Kosti Mraza

Kniha byla určitě poutavá a prvky slovanské mytologie byly skvělé, kniha se četla dobře. Ponurá atmosféra se táhla celou knihou a koncem jakbysmet.

Předchozí kniha, Z Kouře a Kamene, mě nadchla. Jestli měla vůbec nějakou slabinu, byl to uspěchaný, nedodělaný konec. Jako by se z toho autorka chtěla poučit, postarala se tady o koncovku dechberoucí, která přesně sedla na připravené místo. Ale prokousat se k ní, to byla celkem dřina. Větší polovinu knihy jsem měl dojem, že čtu rozvinutou osnovu. Takovou kostru příběhu, náčrt pro autorku samotnou, na který je teprve potřeba nalepit maso a kůži. Je z toho sice jasně vidět, kam to mělo směřovat a co autorka zamýšlela, ale bohužel provedení pokulhává. Jeden ze základních tipů pro psavce je neříkat, ukázat. Pokud jde o vývoj hlavních postav a jejich vztahů, autorka nám všechno rovnou řekne. Pak to stejné nenápadně naznačí, jako by to byla nová informace. Pak nám to znovu bez obalu řekne, a pak ještě pětkrát. Přitom už z jedné scény, z jednoho vnitřního monologu, lze rovnou vyčíst celý vývoj. A žádné překvapení, nějakých sto stran se děje přesně to, co už dávno víme, že se děje. A ještě o stupeň horší je, že postavy to vědí taky. Předstírají, že si nejsou jisté, ale za celou dobu jim to nevěřím. Zatímco v předchozí knize sto stran chybělo, tady zase byly navíc. Přidám k tomu pár prkenných dialogů a neustálé ujišťování, že postavy cítí emoce, které ovšem neodpovídají ani jejich činům, ani vnitřním pochodům. Místy pro ně není vysvětlení vůbec žádné. Autorce to asi smysl dávalo, ale já nemám ponětí, proč dotyčný reaguje jak reaguje na zdánlivě náhodné podněty. Přes tuhle hromadu potíží jsem rád, že jsem dočetl do konce. Celý příběh ve světle jeho zakončení vypadá daleko lichotivěji, než jsem čekal. A rozhodně je z něj cítit potenciál toho, čím kniha mohla být, kdyby se ji povedlo ještě trochu vybrousit k dokonalosti. Spousta příběhů, i od slavných autorů, je sice perfektně poskládáná a technicky mistrně napsaná, ale po jejich dočtení pokrčím rameny a zapomenu je tak rychle, jak odložím dočtenou knihu. Ne tak u Kostí Mraza. Kosti zanechaly silný dojem. Zvláštní, ale silný. Inu, konec dobrý, všechno dobré.

Úžasná knížka, která se krásně a plynule četla. ❤️

Kniha byla zmatená, nedokázal mě vtáhnout do děje. Opravdu mě kniha zklamala. Jsem milovník fantasy, ale tohle je děs běs. Šíleně zamotané a do půlky knihy se tam nic neděje. Po 180 straně jsem to vzdala. A myslim že jí ani nikdy nedočtu.

Příběh je o dívce jménem Siva. Jako malá bydlela ve vesnici, kterou vyhladili knížectví z blízkých krajů. Její kmen a celou rodinu zabily. Siva byla jako jediná přeživší, jediné ditě boga Mrazu a navíc nástupkyně své babičky v údělu bogoústé. Žila ve vesnici, která je odpovědná za vyvraždění její rodiny. Navíc byla zraněna a stala se s ní mrzačka. Kněžka Jedwiga, která byla taky bogoústá ji uvěznila, protože zjistila, že Siva zná polohu Mrazových kostí. Ve vězení potká Bogobora – tvora, který byl zabijákem díky své kletbě. Siva s ním uzavře dohodu. Společně se vydají hledat kosti Mraza, aby zabránili Jedwize v jejich nalezení a rozpoutání samotné Nicoty, kterou by zničila severní království. Vztah Sivy a Bogobora, kterého pojmenovala Belek se postupem výpravy mění od nenávisti a zlosti k ochraně a lásce. Dokážou ochránit kosti před Jedwigou? A přemoct nástrahy lesa a nestvůry co potkají po cestě? Tato kniha mě zaujala svou nádhernou obálkou. Je krásná a kvalitní. Tak jako kniha sama. Musím přiznat, že kniha mě opravdu bavila. Od začátku až do konce. Svět je dokonalý, krásně propracovaný a živý. Nestvůry či duchové jsou barvitě vylíčeny a pro mojí představivost jako dělané. Bogové (neboli Bohové) jsou zajímavě vymýšlení a celkově mytologie, magie a kouzelné postavy jsou perfektní. Postava Bogobora se mi obzvlášť líbila. Jeho vnitřní boj a vývoj postavy byl velice zajímavý. „Jmenuju se Belek“ – opravdu zajímavý příběh. Také příběh samotné Jedwigy je zvláštní a moc se mi líbil. Romantická linka se mi moc líbila. Vyústění příběhu do sebe krásně zapadalo a konec byl moc dobrý.