Náboženství v hranicích pouhého rozumu

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofaImmanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793). V době,kdy text vyšel, byl již K ant proslulým filosofem, autorem trojice svých „Kritik“ (1781,1788, 1790). V Kritice čistého rozumu shrnuje podstatu lidského tázání do tří otázek: Comohu vědět? Co mám dělat? V co smím doufat? Jsou-li K antovy tři K ritiky pokusem o odpověďpředevším na první dvě z těchto otázek, je jeho spis o náboženství jeho odpovědí na otázkutřetí. V ýchozím bodem jeho úvah se zde stává otázka původu zla a vztah dobréhoa zlého principu v člověku. K antovo dílo mělo velký význam pro vývoj novověké filosofienáboženství. L ze je považovat jednak za vyvrcholení první fáze vývoje osvícenské filosofienáboženství, jednak ale i za jakousi „výhybku“, jež vlivem Kantova kriticismu (jeho tzv.„kopernikánského obratu“) dala dalšímu vývoji filosofie náboženství od 19. století aždo naší doby zcela nový směr.Překlad Karla Šprunka je doplněn komentářem a úvodní studií Stanislava Sousedíka.

Sdílet