tak vypráví v ich formě kocourek Nana a to velmi vtipně, sarkasticky a to vše prokládá životní filozofií. V er formě je příběh vyprávěn, když čteme minulost postav. To vše se může zdát, jako že je kniha jen odpočinková a že si budeme číst o cestách, které naše hlavní postavy podstupují. Ale opak je pravdou. Za tou vší pohodou, kdy spolu Satoru a Nana cestují po celém Japonsku v jejich stříbrné dodávce, plují na lodi a sledují krajinu plnou fialových a žlutých květin či obrovskou dvojitou duhu nebo kolouška s rodinou, se skrývá hloubka a bezmoc se smutkem a vyrovnání se s těžkou, nejtěžší životní situací. Příběh je podán jak vtipně, tak i jemně, citlivě a pohladí po duši. Jedná se tu o neskutečně silné spojení páníčka a jeho zvířete. O hluboké přátelství a rodinu. Při čtení jsem se nikdy nenudila, vždy jsem se dokázala ponořit do děje a smála se, rozplývala, ale také jsem skoro brečela. Posledních padesát stran bylo hodně náročných na emoce. Člověk chtěl plakat a zároveň cítil jakési duševní smíření. To, proč Satoru potřeboval, aby se o Nanu někdo postaral, se musíte dočíst sami a poté pochopíte, proč tu píšu tyto věty. Knížku Kočka na cestách doporučuji nejen milovníkům koček, ale opravdu všem, poněvadž takto filozoficky založenou knihu psanou s jemností nenajdete všude. Ráda si přečtu opět něco od japonských autorů, poněvadž jejich kultura a myšlení je hluboké a fascinuje mě. Obálka knihy je nádherná a zaujala mě na první pohled. Přidávám zde jeden nádhernou citaci z knížky, tedy to, co řekl Nana ve svých myšlenkách. “Když jeden vypráví o tom, co zažil na své cestě, zároveň se vydává na cestu další. A myslí při tom na lidi, kteří se na ni vydali před ním. A také na ty, kteří ho budou následovat. A jednoho dne všechny ty lidi potkáme znovu. Za dalekým, předalekým obzorem.” Hodnocení: 5⭐️/ 5⭐️ (c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti

Tato kniha mě zpočátku rozesmívala ačkoliv u konce jsem plakala jako želva...no to se samozřejmě dalo čekat.Jsem pyšná,že mám tento skvost ve své knihovně doma....ale jen tak si ji znovu určitě nepřečtu.Moc silný příběh

Krásné a dojemné