Přístav u řeky Styx

Výtečné, ale..... Snad první kniha, kde se mne misí pocity WAW SKVĚLÉ a WTF. První řádky, první slova. BOMBA. Úžasný rozjezd. Uvěřitelná vědecká fikce. Skvěle napsáno. Ocitáme ne vědecké misi u Jupiteru a vyrážíme zkoumat ledový měsíc Europa a hlavně oceány pod 4km silným ledovým příkrovem... A pak začal autor s románovým vyprávěním, které určitě není špatné, ba naopak je dobré. Ale systém-rozjedu děj a skočím jinam a pak na něj ne úplně navážu, to mne hodně dráždilo a bralo chuť dočíst. Co mne překvapilo a co nevím zda pochválit či hanit, byl přerod z čisté vědecké až dokumentární fikce do náboženské roviny a fantasy. Pokud by autor zůstal u drivu úvodu a vědeckodokumentární fikce, byla by to pecka. Škoda...

Na začátek bych chtěla říct, že jsem překvapená. Takovéhle hororové sci-fi napsal Čech? Příběh je světové kvality a umím si představit i zfilmovanou verzi. To by byla pecka. Keneth Hudson, oceánolog a potápěč, se rozhodl opustit život na Zemi. S týmem dalších vědců a astronautů se mají účastnit mise odehrávající se pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Evropy. Za úkol mají hlavně zkoumat vesmírný život v ledovém oceánu. Ten má, dle informací, zahrnovat pouze malé organismy. Je ale všechno tak, jak jim to vůdci prezentují? Proč se první základna pod ledem nedostavěla? A co znamená šeptání vojáků o tom, že v ledové vodě číhá ďábel? Vesmír není laskavý, dobro se krčí v norách, zlo tvoří vrchol potravního řetězce. Tohle pocítí naši hrdinové na vlastní kůži. Bylo to vážně skvělé. Začátek vypadá tak idylicky. A pak se dostaneme do bodu, kdy pohodu vystřídají temné a hororové scény. Pro mne místy dost těžké na čtení. Představa dvoumetrového bílého pavouka, který vám chodí po skle. Fuj. Arachnofobici pozor. Není to nic příjemného. Na druhou stranu Vám to zase umocní ten hororový vjem. Nejnechutnější scénou pro mne bylo napadení dvou členů týmu pijavicemi, které se uvnitř těla obětí začaly nekontrolovatelně množit. Chování členů týmu bylo velmi realistické. Moc jsem jim všem fandila. Oblíbencem se pro mne stal Diego. Jeho humor byl příjemným osvěžením jinak beznadějné situace. Autor je biolog a tak všechny vědecké a biologické věci byli naprosto reálné. Věřila jsem mu každé slovo. Kniha je tak napínavá, že jsem musela číst neustále dál a dál. Moje zvědavost, jak to celé dopadne mně pomalu nedala ani spát. Konec byl vážně hodně nepředvídatelný. I když jsem si myslela, že kniha dopadne jinak, ke konci nemám vlastně žádnou výtku. Naděje stále žije.... SPOILER: Autor se s postavami vůbec nemaže. Většina jich misi nepřežije. Což oceňuji. Nemám ráda nesmrtelné hrdiny.