Recenze na knihu
Zkrátka mi hráblo Mária Blšáková

Nejsem romantická dušička a ženskou literaturu povětšinou obcházím širokým obloukem. U slovenské spisovatelky Márie Blšákovej ale vždy ráda udělám výjimku. Její hrdinky jsou prostě skvělé ženské - silné, sarkastické, vtipné a bojovné. Přesně taková je Ema. Přestože jí hráblo (jak svůj stav sama nazývá), její zápisky paradoxně vůbec nepůsobí smutně či sebelítostivě. Právě naopak. "Zkrátka mi hráblo" ukazuje cestu ženy se zlomeným srdcem a pošramocenou duší, která bojuje se svými vnitřními démony a postupně jim nakopává zadek. Emina "poznání dne", kterými uzavírala každý zápisek v deníku, by sama o sobě vystačila na zařazení do oboru motivační literatury pro milovníky sarkasmu. Spoustu z nich ještě dlouho nevymažu z paměti. A přestože má své zlozvyky, Ema je pro mě prototypem ukázkového ženského charakteru, jaký jsem u spousty knižních hrdinek postrádala. Představuju si Edwarda Cullena nebo Christiana Graye, jak mají za svoji polovičku zlatíčko Emu a při té představě se příšerně směju. To by byla jiná jízda! Já četla český překlad. Kvůli nedostatkům v korektuře u tohoto vydání, musím doporučit původní slovenskou verzi, i když drzá tvrdá čeština Emě strašlivě slušela. Bohužel extrémní množství gramatických hrubek, překlepů a hlavně nezvládnutý překlad ze slovenčiny na mě místy působil dost rušivě, což je škoda, protože obsahová stránka příběhu je naprostá špička žánru. Dlouho jsem se takhle nebavila u knížky, kde nemají hrdinové špičaté uši nebo křídla. Že Mária Blšáková umí psát jsem zjistila už u "Anny a Šarloty", ale Ema se přes laťku překulila s lahví vína v ruce a dokázala mi, že má paní autorka i další esa v rukávu. Rozhodně mám ještě větší chuť na další knížky z jejího repertoáru. Druhý díl čeká v knihovničce a vzhledem k otevřenému konci mě láká po něm sáhnout okamžitě - už teď vím, že nebudu zklamaná.