Les sebevrahů Aokigahara

Přečteno jedním dechem. Napínavé, občas mrazivé.

I přes pomalý začátek velmi mrazivý požitek z četby.

Nejprve začnu tím pozitivním. Kniha se mi opravdu četla jedná báseň, autor umí psát čtivě, poutavě a hlavně tak, že vás to prostě nepustí od knihy, což oceňuji. Dlouho jsem u knihy neseděla do půl 12 do večera (u mě je to opravdu strop, vždy po pár minutách u knihy usnu). Dále bych také chtěla vyzvihnout to, že byly i místa, ač jich nebylo tolik, u kterých jsem se bála, až mi jezdil mráz po zádech. Co se mi na knize nelíbilo bylo to, jak autor neustále zniňoval historii všech vystupujících postav. ALE! Zas asi díku tomu jsem se dokázala pořádně seznámit s hlavními hrdiny a asi také proto jsem s nimi tolik příběh prožívala. Teď ještě něco ke konci knihy. Z toho jsem byla zklamaná. Čekala jsem, že se kniha bude odvíjet jiným směrem, a i když jsem se v tomto mýlela, čekala jsem aspoň, že to bude trochu jinačí konec a především průběh konce.

Začátek trochu pomalejší ale pak je to teda něco. Napínavé, děsivé, obzvlásť když vím že to místo vážně existuje.

Zajímavé ale ne tak uplně podle pravdy. Nic mysteriozního se v tom lese neděje. Lidé už tam s myšlenky zpáchat sebevraždu chodí.