Recenze na knihu
Černý cukr Miguel Bonnefoy

Tento, až magický, příběh nás zavede do vesničky v Karibiku, kde budeme hledat poklady. Pro každého z nás se poklad skrývá v něčem jiném, budeme tak hledat zlato, ale i spokojenou rodinu. Je to pohádka, pověst i dobrodružný román. Je to i rychlá a stručná kronika jedné rodiny. Je to o lidech, o přírodě, o penězích i o rumu. Toto je moje první setkání s autorem a jeho stylem jsem byla okouzlena. Nádherně napsané, krásné obraty a slovní spojení. Čtení textu jsem si moc užívala. Ale bohužel ne tak úplně docela. Bohužel mi nesedl samotný příběh. Nejsem typ na čtení o pokladech a pirátech a dobrodružství. Ač si tu každý může najít to své a je to i o rodině, lásce, touze, závisti a chamtivosti, tak jsem se stejně nemohla do příběhu ponořit. Navíc mně všechny postavy byly značně nesympatické a já se k nim nechtěla vracet. Za mě tedy nádherně napsaná kniha, která si mě nezískala. Každopádně už mám připravenou další autorovu knihu – Dědictví – a doufám, že ta mě okouzlí i příběhem.

TVL, tak tohle byla magie. Tenhle román o hledání pokladu, výrobě rumu, chamtivosti a snech je vlastně novela na posezení. Zbytečně se neutápí ve vztazích, přesto umí barvitě vystihnout úplně všechno. Bezmoc celoživotního marnýho hledání. Zármutek. Ještě větší zármutek. Černý cukr je napsanej neuvěřitelně šťavnatě. Je plnej až pohádkovejch motivů, originálních přirovnání a přesto si nehraje na něco víc. A i když z anotace zdánlivě zní jako lyrika bez pointy, má důmyslnej uspokojivej závěr jako dobrá povídka. Bejt Jiřina Bohdalová, Miguela Bonnefoye si kroužkuju!